reklama

Jsme na Facebooku! Koukni, co je nového.

Seriál na Studenta.cz VŠ studenti: Jak žijí a co chtějí od života? Pomozte nám to zjistit!

Jak stoupám – i díky příležitosti na Vysoké škole hotelové

20.1.2016 / Studentský život

Ještě než jsem odmaturoval a rozhodl se jít na VŠH, bavila mě gastronomie. Dělal jsem hlavně kuchaře v mnoha restauracích a hotelech k posbírání zkušeností. Po maturitě jsem ale chtěl mířit výš. Tlačit se. 


Po nastoupení na Vysokou školu hotelovou jsem si vytyčil prostor, ve kterém se budu pohybovat. Byl to prostor, ve kterém jsou lidé. Chci s lidmi komunikovat, věnovat se jim, vykouzlit jim úsměv na tváři. Začal jsem dělat barmana v nově rozjetém podniku. Jelikož mám barmanské kurzy a zkušenosti za barem, není to pro mě problém. 

Již od začátku jsem postřehl, že jsem nejvíce pracovitý, nejvíce se lidem věnuji a mám největší dýška. A co se moc nestává, dokázala si toho všimnout i majitelka. Tím pádem jsem se po tříměsíční zkušenosti stal hlavním barmanem baru. Vystoupil jsem na další schůdek vstříc manažerské budoucnosti. Začal jsem mít větší pravomoc a zodpovědnost. To mě žene kupředu. Školení jsem nebral tak, že se něco naučím. Školení beru tak, že mi někdo zkušený ukazuje, jak budu jako zkušený učit ostatní! 

Praxe – to nejdůležitější

Jako profesionál musím znát praxi servisu v prestižním prostředí. Nastoupil jsem do pětihvězdičkového hotelu v centru Prahy jako číšník. Je to skvělá zkušenost, kterou by měl zažít každý profesionál mířící vysoko. Pracuji zde dodnes a učím se novým věcem každým dnem. 

Díky pracovitosti jsem dostal v kompetenci bar v Modřanském sídlišti. Peter's BAR. S kamarádem jsme provozovatelé baru se vším všudy. Od majitele jsme dostali klíče a tím to pro něj haslo. „Tady máte bar a dělejte si s ním, co chcete. Chci ale vidět, jak to jede!“ Chopil jsem se příležitosti. Vymyslel jsem svůj vlastní koktejl, začal dělat akce, hosty přetahovat od konkurence. Všichni se vracejí. Je to o přístupu. 

Přítelkyně pracuje v hotelu Astra ve Strašnicích. Občas pro ni přijedu autem, když mám čas. Otevřeli tam novou kavárnu Café Astra přímo v hotelu. Při čekání na konec směny jsem si objednal kávu. „Jedno espresso, prosím.“ Po chvíli dostávám espresso lungo a nejsem šťast- ný. Prochází ředitelka hotelu a chválí mě s úsměvem, že jim dělám tržbu. Očividně jim to moc nejde. Mají prázdno. Odvětím: „Moc se mi platit nechce za špatně připravenou kávu, ale budiž.“ 

V tu chvíli se začala zajímat, co je špatně. Odpověděl jsem, že jsem si objednal espresso a ne espresso lungo. Odešla do kanceláře. O týden později mi zvoní telefon, volá přítelkyně: „Ahoj zlato, paní ředitelka se ptá, jestli bys mohl přijet a naučit ji kávu, nepřišla jí brigádnice na kavárnu.“ Cítím příležitost. 


Bylo úterý. Přijedu tam, vlezu si za bar a jsem doma. Melu a melu (jak kávu tak i pusou), vysvětluji, co patří kam, co se mačká, co je důležité a poté dokonce zkouším ředitelku hotelu z dělání kávy. Milovala mě, můj přístup, děkovala, že to mám u ní. Měl. A věděl jsem to. V pátek jsem vpadl k ní do kanceláře a řekl jsem, že jsem v gastronomii zkušený, jak si jistě všimla, a že toho na ni je včetně kavárny hodně. Nabídl jsem jí, že budu provozovat kavárnu. Bez mrknutí oka s tím souhlasila. Takto se využívá příležitost. 

Po schůzce s majitelem celého hotelu jsem vyšel ven jako vítěz. Jsem provozní kavárny a přeskakuji více schodů, než bych si dokázal představit. Ale moje schody jsou ještě vysoké, musím pokračovat. Držte mi palce a pamatujte: 

Využívejte příležitostí, pracujte, suňte se dál. Háčkujte se. To, že máte diplom, je všem jedno. Musíme ukázat, že to umíte a pak ukážete diplom! 

Text: Aleš Svoboda pro Kredit - Časopis studentů Vysoké školy hotelové
Foto: ilustrační - pixabay.com

Diskusní fórum

reklama
reklama
reklama