Od takového „sexuálního turisty“ se dá odnést i plno jiných památečních nemocí a některé se vás nepustí pěkně dlouhou dobu. Zpočátku o nich totiž nemusíte vůbec vědět. U pohlavních nemocí platí ukázkově zákon schválnosti: Přenašeč o své bujné mikroflóře nemá ponětí, kdežto vy si ji užijete naplno.

CHLAMYDIE
Každoročně se touto infekcí nakazí ohromné množství lidí. Přesná čísla určit nejdou – plno nemocných k doktorovi ani nejde, o infikování nevědí. Přesto lékaři tvrdí, že se speciálně poslední dobou s chlamydiemi setkávají stále častěji. Onemocnění způsobují mikroorganismy – přesněji prvok Chlamydia trachomatis. Ten v těle hostitele parazituje a přeměňuje jeho buňky na útulné hnízdečko pro vlastní rozmnožování. Chlamydií je několik druhů, z toho jedna se specializuje na nechráněný sex (pohlavní, orální či anální). Paradoxně se někdy dokonce uvádí, že nejlepší prevencí není kondom, ale věrnost menšímu počtu „ověřených“ partnerů.

Chlamydie se neobjeví ihned po nakažení, ale mají poněkud delší inkubační dobu. Ta se pohybuje okolo jednoho až tří týdnů. Jejich rozpoznání velice často brání „maskování se“ za jiná onemocnění, třeba v podobě zánětů. Je vcelku běžné, že dívky přítomnost parazitů ani nezjistí, a tudíž netuší, že jsou přenašečkami. Příznaky nemoci nemusí být vždy zřetelné nebo se projevují v zanedbatelné míře.

Mezi hlavní příznaky nákazy patří puchýřky. V oblasti genitálií se objeví malý vřídek nebo uzlinka (už to je důvod k návštěvě lékaře). Dalším signálem je horečka se zimnicí, která se dostaví pár dnů poté. Dalším varováním bývá zduření mízních uzlin v oblasti třísel, záněty pohlavních orgánů nebo bolestivý sex doprovázený slabším krvácením. Chlamydie také postihují močovod, což se projevuje v bolestivém vylučování nebo bolestmi v podbřišku.

Léčba se liší podle rozsahu onemocnění. Často se užívají po nějakou dobu antibiotika, během této doby platí absolutní sexuální půst. Onemocnění není smrtelné, ale zanedbaná léčba může vést u obou pohlaví k neplodnosti nebo k jiným zdravotním následkům. Chlamydie jsou vysoce infekční a na rozdíl od jiných pohlavních nemocí se nemusí přenášet pouze nechráněným stykem. Druhotně se dá nakazit například používáním společných ručníků v saunách nebo bazénech. Nákaza však může číhat i na toaletách nebo ve sprchách ve fitku.

KAPAVKA
Kapavka, nebo také tripl, patří k nejrozšířenějším pohlavním nemocem na světě. Dokonce i zákon stanovuje její léčbu. To znamená, že pokud se někdo léčbě vyhýbá, tak skončí nejenom se zdravotními následky, ale ještě k tomu s trestním stíháním na krku nebo přímo v lochu. Nemocný by si proto měl udělat seznam všech svým sexuálních partnerů. Za včasné varování vám sice současné i minulé lásky asi hned nepoděkují, ale doporučení preventivní návštěvy lékaře bude pro jejich dobro. Kapavka patří mezi tzv. nemoci „femme fatale“ a jejich mužských protějšků. Na ně a kapavku se nezapomíná.

Největší procento nakažených spadá do období studentských let, tedy od patnácti – až do třiceti (věční studenti). Většina žen z toho počtu si statisticky odbývá kapavku na střední škole, kdežto pánové mají nejrizikovější období právě během studia na vysoké! Nutno však dodat, že kapavce je statistika jedno.

Obecně se inkubační doba kapavky pohybuje v časovém horizontu od dvou do čtrnácti dnů. U mužů se příznaky většinou objeví o chvilku dříve, tedy již od druhého dne (max. do 5 dnů) od nakažení. Dívky mají inkubační dobu posunutou o dva dny déle (4.–7. den). Podle tohoto vzorce se ale nedá přesně řídit. U některých jedinců se příznaky kapavky projeví až za několik měsíců.

