Ben Cristovao: Na umělce se studovat nemusí

Ben Cristovao: Na umělce se studovat nemusí

Jeho obličej vám je určitě povědomý a jeho pozadí už možná taky. Tři roky totiž pracuje na projektu Seznam se bezpečně, kvůli němuž se před webovou kamerou dokonce svlékl do naha. Řeč je o Benu Cristovao. Co nám prozradil? Že seznamování po internetu nemusí být nebezpečné a studium zase ne vždy užitečné.

Máš profily na všech možných sociálních sítích, vyznáš se v tom vůbec ještě?

Používám čtyři sociální kanály. Tím hlavním je Facebook, kam dáváme všeobecné informace o tom, co se u nás děje. Na Instagramu sdílím spíš stylizované fotky a Youtube je kanál, kde mám své produkty a prostě to, co mě živí. Na Twitter postuji jednou za čas, většinou si tam trochu zanadávám na něco, co mě třeba zarazilo. Už ani nemusím přemýšlet, co kam dávám, protože tím žiju dost dlouho.

Jsou všechny příspěvky tvoje osobní, nebo na to máš tým?

Na Instagramu jsem to stoprocentně já, ale na Facebooku mi pomáhají od nás z agentury, protože je toho opravdu hodně, co se musí zveřejnit.

Ben Cristovao, 28 let

Před šesti lety se dostal do finále pěvecké soutěže Československá SuperStar a od té doby se věnuje hudbě, která ho živí. Vydal už tři alba, z nichž vzešel i bezpočet singlů, co zabodovaly v českých hitparádách. Tři roky už také spolupracuje na projektu Seznam se bezpečně, který varuje děti před nebezpečím, co na ně může číhat na síti. Na podzim se vydává na velkou československou tour, v jejímž programu se podle svých slov chystá využívat dějové prvky a rekvizity, aby fanoušky co nejvíc vtáhnul.

Sledují tě stovky tisíc lidí. Všichni vědí, kde jsi byl, jak vypadáš pod tričkem i pod trenkami. Máš v životě ještě vůbec něco soukromého?

Soukromá je určitě moje rodina, kterou moc neukazuju. Taky nikdy neukazuju detaily svého intimního vztahu ani nic o své slečně. Ale jinak je určitá ztráta soukromí součást toho, co dělám. To, že se podělím o svůj život, je součást zábavy, se kterou se lidé mohou ztotožňovat.

Internet umožňuje nejrůznější útoky nejen na známé osobnosti. Jak se jim bráníš?

Na rozlousknutí šestimístného kódu potřebuješ plnou místnost nejnadupanějších počítačů a přibližně tři až čtyři tisíce hodin času. A já mám na všechny své profily krytá patnáctimístná hesla, která se prostě nedají dešifrovat. Pečlivě si hlídám, že se všude odhlašuju a podobně. Riziko, že by někdo cizí dostal přístup k tak ohromnému množství lidí skrze mé sítě, je obrovské.
Foto: Studenta

Už se ti to někdy stalo?

Jednou jsem půjčil svůj Facebook na spravování ještě jednomu člověku a on ho potom prodal nějaké firmě na jogurty! Takže bylo období, kdy mi zveřejňovali na profilu reklamu, a nemohl jsem s tím nic dělat. Naštěstí jsme to pak získali zpátky a od té doby si dávám opravdu pozor.

Projekt Seznam se bezpečně cílí hlavně na základní a střední školy. Má co říct i vysokoškolákům?

Vysokoškoláci jsou dospělí lidé a už mají víc možností. Mohou sami kontaktovat policii nebo jiné organizace. Dítě taková práva nemá nebo je nezná a neumí se bránit. Ale i když jsi vysokoškolák a přítel nebo přítelkyně, kterou miluješ, chce tvoje nahaté fotky, tak mu je klidně pošleš. Protože jsi dospělá, tak proč by ne? Nikdo ti do toho nemůže kecat. Ale co uděláš ve chvíli, kdy se rozejdete, ty budeš chtít pracovat ve skvělé společnosti a budovat kariéru a tvůj ex tě začne vydírat? Uděláš cokoli, abys dotyčnému zabránila nasdílet fotky na Facebook nebo je poslat budoucímu zaměstnavateli. Z mé pozice se mi lépe mluví k mladším, což je logické. Těžko půjdu někam na katedru kázat, aby si dospělí neposílali nahé fotky. Čím jsi starší, tím máš víc svou hlavu a jsi si jistý lidmi okolo sebe i tím, co děláš. I když to třeba vždycky nemusí být tak, jak si myslíš.
Foto: Studenta

Vidíš v takové situaci mezi mladými a vysokoškoláky nějaký rozdíl?

