Miloš Lokajíček (VŠE): Je třeba vylézt ze svého bullshit světa, přestat žít v komfortní zóně a chtít se posunout

Miloš Lokajíček (VŠE): Je třeba vylézt ze svého bullshit světa, přestat žít v komfortní zóně a chtít se posunout

Na VŠE šel studovat IT, s kamarády založil studentský spolek Cash-Flow klub, pod kterým vznikl projekt "Cesta úspěšných", vedl spoustu projektů a vždy se snažil naslouchat lidem, kteří mu dávali příležitost růst. Dnes je Miloš Lokajíček spoluzakladatelem a předsedou Unie studentů VŠE, členem rady Prague Startup Centre a na plný úvazek pracující student. Proč to všechno? Protože nikdy nechtěl patřit k průměru a včas si uvědomil, co všechno mu studentská aktivita může přinést.

Co tě přimělo k tomu se studentsky aktivně angažovat?

Napomohl k tomu hodně Istitut pro rozvoj podnikání (IDE). Vždycky jsem hledal zajímavé lidi, se kterými se můžu seznámit a kteří mě mohou nějak obohatit. Poměřovat jsem se nikdy nechtěl s průměrem, to je hrozně jednoduchý, ale s horními deseti procenty, ať už se to týká studia, práce, výdělků nebo kvality života. Podnětem k zakládání vlastních organizací, kterých je dnes na VŠE zhruba sedmdesát, byl Honza Fried, tehdejší šéf IDE, který nás nabádal k tomu, abychom si udělali vlastní klub, kde si budeme plnit to, co nás baví a v čem bychom se chtěli realizovat.

Jaké byly tvé první dny ve spolku? Bylo to pro tebe jiné, když jsi spolky zakládal než pro někoho, kdo do něj vstoupí jako do rozjetého vlaku?

Byl to brutální punk. Tehdy všichni dělali všechno. Dnes jsou na kde co návody, ale pro nás to často znamenalo metodu „pokus omyl“. Když jsem přišel do IDE, byl tam jasný lídr, který zařizoval organizaci reálných projektů pro skutečné firmy. Účast ve spolku tak neznamenala jen sedět a povídat si, ale skutečné výstupy, na kterých se lidé něco naučili a reálně je to posunulo dál.

Popiš mi moment, kdy sis uvědomil, že být proaktivní ti něco přineslo.

Konkrétní příklad je ten, že jako 27 letý člověk, který ještě nemá dodělané ani magisterské studium, sedím v řídícím orgánu Prague Startup Cetre, kde vedle sebe mám vysoké úředníky magistrátu a úspěšné investory. Kdybych nebyl už v začátcích aktivní student, tak dnes nejsem předseda Unie studentů VŠE a nebudu třeba lidmi ze společnosti AVAST pozvaný na otevření jejich nových kanceláří. Právě takové firmy mají totiž zájem se studentskými organizacemi spolupracovat.

Foto: Studenta

Proč stojí o spolupráci?

Protože chtějí talenty. Nikdo netouží zaměstnávat někoho, kdo si to do práce přijde jen odsedět.  Zatímco lidé, kteří jsou z organizací, ve svém volném čase něco dělali, chtějí růst a něčeho v životě dosáhnout, jsou ti zajímaví, proaktivní a nejrychleji rostoucí lidi ve firmách. Ty chce každý najímat.

Lidé žijí často v představě „proč dělat něco zadarmo, když za to můžu mít peníze“? Setkáváš se s tím?

Věřím, že se s tím do smrti setkávat budu. Je hrozně vtipné, že někteří moji kamarádi absolventi tyto studentské příležitosti na škole neviděli a dnes začínají pracovat pro neziskové organizace, pomáhají jim s webovkami, pracují pro linky bezpečí nebo jezdí do Afriky jako Lékaři bez hranic. Postupem času zjišťují, že práce, kterou dělali je sice fajn, ale nepřináší jim žádný vyšší smysl. Většina těch, která se podílí na aktivitách zadarmo, dělá tu nejkvalitnější práci. Chtějí totiž dohnat jakýsi rest vůči společnosti.

Foto: Studenta

V čem vidíš hlavní přínos spolků?

