Toho francouzská kritika přirovnala k legendárním klavíristům Vladimiru Horowitzovi a Martě Argerich. Kasík ostatně Horowitze uvádí jako svůj pianistický vzor: „Vždy jsem obdivoval a považoval za jednoho z klavíristických bohů, velikánů. Byl to neuvěřitelně talentovaný člověk s největší dávkou citlivosti k hudbě. On zahrál dva tóny a už jste měl slzy na krajíčku. Dokázal v hudbě najít neuvěřitelné souvislosti,“ vyznal se v rozhovoru pro Českou televizi.
Cestu na světová pódia mu otevřelo vítězství v celosvětové soutěži Young Concert Artists Competition v New Yorku v roce 1999. Následovaly recitály v Carnegie Hall, londýnské Wigmore Hall, Concertgebouw Amsterdam, Tokyo Suntory Hall, Tonhalle Zürich ad. „Jeho hra vyniká obdivuhodnou technikou, plasticitou, silným smyslem pro barvu a inteligencí,“ píše list The New York Times.
Pro svůj listopadový recitál vybral hudbu inspirovanou obrazy: Musorgského Obrázky z výstavy většina lidí zná v symfonickém aranžmá, přestože byly původně složeny pro sólový klavír a ten jim může dát netušené odstíny. Dále zazní Janáčkův cyklus Po zarostlém chodníčku a Rachmaninovy virtuózní Études-tableaux.
Kromě vizuálních obrazů, které tyto skladby v posluchačích podněcují, se Kasíkovi líbí, jaký vytváří kontrast. „Janáček je velmi intimní, jednoduchý, ale účinný, třeba jako Schubert,“ přirovnává. „Rachmaninov, jak je u něj typické, má plnější zvuk a technicky vzato je nesmírně náročný. A Musorgského Obrázky z výstavy většina lidí zná v symfonickém aranžmá, ale původně byly složeny pro sólový klavír. Ten jim může dát větší barevné nuance,“ líčí Kasík.
Také to ale bude večer netušených spojení. „Janáček byl velký obdivovatel ruské kultury, v nejlepším smyslu slova rusofil. Hudebně ho ovlivnil Musorgskij, jenž pocházel ze stejného prostředí jako Rachmaninov. A u Janáčka mimochodem studoval Rudolf Firkušný,“ připomíná Kasík interpreta, po němž je festival Rudolfa Firkušného pojmenován. Kasík ho slyšel hrát v Brně roku 1990, kdy se Firkušný vrátil z amerického exilu. „Byl vynikajícím hudebníkem a světovým klavíristou,“ soudí Kasík. „Měl noblesní, vysoce kultivovaný zvuk, velmi typický pro českou klavírní školu,“ dodává.
Janáčkova hudba zastává mimořádné místo i v Kasíkově životě: „K tomuto skladateli mám přirozeně silný vztah – pocházíme ze stejného kraje. Vyrostl jsem na valašském a lašském folkloru, takže Janáčkova hudební řeč je mi velmi blízká. Mám rád jeho poznámku, že hudba, která není zabodnuta v krvi a v životě, je hříčka, která se nemusí cenit. Jeho snaha o pravdivost, průnik do hloubky lidské duše, je v každém jeho zralém díle,“ říká.
Martin Kasík nabídne 22. listopadu v Rudolfinu opravdu velkolepý program! Více informací a vstupenky na www.firkusny.cz.
Foto: © Vilém Veverka
