„Čau kluci, co děláte?“ zdravím pár studentů stojících na chodbě jednoho z brněnských bytů. Celá chodba byla cítit nasládlým pachem kouře marihuany. „Zhulujeme myš,“ odvětili mně kámoši, kteří stáli právě v epicentru dýmu. Kouknul jsem se do terária, kde byla malá bílá myška, také obklopená kouřem. Obvykle jsou myši docela aktivní, ale tahle se sotva hýbala a oči měla přivřené z účinků drogy, stejně jako ostatní lidští obyvatelé tohoto pokoje. Přišel jsem za účelem většího poznání kuřáků marihuany a očividně jsem byl na tom správném místě.

„Můžeš trávou předávkovat zvíře? Tolik, aby chcíplo?“ ptám se ještě s očima upřenýma na sjetou myš. Dostává se mi odpovědi, ať si s malou myškou nedělám starosti. Dodávají však, že před nedávnem podobným způsobem jejich známí odrovnali morče. „Najednou prej písklo a bylo po něm,“ odpovídá mi Vojta, „jenomže průšvih byl, že to morče bylo kámošovy sestry. Ti blbci potom vymýšleli co s tím, až nakonec vzali izolepu a špejle a obmotali to kolem nohou toho morčete. Aby to vypadalo, že stojí. Asi si mysleli, že to sestra nepozná nebo co.“ Vojta dopovídá historku a asi pět minut se jí všichni okolo smějí. Pak si sednou zpět do křesel a zapalují si dalšího špeka.

Sedm match-ballů

Onen brněnský studentský privát je zvláštní místo. Byt překvapivě vůbec nepřipomíná nějaké „feťácké doupě“, jak jsou podobná místa s kuřáky marihuany označována jejími zarytými odpůrci. Přesto však majitel bytu musí být k mladým lidem velmi tolerantní. Panuje tu příjemná atmosféra a na sedačce sedí několik nájemníků pokoje, kteří relaxují po dnu stráveném ve škole. Jen s tím rozdílem, že v ruce nedrží pivo, jako většina jejich vrstevníků. Drží v ní - stále ne zcela legální - drogu. A její spotřeba zde, hádám, není malá.

K množství spálené trávy také přispěji několika tahy a mé myšlenky záhy začnou v hlavě proudit jinak. Prohlížím si Vojtu. Vypadá jako nějaký kříženec rastamana a bývalého děkana plzeňských práv Kindla. Jeho vizáži totiž dominují dlouhé dredy, tvář zakrávají vousy. Vojtova studia jsou rovněž unikátem. Sám se pyšně chlubí, že za celé studium na jedné z brněnských vysokých škol má za sebou už sedm „match-ballů“. Pro neznalé: „match-ball“ je poslední pokus na zkoušce, když už je nad vámi hrozba vyhazovu ze školy. Je to většinou velký nápor na psychiku a většina studentů se takovýmto situacím snaží vyvarovat. Ne tak Vojta. K učení se prostě dokáže dokopat, až když má nad sebou bič v podobě vyhazovu. Jinak studovat neumí. Nakolik je to způsobeno jeho charakterem nebo občas přílišnou konzumací marihuany, je otázkou.

Záhy rozpoutávám lehkou diskuzi o trávě. „Když hulím, vidím najednou kolem sebe strašně zajímavý věci. Zajímají mě detaily, který jsem třeba už tisíckrát viděl, a začnu je zkoumat jako malý dítě. Mě marihuana nejvíc přijde jako taková Alenka v říši divů,“ povídá mi jeden z velice intelektuálních Vojtových přátel, který svou řeč často prokládá Nietzscheho citáty. A později dodává: „Většina lidí, kteří hulí, prostě nechtějí žít v tomhle sociálním a kulturním systému, jaký je. Protože, podle mě, tě nejvíce odtrhává od reality to, že si můžeš řídit svůj vlastní svět a že nevnímáš tolik dlouhodobé problémy. Vytváříš si prostě svou vlastní intimní realitu. Takovou, jakou chceš ty sám.“

Řešení problému českých zemědělců?

Když se ptám na jejich názor na legalizaci konopí, překvapivě se mi dostane záporné odpovědi. „Když zlegalizují trávu, tak to zvýhodní velké pěstitele. Pro mě, jakožto malého, by to bylo nevýhodné.“ Konečně se dozvídám, kde Vojta vůbec bere tolik trávy na své marihuanové sešlosti, když mi na počítači pyšně ukazuje fotografie jeho „skříně“. Skříň je název pro malý (avšak docela sofistikovaný) systém pro pěstování marihuany. Každé tři měsíce mu ve „skříni“, kterou zřídil ve sklepě domu jeho rodičů, vyrostou tři kytky kvalitního konopí. Rodičům to prý nevadí, naopak. Část vypěstované trávy totiž dává jako daň svému dědovi, který tvrdí, že mu marihuana pomáhá v jeho zdravotních potížích. Svou spotřebu Vojta ještě doplňuje tzv. „venky“ – tedy kytkami, které pěstuje ve venkovních podmínkách. „Nejvíc mě dostává, když vidím v televizi fakt nadupaný systémy a ti blbci zemědělci tam pěstují zeleninu. Kdyby tam pěstovali trávu, tak by, myslím, nadobro přestaly ty jejich stížnosti na nedostatek financí,“ směje se Vojta.

Po několika hodinách, když jsem téměř na odchodu, se ještě kouknu na myš v teráriu. Očividně se jí ulevilo a s chutí hryže ztvrdlý krajíc chleba. „Myslíš, že kromě jídla dokáže marihuana vylepšit požitek třeba ze sexu?“ napadá mě ještě poslední otázka. Kluci mi odpovídají, že to není tak jednoduché říct. „Záleží to na lidech, situaci a hlavně na náladě. Prostě občas se může stát, že tam v posteli jen ležíš jak prkno, ale někdy se z toho může vyklubat nezapomenutelný zážitek. Zvlášť bych ti doporučil kombinaci špek a pouta,“ řekne Vojta a zase dostane jeden ze svých dlouhotrvajících záchvatů smíchu. Když pak odcházím domů, všimnu si ještě svého odrazu v zrcadle. Oční víčka mám povadlé stejně jako ta myš, když jsem původně přišel. „Když to přestála ona, tak já snad taky,“ mihne se mi ještě naposled hlavou a vyrážím nejistým krokem k domovu.

Pozn.: Jména byla redakcí změněna.

Je legalizace lehkých drog dobrým nápadem? Co si myslíte o sociálních skupinách, u nichž je marihuana součástí jejich životního stylu? A může být sex pod vlivem drog lepší nebo horší? Piště nám své názory. Nejlepší tři příspěvky budou tradičně odměněny lístky do kina.

Pavel Prchal