Máme se v důchodu na co těšit? Jen ve snu!

Máme se v důchodu na co těšit? Jen ve snu!

Právě jsem si usedl spokojeně na lavičku před domem. Bolí mě kolena a třesou se mi ruce. Stále se ještě dostávám z dlouhotrvající chemoterapie a šetřím na nový gauč, který mi udělá radost v mém skromném bytě. Píše se rok 2060 a mně je čtyřiasedmdesát let. Na podzim bych měl jít do důchodu, ale asi to ještě o nějaký rok odložím. Potřebuji peníze jako každý a v důchodu jich na mě moc nečeká. Vítejte v budoucnosti, době malých důchodů, vážných nemocí a imigrantů.

Stárnutí populace

Že za padesát let bude v České republice každému třetímu člověku přes pětašedesát let, to už je neoddiskutovatelný fakt. Podobné statistiky už se dávno přestaly brát na lehkou váhu. Stačí se podívat na čísla jen pár let zpět. Před osmi lety žilo v České republice 1 417 962 lidí starších 65 let. Dnes je to o dvě stě tisíc víc. Za padesát let nás starců bude přes tři miliony.

Ještě zajímavější čísla přináší průměrná délka života, která se bude týkat i nás současných vysokoškoláků. V 19. století to bylo, i kvůli vysokému počtu umírajících novorozeňat, 35 let. Před patnácti lety se čeští muži dožívali necelých 68 let a ženy dokonce přežívaly průměrně 75 let svého života. Podle toho vědci odhadují, že za padesát let se budou české ženy dožívat téměř 90 let a muži překonají osmdesátku. Že jsou tato čísla reálná, hovoří současná situace v Japonsku. Už nyní tam ženy průměrně žijí 89 let, ve Francii pak 85!

Staří a nemocní

Stále se dočítám v odborných časopisech, že budoucnost bude dobou rakoviny, Alzheimra a mnoha dalších chorob. Já nesdílím tuhle apokalyptickou představu o následujících desítkách let. Jasně, bude se objevovat víc rakovinotvorných nádorů, ale rovněž se rapidně zlepší léčba. Vždyť už dnes se velká část nádorů daří úspěšně odstranit. Někteří budeme žít skoro do devadesáti let, ne-li do stovky, tak holt musíme počítat s tím, že budeme muset řešit častěji zdravotní potíže. A zda to bude natolik vážné, to si hodně ovlivníme sami vlastním stylem života.

Stárnutí populace bychom se neměli děsit. Je důsledkem toho, že lidé v Evropě plodí méně dětí a dožívají se vyššího věku. Obě tato fakta svědčí o blahobytu, nikoli o chudobě či hrozící katastrofě.

Bude nás moc a navíc nebudeme sami

Vzpomínáte si na rok 1987? Ne? Já taky ne. V té době mi byl rok. Světem tehdy proletěla děsivá zpráva, že lidí už je na planetě přes pět miliard. Civilizovaný svět zpozorněl a počet obyvatel v Evropě, Severní Americe a Austrálii začal klesat. Jenže naprostý opak se spustil v Africe a Asii. I proto od roku 1987 roste počet obyvatel naší planety každým dnem o 210 tisíc. Ročně tedy o 78 milionů. V roce 2060 nás tu bude daleko přes 9 miliard. A nejde o žádné číslo náhodně vykřiknuté do vzduchu, nýbrž o zprávu Fondu OSN pro otázky populace (UNFPA). OSN aktualizuje své odhady každé dva roky! Šance, že by se čísla mýlila, je minimální.

A na závěr něco skutečně děsivého. Důsledek malé porodnosti evropských, amerických a australských žen bude mít za následek stále větší imigraci muslimských rodin. Už nyní se v největších francouzských městech Nice, Marseille a Paříži 45% dětí mladších 20 let hlásí k islámu. Budoucnost je o to alarmující, že průměrná francouzská rodina má často pouze jedno dítě. Průměrná muslimská rodina jich má více než osm. Například v Holandsku každé druhé narozené dítě je muslim.

Čísla nelžou a čas se nezastaví. Snad se dočkáme alespoň kvalitní důchodové reformy. Třeba s ní přijde za pár let inteligentní muslim, když ji naši vrcholní politici dodnes nedokázali vymyslet.

Richard Valoušek

Mohlo by tě zajímat

Nejnovější