Od prvního Dne nezávislosti uplynulo už dvacet let. Na tehdejší dobu se jednalo o obrovskou produkci, která redefinovala žánr katastrofických filmů a z Rolanda Emmericha udělala režisérskou hvězdu první velikosti. Během dalších dvou dekád však sláva německého apokalyptika jen uvadala, proto se teď pokouší o návrat ve velkém stylu.
Skomírající značka?
Připravil totiž hned dvě pokračování jeho největšího hitu. V těchto dnech jde do kin druhý Den nezávislosti a příští rok se můžeme těšit hned na třetí díl. Konec dvojky proto nechává dění otevřené a na zakončení trilogie si budeme muset chvíli počkat. Příběh navazuje na první díl a odehrává se právě o dvacet let později. Planeta Země po porážce mimozemšťanů vzkvétá a díky jejich technologii se má lidstvo nejlépe v historii. S posledním výklepem se ale emzáci jen tak nesmíří, a tak zahájí další, tentokrát o dost drsnější útok.
Jednička se rozhodně nemohla chlubit vycizelovaným příběhem, v centru dění byl správně fungující americký patos a efekty, pomocí nichž se Emmerich nebál zadupat do země nejednu ikonu naší planety. Od devadesátých let se ale standardy trochu posunuly a zdá se, že si toho tvůrci jaksi nevšimli. Dočkáme se spousty patetických prohlášení hrdinů ve stylu: „Nedovolím, aby se ti něco stalo. Slibuju.“ Tyhle hlášky ovšem dnes už moc nefungují, částečně i díky trochu topornému herectví nových postav v podání Liama Hemsworthe, Jesseho Ushera a Maiky Monroe.
Zklamání převládá
Ani návraty oblíbených figur z jedničky ztvárněných Billem Pullmanem, Jeffem Goldblumem či Brentem Spinerem nedokáží film vytáhnout z průměru a maximálně si vyslouží nostalgický povzdech. Emmerich jede na neutrál a utopil dvěstěmilionový rozpočet ve zcela nenápaditém a zbytečném pokračování slavné značky. Je to rozhodně zklamání a jásat mohou pouze zapřísáhlí fandové prvního dílu. Uvidíme, zdali nám závěr trilogie přinese uspokojení, kterého jsme se od aktuálního dílu nedočkali. V tuhle chvíli tomu ale může věřit jen hodně velký optimista.
Text: Mojmír Sedláček
Foto: oficial