Prvním postiženým místem na těle jsou pohlavní a vylučovací orgány. U mužů nejčastěji zasahuje močovou trubici, odkud se může rozšířit do prostaty, semenných váčků a nadvarlat. Močení je při kapavce bolestivé, řezavé a časté. Nemoc doprovázejí i další komplikace, jako je hnisavý výtok z močové trubice. U žen zasahuje kromě močových cest i děložní čípek, odkud prochází do dělohy a vejcovodů. Velké procento žen opět vůbec netuší, že jsou přenašečkami. Projevy nemoci plno příslušnic něžného pohlaví ani nemusí registrovat.

Dobrání léků ještě neznamená jisté vyléčení
Kapavka se léčí především pomocí antibiotik. Výskyt nemoci může být doprovázen i chlamydiemi. Lékaři proto předepisují takovou kombinaci léků, které zlikvidují všechno. Dobráním posledního platíčka medikamentů však boj s nemocí nekončí. Vyléčený „nakažený“ se musí po nějakou dobu podrobovat kontrolním testům. Teprve až poté bude vyloučen jako potencionální přenašeč kapavky. Jedno prodělání nemoci totiž ještě neznamená, že se s ní dotyčný už nesetká. Tělo si na ni samo neumí vytvořit protilátku. Důsledek zanedbané nebo pozdě odhalené léčby je neplodnost u obou pohlaví a jiné zdravotní následky.

Lékaři radí ostražitý výběr partnera a používání kondomu. Celkově snížení náhodných sexuálních aktivit přispívá k účinné ochraně před kapavkou. Bakterie jsou velice citlivé na zevní prostředí. K nepohlavnímu přenosu dochází absolutně minimálně. Když už, tak třeba mokrým ručníkem nebo žínkou. Výmluva, že ji někdo chytil třeba na záchodě, je tedy pěkný nesmysl.

TRICHOMONIÁZA
Na prvním stupínku nejfrekventovanějších nemocí se jich tlačí několik. Mezi nimi i primitivní prvok bičenka poševní. V jejím hledáčku jsou opět mladí lidé do 35 let. Už podle svého názvu způsobuje bičenka zejména ženská onemocnění. Jedná se o jednobuněčný organismus, který z ženských útrob získává potřebné živiny pro vlastní existenci. Napadá především pochvu a močovou trubici. Pěstitelky tohoto prvoka mají gynekologické problémy. U mnoha z nich se příznaky neprojeví, a prvoka tedy nic netušíce šíří dále. Trichomoniáza patří mezi tu skupinu pohlavních nemocí, která není zas tak známá, ale její majitelky na ni poté už nezapomenou. Neohrožuje život, ale dokáže pořádně potrápit. Udává se, že až dvacet procent žen v reprodukčním věku se s touto nemocí setkalo. Bičenka je trepka, která se poměrně rychle množí. Její inkubační doba je okolo jednoho týdne, ale opět může být i delší.

U mužů se přítomnost mikroorganismu projevuje ojediněle. Trpí záněty prostaty nebo semenných váčků. Přitom to jsou právě oni, kdo nemoc nejčastěji přenášejí.

Bičenka usvědčila už nejednoho záletníka
Pokud dodržujete základní hygienické návyky, používáte kondom, nestřídáte partnery a spíte s tím „důvěryhodným“, měla by vás nemoc minout. To ale pouze v případě, že stejně žije i váš protějšek. Lidé často považují přítomnost nemoci jako signál nevěry drahé polovičky. Jedná se třeba o případy, kdy se infekce záhadně vrací. Prvok je ukázkovým příkladem nemoci „z lásky“. Jiné vniknutí do těla kromě sexu je spíše výjimečné, 100% se však vyloučit nedá. Může ale proběhnout třeba mokrým ručníkem nebo zanedbáním jistých hygienických pravidel (třeba používání žínky dvěma ženami).

SYFILIS
Syfilis se řadí mezi top nebezpečných pohlavních chorob. Určitě nejde o onemocnění z minulého století, o kterém si přečtete v Havlíčkových Petrolejových lampách. Zlatá éra syfilidy byla sice už před zavedením antibiotik, ale i v současné době patří k poměrně rozšířeným nemocem. Počet nakažených stoupá a nejedná se pouze o obyvatele rozvojových zemí. Přenáší se výhradně sexem, i když jiný způsob (třeba transfuze krve) není vyloučen – na to jsou však speciální testy.