Pokud se někde objeví fotky dospělého člověka, může s tím něco udělat. Je naštvaný a má průšvih, pořád může ale někam odcestovat a utéct pomluvám. Malé dítě takové možnosti nemá. Stydí se před rodinou a každý den musí chodit do školy, kde se mu ostatní smějí a dávají mu přezdívky. A ty děti si kvůli tomu pak sahají na život. To nebezpečí je tam výrazně větší, a proto pro nás jsou mladí primárnější.

Za účelem podpory projektu ses ukázal úplně nahý a tvoje video teď bude na internetu navždycky. Nelituješ toho?

Přemýšlel jsem nad tím. Ale pak jsem dostal tričko s číslem 31, což je počet dětí, které díky mému videu nahlásily a ve spolupráci s českou policií pak i vyřešily svůj problém. A pak za mnou jednou po přednášce přišla ubrečená dvanáctiletá holčička s tím, že ji strýc donutil k orálnímu sexu, její matka to nechtěla řešit a ona se to bála říct komukoli jinému. Garantuju, že kdokoli by zažil byť jen jeden takový příběh, tak by udělal cokoli, aby i tomu jednomu dítěti mohl pomoct. Aby ho mohl vzít za ruku a odvést do bezpečí. Za tohle natočení toho videa rozhodně stálo.

Benovo podzimní turné

3. 11. KD Ostrava / Ostrava

6. 11. Fléda / Brno13. 11. Staré lázně / Kolín21. 11. KC Jitka / Jindřichův Hradec28. 11. Forum Karlín/ Praha9. 12. KD Peklo / Plzeň19. 12. MMC / Bratislava

A co ty, připadalo by pro tebe seznamování přes internet ještě v úvahu?

Kupodivu musím říct, že internet je dneska pro seznamování hrozně důležitý. Můžeš díky němu najít někoho, kdo je sice strašně daleko, ale vyhovuje ti víc než kdokoli v tvém okolí. Jen je důležité umět toho člověka správně identifikovat. I já jsem se s někým takhle párkrát potkal a bylo to super. Ale seznamování naživo je samozřejmě vždycky nejlepší. Můžeš poznat člověka takového, jaký doopravdy je. Na internetu se všichni vykreslujeme tak, jak chceme vypadat nejlépe.

Když odbočíme od internetu, jak jsi na tom vlastně se školou a studiem?

Jsem teď vlastně ve druhém ročníku na Anglo-americké univerzitě v Praze, kterou jsem ale přesně před dvěma roky přerušil. Nedalo se to už zvládat společně se zařizováním všech věcí okolo turné. Neměl jsem na to v mozku kapacitu.
Foto: Studenta

Chystáš se tam někdy vrátit, nebo pro tebe škola nic moc neznamená?

Pro to, čím se chci živit, škola asi úplně důležitá není. Ale obecně bych lidem doporučil, aby studovali. Spíš než to, co se tam člověk naučí, tak je to důkaz toho, že dokážeš udržet pozornost na jednom projektu po delší dobu. Tak to beru já. Nemluvím zrovna o právnících nebo lékařích, ale podle mě je to hlavně o tom, že jsi to zvládl dotáhnout až do konce. Že ses dokázal dostat přes všechny překážky, které se cestou objevily. A teď můžeš jít za zaměstnavatelem a říct: ‚Milý zaměstnavateli, pravděpodobně vydržím i na tvém projektu, budu fungovat, a pokud se objeví problém, dokážu ho vyřešit.‘ A když člověk nechce být zaměstnaný, ale být šéfem vlastní firmy, vysokoškolské vzdělání mu podle mě může pomoct vybudovat respekt u zaměstnanců, kteří jsou sami vzdělaní.

Nebojíš se, že se objeví i ve tvém životě situace, kdy budeš potřebovat takový důkaz?

Důvod, proč jsem na to teď nijak nespěchal, je ten, že doufám, že posledních šest let mého života mě vyprofilovalo do role umělce. Věřím, že na umělce se studovat nemusí, že to člověk musí cítit a prožívat. Moje vizitka je moje práce. Pokud bych šest let nic nedělal a nehovořily by za mě úspěchy v číslech, tak bych se nad tím musel zamyslet. Ale vidím naše vyprodané koncerty a fungující klipy a vidím, že už mám něco za sebou.

Text: Eva Samšuková

Foto: Jindřich Kodíček

Mohlo by tě zajímat

Nejnovější