Večery zvané iShorts

Tajemství měl rozluštit už druhý večer iShorts, pravidelných projekcí českých a zahraničních krátkých filmů v BIO OKO, ve středu 9 .prosince ve znamení bitvy dvou českých škol, kde se učí filmy. Promítala se hned čtyři díla mladých tvůrců – dva bakalářská a dvě absolventská cvičení druhých ročníků.

Vcházím do předsálí kina Oko a čekám na ten první projev rivality. Marně, všichni stojí nebo sedí jako jedna homogenní skupina u baru a popíjí. Čekala jsem intelektuální bílé vinné střiky decentně držené za stopku a rozmáchlou gestikulaci bohémů s imagí zanedbaných nezávisláků v brýlích se silnými černými obroučkami, kteří se budou navzájem chlubit svými úspěchy, jako když si psi očuchávají zadky. A zatím vidím jenom skupiny úplně normálních lidí a  před nimi třetinky plzně. Hedonistického přístupu jsem se dočkala pouze v podobě zpožděného začátku (asi o tři čtvrtě hodinky...)

Kdo byl lepší?

Promítání začalo filmem z Prahy a pak už to šlo na střídačku. A jejich kvalita byla pro mě velkým překvapením. Chválím Saharské písky (FAMU) za zajímavé technické zpracování – bezchybný zvuk, zajímavá kamera i střih – ale bohužel se autor nevyhnul trochu klišé v začátku (záběry na venkovní prostředí bez lidí a do toho pomalá hudba) a i ostření na jednotlivé herce při dialogu tam bylo až moc. Ale jinak obecně v kvalitě technického zpracování famácké filmy podle mého laického názoru Písečáky převálcovaly.

To už se ale nedá říct o obsahu – proč proboha mladý kluk, navíc student, točí vztahový film o rozpadu manželství po 25 letech? Nechápu...

A právě proto se mně, jako nezávislému divákovi, víc zamlouvaly filmy od studentů FAMO – jeden měl sice mizernej zvuk a oběma chyběla famácká preciznost a teoretická vymakanost – na plné čáře ale vyhrály náměty – takhle si představuju mladý, studentský, sexy filmy. Druhý pražský film (Drahý otec, FAMU) sice nenudí vzdáleným světem padesátiletých zpocených (film se odehrává za tropických letních teplot) manželů, nasazuje do hlavní role mladého gamblera, který počítá karty při blackjacku – ale tohle už tu taky bylo a docela nedávno...

Zato potrhlá holka z činžáku (Malá pražská víla, FAMO), která se úchylně ale přitom mile vyžívá ve vytápění sousedů, pro mě byla zcela novým filmovým zážitkem (i když to byla taky vztahovka a navíc v ní byl úplně stejný záběr na osamocený kartáček v koupelně, jako v prvním filmu). K tomu hudba od Tata Bojs a obzvlášť speciální verze písničky Tanečnice napsaná Milanem Caisem přímo pro tento snímek ho povyšuje na zcela jiný level.

Poslední film (CTRL EMOTION, FAMO) zaručeně vyvolal u všech diváků nejvýraznější reakce. A zaslouženě, podle mě byl ze všech úplně nejlepší. Jirka Mádl je už sice trochu okoukaný herec, ale (troj)role mu dokonale pasovala – kromě své postavy v reálném světě ztvárnil ještě jeho dva rádce, kteří ho ovládají pomocí počítače. Snímek měl všechno, co bych jako divák očekávala – vtip, nadhled, aktuálnost. Mimochodem, je to první film s Terezou Voříškovou, kde jsem jí neviděla polonahou umývat se v jezeře.

Za jeden provaz

Písečáci měli navrch i v následující diskuzi, nenechali se ani rozhodit posměšnými dotazy z druhého břehu („A kolik ti vlastně bylo, když jsi psal tenhle scénář?“). Musím se přiznat, že když jsem dostala pozvánku, měla jsem jasno – filmy mě budou nudit a stejně budou lepší famáci (ale jinak se snažím svůj pragocentrismus potlačit). Kluci mě ale příjemně překvapili a věřím, že mají silný potenciál fouknout do stojatých vod českých hořkosladkých komedií čerstvý vítr. A jedno doporučení na závěr: kdyby se místo rivality (ať už skutečné, nebo jen na oko) raději spojili a stvořili nějaký projekt dohromady, byla by to určitě bomba.

Míša Raková

Více informací, včetně rozhovorů se všemi tvůrci, najdete na www.iframe.cz .