Slovo je akronymem složeným ze tří dalších anglických zkratek: BD, DS a SM. BD jsou iniciály pro poddanství (angl. bondage) a disciplínu, DS značí dominanci a submisivitu – tyto dvě zkratky mohou leccos napovědět o rozdělení úloh: jeden z partnerů zaujímá roli nadřazeného, „pána“ situace, kdežto druhý je mu podřízený, stává se jeho „otrokem“. SM potom znamená sadismus a masochismus, přičemž sadista se vyžívá v týrání, kdežto masochista se naopak rád trýznit nechává.

To vše dohromady rozkrývá základní principy jedné z nejdiskutovanějších sexuálních praktik současnosti. A protože jí údajně holdují zejména lidé inteligentní, vyskytují se vyznavači BDSM také v řadách studentstva. Jedním z nich je i Petr, čtyřiadvacetiletý pražský vysokoškolák s ležérním stylem oblékání a důvěryhodně vyrovnaným hlasem.

Uděláš to, protože ti věřím

„K BDSM jsem se dostal tak nějak vlastním přičiněním. Ne že bych odmalička jasně věděl, kam mě cesty zavedou, nikdy jsem nebyl nijak výrazně vůdčí typ, ani podřízenej, spíš tak v průměru. Ale pak někdy kolem dvacítky už jsem si byl jistej, že tohle je to, co bych chtěl, co mi schází. Dost udělal samozřejmě internet, kde se dá sehnat spousta informací.“ Ten byl pro Petra stěžejním nástrojem k poznání podobně zaměřených lidí. „Ne že bych nebyl schopnej normálního vztahu, jen mě to nenaplňovalo tak, jak bych rád, abych mohl bejt šťastnej a spokojenej. Narazil jsem na jedny stránky, kde se očividně sdružovali lidi podobnýho ražení.“

A tady se seznámil se svou nynější partnerkou Pavlou, která má pochopitelně stejný zájem. „Chvíli jsme se oťukávali, povídali si o tom, co bychom chtěli zažít. Nejdřív jsem jí dával rozkazy přes internet a ona je musela plnit – když to neudělala, následoval trest. Samozřejmě jsem nad ní neměl prakticky žádnou kontrolu – všechno bylo virtuální. Ale zásadní bylo, že už to nebyly jen představy. Šlo o důvěru – já ti něco řeknu a ty to uděláš, protože ti věřím."

Tenkrát poprvé

Jejich vztah se nějakou dobu formoval pouze přes internet, k reálnému setkání došlo až po několika měsících. „První zážitek byl nepopsatelnej. Je neuvěřitelný mít někoho v moci, vědět, že můžete chtít cokoliv a ona to udělá, že jí můžete ublížit, a ona je přitom tak oddaná. Cítíte tu důvěru, která z ní sálá jako nějaký energetický vlny a vy prostě chcete, potřebujete, musíte…“

Petr však dodává, že je velmi důležité dodržovat jakási nepsaná pravidla. Nejosvědčenější prý bývá domluvit si na začátku hranice, které není možno překročit (stylem tohle ještě ano, tohle už ne). Alternativou je tzv. stopka – kouzelné slůvko, které zastaví veškerou partnerovu/partnerčinu aktivitu, když už se blíží pokoření hraničního pásma. „My jsme stopku neměli. O tom, co je ještě přijatelný, jsme si povídali už předtím, takže nám to bylo oběma jasný,“ říká Petr.

„Nejkrásnější na tom je střídat tu krutost s neuvěřitelnou něhou. Čím větší je mezi nima kontrast, tím intenzivnější je prožitek. Aspoň podle mě. Takhle to přece funguje i v normálním vztahu, jen ne tak extrémně.“

Žít v BDSM stylu

A komunita BDSM se rozrůstá. Nejen v Praze existuje několik tematických klubů, jejichž součástí je „mučírna“ s množstvím potřebných nástrojů – pro mnohé zcela jistě šokující. Pravidelně se pořádají dresskódové večírky (takové, kde je stanoveno, co si máte obléci) s vlastními interními pravidly navrženými ke spokojenosti každého návštěvníka.

Velká část veřejnosti, pokud má tušení, oč se jedná, BDSM nicméně stále odsuzuje. „Pro většinu lidí je BDSM jen nějaká zvrhlá sexuální praktika. Jenže BDSM není jen o tom někomu nařezat. A z mýho pohledu to rozhodně nemůže bejt ani žádná jednonoční aktivita. Jde o mnohem víc. BDSM je vztah, kterej se musí pěstovat, dokud není dovedenej k harmonii. Je to celej životní styl.“

A je jen na vás, zda souhlasíte s Petrem a zařadíte si BDSM do stejné kategorie činností, jako je „poslouchám punk a nejím dorty s tvarohem“ - a přijmete ho jako jistý osobitý způsob (sexuálního) života, anebo jestli pro vás zůstane nevysvětlitelným tabu lidské společnosti.

Martina Pospíšilová