Alžběta Chmelařová: Česko-ukrajinské paralely

Obě země mají před volbami (ukrajinské prezidentské se odehrají v lednu 2010, naše parlamentní sice až v květnu, ale předvolební kampaň se bude táhnout po celou dobu). Obě země v posledních týdnech procházely, respektive procházejí, procedurou schvalování rozpočtu. A ani v jedné zemi to nešlo hladce. Kamenem úrazu se stal boj opozičních stran (ČSSD a Strany regionů) za navýšení (v některých případech udržení) sociálních standardů. V době ekonomické krize jde o požadavky těžko pochopitelné.

Ukrajinská situace je navíc ztížena půjčkou poskytnutou Mezinárodním měnovým fondem, který následně kontroluje vyváženost rozpočtu země a na takové položky v něm rozhodně není místo. V obou zemích tak jedna strana držela (ČR), nebo stále drží (Ukrajina, Strana regionů), parlament jako své rukojmí vědoma si dobře své hlasovací síly. V obou stranách se projevila vnitřní opozice. Proti Jiřímu Paroubkovi i Viktoru Janukovyčovi se postavili i členové jejich stran. Předseda svazu podnikatelů Jurij Bojko a překvapivě i odborový předák a senátor Milan Štěch. Strana regionů je silně závislá na podpoře východoukrajinských podnikatelů a ti by tak vysokou zátěž nezvládli. Strana by si tak pod sebou podřezala větev. Jak dlouho by vydržela sociálně demokratická jednota u nás, se už nedovíme, rozpočet byl schválen. Bitva ve Straně regionů bude ještě zajímavá.

Nejdůležitějším zjištěním je, že ani jedna z těchto stran nechce za své návrhy nést plnou politickou odpovědnost. Proč nebylo možné nechat Jiřího Paroubka vytvořit vládu. Proč ho nenechat schválit si "svůj" rozpočet, ale s tím, že se následně popasuje i s jeho důsledky? Protože by tuto nabídku nepřijal? A protože chce, aby mu u toho někdo asistoval? Protože bude mít potom na koho svalit vinu?
Čeští poslanci, na rozdíl od svých ukrajinských kolegů, neužívají hrubé síly a neblokují parlamentní tribunu svými těly, ale jestli je to to jediné, v čem je naše situace jiná a lepší, nemáme se čím chlubit.

Blog byl zveřejněn i na www.ihned.cz