Koleje zvenčí vypadají jako po válce. Pro zahraniční studenty jsou však rezervována dvě opravená patra, která splňují vše nutné. Dokonce jsme měli své vlastní „paterní“ kolejbáby, které nám uklízely a praly.

Sebezničující prostředí
Obrovská euforie a fascinace Moskvou byla pochopitelně znát na zahajovacích večírcích. Vodka tekla proudem, který se nedal zastavit. Možnost čehokoli kdykoli a v jakémkoli měřítku nám nedávala spát… teda alespoň klukům ne. Syndrom utržení z řetězu byl obzvláště viditelný u kolegů z Francie, kteří se za prvních 14 dnů pobytu stačili 13x vrátit v 8 ráno úplně našrot. Divokost večerních oslav brzy vedla ke striktnímu zákazu alkoholu na koleji.

Černá bilance
„Už nemáme zapotřebí, aby nám tady zase někdo umřel“, vykřikovala Tatjana Pavlovna, vedoucí dežurnaja (= kolejbába). Minulý semestr se zabil jeden německý mladík, když po hromosvodu lezl opilý do čtvrtého patra, kde bydlel. Koleje totiž bývají mezi 01-06h uzavřeny. Půl roku před ním zase jiný student (shodou okolností taky Němec) vypadl při párty z okna. Nepřežil. Zajímavá bilance pro dvě patra jednoho domu (asi 60 lidí).

První rok bez úmrtí
Náš ročník byl asi výjimečně hodný. Nikdo neumřel. Zcela bez zranění se to ale neobešlo. Skóre:

1x lehká mrtvice a naprosté vyčerpání organismu
1x těžké hemeroidy (s chirurgickým zákrokem)
1x pistole na hlavě s dožadováním orálního sexu (pozor – u kluka. Němec po třetí, červený svetr v závěru videa)

Společný jmenovatel: alkohol, drogy a obrovský spánkový deficit.

Šok na závěr
Nejvíce šokující událost jsem se však dozvěděl až po návratu domů. Našeho kamaráda z Alžírska (vedlejší pokoj) našli mrtvého venku na zemi. Údajně sebevražda skokem z okna. Možná uvěřitelný scénář, pokud by neměl na krku foťák a následující den se nezabil stejným způsobem jiný kluk jen o patro nad námi…

Plekhanovská kolej si tedy drží svůj průměr…

Náš autentický warm-up na party. Thanx to Phillip for making the video :):

Text a foto: Tomáš Rašner, vydavatel Studenty