Moje máma je trochu úchylná a miluje syrové maso. Tatarák je její nejoblíbenější jídlo, ale tím to zdaleka nekončí. Když se doma připravuje oběd, musí se nakupovat o třetinu masa víc, než je k přípravě jídla potřeba. Máma ho jí jako jiní bonbóny. Měla jsem k tomu odmalička odpor, přestože mi máma pořád opakovala, že je to nejlepší, co na světě existuje. Pak jsem jednou neodolala a tatarák zkusila. Asi to máme v genech: zbláznila jsem se do něj také.

Kolega ze Studenty nedávno psal o nevěře a zmínil v souvislosti s ní pojem commitment to early errors. To znamená, že když překročíte nějakou svou morální zásadu a podvedete partnera, těžko už v sobě hledáte oporu a pokračujete v tom dál. Když jsme tento pojem neznala, říkala jsem tomu překročit svůj vlastní Rubikon. Říčka to byla malá, ale ani pro Caesara nebylo cesty zpět, když se za ni dostal. Po první nevěře se Rubikon mění v rozbouřený oceán bezzásadovosti. Je ženatý, a já si vždycky říkala, že s nikým ženatým si nezačnu? No a co. Má děti? Možná fetuje? A není to už celé jedno? Takhle umí ten oceán bouřit. Kdykoli teď krájím syrové maso, jsem v obrovském pokušení. Prasečí chřipka? Ptačí chřipka? Není to jedno? Zachutnal mi tatarák, láká mě i ostatní maso.

Ta medička se z něj samozřejmě pozvracela.

Někdy je zkrátka lepší nechat Rubikon před sebou a hodit zpátečku. Nejsme každý Caesar.

Lucie Frydecká
autorka je novinářkou Mf Dnes