Jak to začalo

Když nepatříte mezi mediky a procházíte se v těchto končinách, prostor okolo sebe byste šacovali spíš na areál pro paintball nebo vysloužilý zednický učňák. Areál 2. lékařské fakulty neoplývá novotou, ale neupřete mu dvě věci: osobité kouzlo a právě výše zmíněný lokál, jež budoucí lékaři familiérně nazývají Vojákem. Zatímco v horních patrech likusáku se zkouší lecjaké detaily z lidského těla, dole dostávají organismy zabrat alkoholem. Klub se hrdě honosí historií sahající až do roku 1990, přičemž podle webu hospody nápad vzniknul už v revolučních dnech listopadu 1989.

A pokud teď bilancujeme, kam jsme jako společnost došli za posledních 20 let, Voják je v klidu. Nikam neodešel a budoucnost se zdá jistou: dokud budou studenti, budou tu mít téměř s jistotou zaručen dostatečný odbyt piva a jiných povzbuzováků. Adresa je ideální - přímo v areálu školy - a pověst zaručená díky historkám starších. 

Externím zrakem

Když budu jako nemedik upřímný, můj první dojem zněl: Proč ten odér slávy? Vždyť je to jen docela obyčejná knajpa v likusákovém sadu. Ale Dr. Voják si vás postaví do latě. Zažil jsem tu taneční kreace na stole na "ozajstný hiphop" (jak to tituloval onen jednorázový Eminem), slyšel z jukeboxu hity, které by probudily mrtvého a zabily člověka s aspoň elementárním vkusem, propláchnul si vnitřnosti alkoholem dobrým i špatným, v létě ucucával dvě hodiny pivo pod slunečníkem v tropické bouři, která nedovolovala pohyb tam ani zpět. Vzpomínám rád na všechno.

Ceny jsou nekonfliktní: pivo za lidových 22, rum, zelená či becherovka za třicet. Jídlo si taky dáte - třeba nakládaný hermelín může skýtat docela příjemné gurmánské rozjímání a na výběr jsou i hutnější pokrmy, ale popravdě: sem se nechodí prioritně stravovat. Tady jde o odpolední sedánky, kdy se z jednoho vyklube osm, o večírky a pochopitelně o slavné místní zápity.

Dobrý večer, Sněhurko

Geneze slova je jednoduchá: každý akademický rok zahájí zápis a následně jej pokřtí zápit. Jelikož medici dbají na tradice, k dobrému zápitu patří generální téma kostýmů. Odtud onen v úvodu zmíněný šik Fantomasů, zástupy pierotů, shlukující se doktoři a sestřičky s příslušnými proprietami či pohádkové postavy. Zápity jsou společenským vrcholem, hutným tmelem kruhů z 2. LF a taky večery, kdy vrchní musí ráno líbat nashromážděné lístky popadané ze stolů; z pivních čárek byste mohli sestavit pražský dálniční okruh. A pokud máte mezi "bílými plášti" známé, neželte své lenosti a klidně přijďte v civilu: já jsem na žádném ze zápitů kostým neměl, a zábavě to nijak neubralo.

Takže až příště zatoužíte po vědění, jeďte tramvají číslo 9 na Motol a vydejte se skrz staveniště. Nikdo vám negarantuje, že uslyšíte na počkání seznam všech kostí v těle (ačkoli ho osazenstvo bude dost pravděpodobně znát nazpaměť), ale třeba se dozvíte, které hity nazpíval Dalibor Janda nebo jak se jmenuje to blonďaté děvče u vedlejšího stolu. A hlavně poznáte atmosféru místa, které neodmyslitelně patří k základním bodům mapy pražských studentských hospod.

Miroslav Němý,
redaktor MF DNES a absolvent FSV UK