Nevěra je celospolečenský fenomén a o její analýzu se pokoušejí stovky psychologů, manželských poradců a společenskovědních expertů. Moje hledisko bude jiné, čistě praktické. Na začátku se hned přiznám, že jsem kluk a jsem „sám“, což byste nakonec i poznali z následujících řádků – nenajdete tam lásku, city a vize růžového světa, ale realitu, ve které žijeme.

Všichni víme, že ty ideální páry existují, ale o nich to tady není. Vynechme těch několik šťastných případů, kdy to funguje bezproblémově nebo „zatím bezproblémově“, a pojďme se zabývat příčinami neúspěchů a zklamání.

Mužské nevěry
Jedna partnerská teorie dělí muže na lovce a sedláky. Sedláci jsou v principu věrní – chtějí mít svůj statek a o ten se starat, a nějaké to uklouznutí je spíše dílem náhody a shody dobrých okolností, často podpořené alkoholem, pod jehož vlivem se sedlák na chvíli stává lovcem.

Lovci mají ze své podstaty jiný pohled, a v tomto smyslu je opravdu samotná cesta cílem. Jde o klasickou hru klučičího ega s otázkou, zda ulovím nebo ne. Hra je to nakonec i zábavná, a pokud je férová, většinou dobře baví oba účastníky. Ve snaze udělat z lovce sedláka se spálilo už tolik žen, že by se mohly už snad i poučit – leč neděje se tak.

Ženy jsou lepší. Mimo jiné i ve lhaní
Ženská nevěra je jiná v tom, že aby ženská zahnula, musí být ve vztahu většinou něco v nepořádku (zatímco muži-lovci touto cestou kolikrát utíkají i z úplně dokonalých partnerských svazků). Sluší se upozornit, že ženy nepodvádějí o mnoho méně než muži. Znám ve svém okolí hned několik dívek, které jsou na první pohled velmi spokojené se svým stávajícím vztahem a jsou také velmi nenápadné. Nikdo z jejich známých by neřekl, že se jednou za čas setkají se svým milencem, a že jich mají v zásobě hned několik.

Ženská nevěra je jiná, důsledky bývají podobné.

Nejprozaičtější případ nevěry, kdy ženu nedokáže její pravidelný partner kvalitně uspokojit, je spíše vzácný. Zuzka k tomu říká: „Žena může mít strach, aby nezranila jeho ego, a tak si hledá povyražení a uspokojení někde jinde; nebo si na začátku vztahu neřekli, co chtějí, a po dvou letech to už blbě měníš,“ ale hned dodává, že jde spíše o menšinu případů.

„Důvodem, proč třeba já zahýbám, je v podstatě strach. Mám strach, abych se na partnera neupnula a tím, že bych na něm byla závislá, by se mi zřítil celý svět, až se rozejdeme,“ říká trochu pragmaticky Zuzka, a hned ze sebe chrlí výhody, které tímto získává: „Navíc, když mu nevisím na noze jako koule, víc se snaží si mě získat a víc mě rozmazluje. Hrozně moc dělá příležitost, příležitost dělá zloděje. Nejlepší je točit si pár chlapů, nemít náhodné, tak se nevěra nejlíp ututlá.“ Zuzka se krátce zamyslí a pokračuje: „Ten, s kým ta holka spí, tak se fakt snaží, protože ví, že s ní může jen spát, nijak jinak ji okouzlit nemůže, a to, zda se s ním znovu vyspí, záleží jen na tom, jak dobrý byl minule…“ Na chvíli se zastaví: „Je ti to k něčemu?“

Model doplňkového partnera
Sám jsem byl v této pozici a naopak jsem se často přistihl, že mě to přitahuje. Jde o situaci, kdy máte partnera, který vás třeba z 90 procent naplňuje, ale občas zatoužíte po tom „zbytku“. Může to být tak banální, že máte štíhlou ženu a chce si užít macatou, nebo je váš partner inteligentní a úžasný rodinný typ, ale jednou za rok máte chuť na rošťáka. Tragédie nastává v případě, kdy se kvůli doplňkovému partnerovi vztah rozpadne a měl by začít nový – doplňkový partner po nabyté svobodě absolutně ztrácí svůj sex-appeal.

Absurdita polonevěr, aneb když už zlobíme
Odborně se tomu říká commitment to early errors. V podstatě to znamená, že pokud jsme jednou překročili hranici vytyčenou naším svědomím, těžko hledáme zábrany a nenacházíme další pevný bod, za který bychom nechtěli zajít.

Vznikají z toho situace, které naznačuje nadpis článku – jen s tím dovětkem, že scéna skončila orálním sexem. O co byl tento výsledek pro slečnu lepší, než klasický sex, jsem se nedozvěděl – raději jsem se neptal. Asi ani sama nevěděla, jak daleko chce vlastně zajít...

Lidi si lžou, až by jeden blil
Možná vám toto hrubé vyjádření úplně nesedí, ale je to pravda. Jestliže je většina lidí nevěrných, tak to znamená, že většina lidí i lže – protože bez lži se nevěra prakticky neobejde. Velká část dobrých přátel vám potvrdí, že jednou nebo dvakrát svému partnerovi lhali – většinou to doplní omluvou, že museli. Na stoprocentní upřímnost se nespoléhejte, a v případě nevěry opravdu platí ono známé zatloukat, zatloukat, zatloukat – není žádnou novinkou, že lidé věří tomu, čemu věřit chtějí mnohem snáze, než nepříjemné realitě.

Odhalení nevěry může být bolestivé. Lhaní je často její nezbytnou součástí.

Zuzka ke lhaní dodává několik praktických tipů: „Zaprvé se to líp pamatuje, když člověk nikdy nic nepřizná, a za druhé, podvedený chlap vše hůř snáší než ženská. Jak říká moje babička, v manželství se semele leccos, ale holky, ne abyste to tomu chlapovi někdy vyprdolily.“

Neberte můj článek jako návod k tomu, co je a není správné. Každý je pánem svého osudu, jenom si, prosím, nelžete sami sobě do očí. Je to zbytečné.

Petr Janíček

Otázky do diskuze: A co Vy? Zahýbáte? Zatloukáte? Odsuzujete nevěru? Byli jste někdy podvedeni?