Sama jsem v hlavním městě Evropské unie strávila 6 měsíců. Dostala jsem se tam přes program Erasmus pracovní stáže v roce 2010. Tedy těsně poté, co Česká republika předsedala v Evropské Radě.
Zkušenosti jsem tam sbírala v malé lobbistické organizaci, která zastupovala české podnikatele v EU. Dohromady jsme byli - i se šéfy - čtyři. Se mnou tam byla další stážistka, čerstvě vystudovaná právnička. Brusel mě naučil být především trpělivá, flexibilní a diplomatická. Organizovala jsem tam různé konference, business snídaně a studentské výjezdy. Komunikovala jsem s lidmi z evropských institucí a ze stálých zastoupeních i se samotnými EU komisaři a poslanci.
Trpělivá, protože jsem volala ve 3 odpoledne a v Evropském parlamentu už to nikdo nezvedal. Flexibilní, protože mi řečník blížící se konference slíbil za power point prezentaci a stejně na akci ani nepřišel. Diplomatická, protože jsem všem těmto lidem nemohla na plno říct, co si o nich doopravdy myslím.
Moje šéfová mi na konci řekla, že stáže jsou k tomu, aby studenti mohli vidět, co ta práce v reálu obnáší. Aby si ujasnili, zda to chtějí nebo nechtějí dělat. A díky tomu, že si mě vybrala dočasně do týmu, jsem si tehdy uvědomila, že tohle rozhodně není moje vysněná kariéra.
Nicméně na Brusel vzpomínám moc ráda. Poznala jsem tam skvělé lidi, s kterými se vídám dodnes. Někteří stážisté, co tam se mnou byli, si opravdu splnili sen a pracují tam na významných postech. A tak se díky nim dozvídám informace, které rozhodně nenajdu v českých médiích.
Brusel doporučuji tedy všem, kteří si troufají na tu nejvyšší evropskou politiku. Nikdo vás tam totiž nebude šetřit. Naučíte se pracovat ve stresu, v časovém presu a prosazovat si svou.
Nejspíš si budete často nadávat, proč jste do toho vůbec šli. Nebojte se, vyplatí se to. Konec konců, říká se přeci, že těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Tak se nebojte řádného výcviku.
Text: Duong Nguyen
Foto: pixabay.com