Studenti se často na škole často hledají. Díky tomu, že si na škole projdou kluby, přijdou na to, co například pojem „projekťák“ skutečně znamená, co je to za zodpovědnost a ve výsledku zjistí, že je to něco úplně jiného, než si mysleli. A v tomhle je obrovská přidaná hodnota spolků. Lidé si mohou něco vyzkoušet, naučit a naplnit životopis předtím, než vyjdou ze školy. Dnes už i personalisté ve firmách koukají na to, co jsi dělal během vysoké školy. Zda jsi v nějakém spolku nebo čteš knihy zaměřené na pozici, na kterou se hlásíš. Je hrozně důležité, aby člověk vylezl ze svého bullshit světa, přestal žít v komfortní zóně a chtěl se posunout. Tím, že děláme pořád ty samé věci dokola, se nic nového nenaučíme.

Školu budeš finišovat, pracuješ na plný úvazek, proč ses rozhodl s několika dalšími studenty založit Unii studentů VŠE?

Popíšu to od sobecké stránky až k „pro bono“. Uvědomuji si, že Unie pro mě má obrovský přínos v tom, že člověk pozná spoustu zajímavých a aktivních lidí. Když budu potřebovat vyřešit třeba právní záležitosti, zavolám klukům do VŠEHRDu. Taková ta více vznostná stránka je, že chci spolkům pomoci s hledáním partnerů z korporátů a pomáhat jim dělat zajímavé věci. A za třetí jsem věřil tomu, že je škoda, že Unie na škole chybí a chtěl jsem za sebou nechat něco, co mě přežije delší dobu než diplomka. Něco, co bude mít hodnoty i pro další generace. Zní jako klišé, ale věřím, že když mi Unie dala tolik, měl bych to té komunitě vrátit. Proto se pouštím do Prague Startup Cetre, kde chci iniciovat to, aby spolky z různých vysokých škol začaly konečně spolupracovat.

Co sleduješ spuštěním Prague Startup Centre?

Prague Startup Centre je platforma pro studenty vysokých škol z Prahy. Chci propojovat lidi, pracovat na společných projektech a dát jim zdarma možnost super kvalitního vzdělávání. Nemluvím o tom, že jsou vysoké školy špatné. Ve spoustě věcech jsou sice pozadu, ale také je v nich plno dobrého. Nejde o to tvořit komunitu jen pro VŠE, ale skrz všechny univerzity a Prague Startup Centre je nástroj.

Foto: Studenta

Unie studentů VŠE má za sebou necelé dva roky fungování, jak bys ohodnil její náplň? Splnila tvé očekávání?

Já jsem primárně zklamaný ze sebe. Z toho, že jsem si na Unii nebyl schopný udělat více času. Ale i přesto všechno, je v ní super tým a plno věcí funguje. Povedlo se nám rozjet Týden studentských příležitostí, Humans of VŠE a několik dalších projektů. Zároveň se podařilo spoustu věcí stabilizovat.

Myslíš si, že v tuhle chvíli můžeš být osobou, která pomáhá studentům hledat životní smysl, stejně tak jako tobě někteří pomáhali v začátcích?

Ano. Dokonce už připravujeme projekt, v rámci něhož bych chtěl studentům nabídnout svůj čas, abych jim pomohl najít správnou cestu. Sám jsem měl obrovské štěstí na lidi a byl jsem ochotný jim naslouchat, pomáhat zadarmo a díky tomu jsem dnes tam, kde jsem. Každému, kdo je ambiciózní a jen neví přesně kudy, bych rád pomohl. I kdyby to byla jedna jediná myšlenka, ve které se najdou, nebo jim pomůže se lépe rozhodnout. I to beru jako úspěch.

Je něco, co bys rád studentům vzkázal?

Nebojte se dělat chyby, buďte hrdinové svého dne, kteří mají odvahu měnit svět kolem sebe, a zkuste nějaký studentský spolek. V nejhorším to bude jeden večer ve vašem životě. Je ale potřeba takovým věcem dát šanci a chtít růst. Co si člověk sám neudělá, to nemá. Je to stejné jako s jazyky. To, že chodíš ve škole na angličtinu ještě, neznamená, že umíš anglicky. Pokud chci mluvit anglicky, tak k tomu zákonitě musím dělat něco navíc. Čtu anglické knihy nebo sleduji filmy v originále. Když s tímhle začneš až po škole, pálíš svůj vlastní kariérní čas. Buď hrdina, dělej dobré věci a neboj se dělat věci, kterým nerozumíš, ale jednou jim rozumět chceš.

Text: Klára Ludvíková

Foto: archiv Miloše Lokajíčka

Mohlo by tě zajímat

Nejnovější