Příliš zaměstnaní studenti
Vydělávat si při škole – alespoň minimálně – je nezbytné pro většinu vysokoškoláků. Může se ale stát, že práce pohltí natolik, že se dotyčný pracant rozhodne se školou NA ČAS praštit a hodlá se věnovat pouze práci. Studium proto přeruší. Není to těžký krok: většinou stačí poslat žádost děkanovi. Přerušit lze až po absolvovaném semestru, kdy student nasbíral předepsaný počet kreditů či zkoušek a zároveň se ještě nezapsal k dalšímu studiu.
Nástrahy:
Po přerušení studia končí studentské výhody, ačkoli dotyčnému ještě není 26 let. Ale i v případě, že zůstanete, byť formálně, studentem, není to tak úplně bez starostí. Pokud chcete pracovat na plný úvazek, zdravotní a sociální za vás platí zaměstnavatel, o placení byste se neměli starat ani při práci na dohodu. Jestliže ale budete pracovat jako OSVČ (či na autorské honoráře), je třeba komunikovat s pojišťovnou – placení je na vás. Na sociálce se vás zeptají, zda pracujete soustavně. Jestliže ano, měli byste platit i sociální pojištění.
Hlavní nástrahou ovšem zůstává, že se návrat do poslucháren už nikdy konat nebude. Chce to pevnou vůli a hlavně si znovu zvyknout, že za práci a námahu nedostanete peníze, ale pouze nečitelnou čmáranici do indexu.

Věční začátečníci
Někteří začínají stále stejný nebo podobný obor, byť na různých školách. To v domnění, že se konečně najdou. Pardon – že najdou ty ideální přednášející a ideální vybavení školy. Podkategorii tvoří ještě větší idealisté, kteří dokonce zkoušejí diametrálně odlišné obory: chvíli medicína (moc učení, žádný čas), pak práva (zatuchlé a neosobní), přídavkem ještě sociologii (moc statistiky – překvapivě) a zakončí to pokusem o žurnalistiku.
Nástrahy:
Při studiu typu pokus omyl se riskuje, že se doba pobytu na vysoké škole výrazně protáhne, a hrozí, že dotyčný bude muset platit školné. Kromě toho lze takovýmto dobrodružným pobíháním mezi školami snadno přešvihnout 26 let, kdy již zmiňovaná pojištění platí za studenta stát. Potvrzení ke studiu je po šestadvacátých narozeninách k ničemu, protože nepřinese ani slevu na jízdném, ani na dani pro ty, co si třeba vydělávají.

Zablokovaní diplomkáři
Podobají se trochu fotbalovému útočníkovi, který snadno překoná obránce soupeře, ocitne se sám před brankou, ale nevystřelí. Proč? To je vždycky na dlouhé povídání, kterého tedy fotbalisté obvykle nejsou moc schopní, ale studenti, kteří se zasekli před diplomkou, právě naopak. Dokážou vyjmenovat tisíc důvodů, proč střela na branku nevyšla. Jsou snad nejvíc neuvěřitelní z celého popsaného spektra. Ale zkouší chodit do knihovny/laborky/dělat výzkum pořád znovu a znovu, vždycky když se semestr začne chýlit ke konci…
Nástrahy:
Záleží na konkrétní škole, každá univerzita má svá pravidla. Někde je možné udělat si státnice a až poté do určitého data odevzdat diplomku. Zablokovaným jedincům se to ovšem nemusí podařit třeba ani během dvou povolených let.

Lucie Frydecká,
autorka je redaktorkou MF DNES