Nemoc syfilis má tři stadia, přitom to poslední může být smrtelné. Výčet všech příznaků je dlouhý, vybrány jsou ty nejčastější. Prvním signálem je nebolestivý vřed na pohlavních orgánech. Tomu většina lidí nepřikládá pozornost. Říká se mu tzv. tvrdý vřed a vzniká v místech vniknutí bakterie do těla při narušení povrchu kůže nebo sliznice (to vůbec nemusí dotyčný při sexu vnímat). V tomto okamžiku je milovník už přibližně tři měsíce nakažený (časový horizont může být opět individuální). To je nejvyšší čas začít s léčbou! Vřídky se mohou následně objevovat i na jiných částech těla společně s horečkami, vypadáváním vlasů, nechutenstvím a záněty sliznic (syfilitická angína). Ve druhé fázi je tělo osypáno vyrážkou. Do třetí a „skryté“ fáze syfilis přejde po několika letech (může se jednat až o dvacet let). V tomto stadiu hrozí nakaženému vážné narušení některých životně důležitých orgánů – mozku a srdce. Konečnou „fází“ může být smrt.

Syfilitici jsou nahlášení na příslušné hygienické stanici
Nemoc podléhá povinnému hlášení. To znamená, že pokud lékař syfilidu zjistí, musí dotyčného nahlásit na hygienické stanici. Společně s ní poté probíhá spolupráce při hledání všech sexuálních kontaktů nakaženého. Nejlepší léčbou je v tomto případě prevence. Pokud to nevyjde, nastupuje léčba příslušnými antibiotiky. Podobně jako u kapavky, ani zde boj s nemocí nekončí dobráním posledního léku. Po nějakou dobu se musí nemocný monitorovat průběžnými kontrolami.

AIDS – pořádný průšvih
Smrtelná pandemie AIDS, kterou způsobuje vir HIV, je nejobávanější nemocí na celém světě. Nakažených je přes 40 milionů a první pozice obsazuje Afrika, na záda jí dýchá Indie. Spoléhat na to, že Evropa je od těchto končin daleko, není moc chytré. Nakazit se dá skutečně všude, v Praze, Hradci Králové nebo v Brně.

AIDS trpí především mladí lidé, kteří se hlavně v minulosti potýkali s naprostým společenským opovržením. Dnes je situace alespoň v západním světě jiná, přesto pouhé připuštění si onemocnění je pro drtivou většinu lidí nereálné a psychicky destruktivní.

Inkubační doba je okolo 10–15 let od nakažení. Situace je o to složitější, že u někoho nakažení propukne a u někoho ne (závisí to například na imunitě jedince nebo zdravém životním stylu). Infikovaní jsou nuceni s virem žít kratší či delší dobu, léky pouze tlumí příznaky nemoci. Virus HIV snižuje celkovou obranyschopnost organismu tím, že útočí na bílé krvinky (v těch se množí a následně je zabíjí). Jejich činnost pak vede ke snížení imunity, rozbujení nemoci AIDS a postižený ve finále zemře třeba na obyčejnou chřipku. Na AIDS platí jediná léčba – prevence!

Záludnost tohoto onemocnění spočívá v tom, že o infikování nemusí nakažený vědět i několik let, a tak virus nevědomky šíří dál. Tato doba, kdy se dotyčný cítí absolutně zdráv a nepociťuje na sobě příznaky onemocnění, se označuje jako bezpříznakové nosičství. Přítomnost viru se dá v tomto okamžiku určit pouze testem na HIV. Přibližně od druhého týdne od nakažení (až do šestého) se po infikaci až u 70 % projeví příznaky připomínající chřipku nebo mononukleózu. Už jen to je dostatečným signálem návštěvy doktora. U zbytku infikovaných se neobjeví nic. Druhá fáze je téměř bezpříznaková (2. až 10. rok od nákazy). V klinicky rozvinutém stadiu (neboli posledním) je imunitní systém značně poškozen a člověk je velice náchylný k různému onemocnění.

Tímto výčtem počet sexuálních nemocí nekončí. Během vášnivé noci můžete klidně „vyhrát“ genitální opar (kterého se zbavuje stejně tak těžko jako toho na puse – 100% vyléčit nejde). Další lahůdkou je genitální vřed, se kterým plno lidí k doktorovi vůbec nejde, protože se stydí. Nebo rozbujelou farmu muněk (filcek), u kterých se dříve lidé vymlouvali, že je třeba chytli na vojně z deky.

Kateřina Adamcová