Vlastníte svůj vlastní pivovar. Staráte se o chuť jednoho z českých piv, to je sen většiny pivařů. Kdy jste ale vy sám poprvé ochutnal pivo?
(dlouze přemýšlí) No..určitě dřív než v osmnácti letech. (smích)

Vzpomenete si na značku?
Tak to vím přesně, šlo o opavský Zlatovar, protože jsme bydleli v Háji ve Slezsku.

Pijete na chuť nebo si občas dáte i deset kousků s kamarády v hospodě?
Nemám problém jít do hospody a nemám problém si příležitostně dát i deset piv. Ale je pravda, že takové množství si dávám jen velmi zřídka kdy, většinou si vychutnávám s přáteli 3-4 piva, často si dávám i nealko pivo „Čistou hlavu“...

V roce 1991 jste se se dvěma přáteli vydal ze Slezska starou Dacií na Vysočinu. Výlet skončil nákupem starého zkrachovalého pivovaru. Jak na to vzpomínáte?
Já mám před očima především chuť něco udělat. V té době jsem mj. v Opavě vedl okresní nezávislý týdeník. A aby mohl vycházet nezávisle, museli jsme sehnat zdroj peněz. Uvažovali  jsme o prodeji českého piva do Polska. Tehdy jsem se také seznámil se svým společníkem Josefem Vávrou, se kterým spolu „válčíme“ již dvacátý rok.

Takže jste si zajeli na druhou stranu země a vydražili zkrachovalý pivovar. To se vlastně děje každý den.
(smích) Není to úplně běžné, ale jak vidíte, risk je občas skutečně zisk. I když to nebylo tak jednoduché, jak to teď povídám. Tehdy jsme si spočítali prognózu, naprosto jednoduše vyhodnotili ekonomickou návratnost a šli do aukce.

A první týdny strávili na karimatkách a spaním u kamarádů.
Tak to skutečně bylo. Já spal například tady v rohu na dlažbě (ukazuje do rohu své kanceláře, kde je nyní koberec, pozn. autora) ve spacáku. Bylo to dobrodružné období, ale co je za problém mít spacák, karimatku, když máte střechu nad hlavou. Pro spoustu lidí ve světě by to byl nepředstavitelný komfort.

V čem připomíná život ve vašem pivovaře film „Postřižiny“?
Není to taková idylka, lezení na komín, zabíjačky apod., ale i tak je to krásné. Máme tady Postřižiny po svém. Ten pocit, že jste něco vymysleli a lidem to chutná, to je k nezaplacení.

Občas se mi stane, že mi někde pivo stejné značky chutná lépe, než tomu bylo v jiné hospodě. Je to chyba hospodských?
Je to smutné, ale i hospoda vám může pivo proklatě pokazit. Stačí, když trubky nejsou pořádně vyčištěné, pivo pořádně vychlazené, nebo jsou sklenice od mycího prostředku. Stačí skutečně málo, aby pivo ztratilo svou chuť.

Co s tím?
Máme vypracovaný systém kontroly a cestujícího sládka, který pivo ochutnává a kontroluje jeho kvalitu a pomáhá našim obchodním reprezentantům v této oblasti. Zároveň kontroluje práci servisních a sanitačních firem.

Jak se zachováte, když ochutnáte vaše pivo a není dobré?
Jdeme za hospodským a chceme nápravu. Vysvětlíme mu, co a jak musí dělat. Ukončit spolupráci je to poslední řešení, ale pokud by se to mělo opakovat, nemá smysl tam pivo dodávat, protože by vám to pokazilo pověst.

Kdo rozhoduje o samotné chuti vašeho piva?
Na starosti má výrobu piva právě můj společník vrchní sládek Josef Vávra, ale vzorky degustuje celý tým lidí. Nebudu skrývat, že mé slovo nemá váhu, ale nikdy nestojím proti ostatním.

Richard Valoušek
foto: Jana Schrammová