reklama

Jsme na Facebooku! Koukni, co je nového.

Seriál na Studenta.cz Studenti: Máme pocit, že se na nás kladou vysoké nároky? Jak se nezbláznit z toho, že ještě nejsme milionáři.

Rýžové terasy v Banaue aneb co nesmíte minout, když vyrazíte na Filipíny

03.8.2017 / Studentský život

Dovolená v jihovýchodní Asii. Tato myšlenka začíná lákat čím dál více lidí. Proč by také ne? Nádherné písečné pláže, průzračná voda a směšné ceny. Dobrá, ceny se sice nebudou ani zdaleka podobat těm, co najdete například v evropských letoviskách, ale čím více jsou destinace populární, tím více si místní zvykají na přísun turistů a podle toho také ceny upravují. Takže to celé zase až tak levné být nemusí. Exotický ráj, který tenhle trend naštěstí ještě tolik nepřijal, jsou Filipíny.

Filipíny jsou ostrovní stát – skládají se z neuvěřitelných 7107 ostrovů. Dokážete si to vůbec představit? Na většině velkých ostrovů se nachází letiště nebo mezi nimi projíždí trajekty, takže pokud se do této země vypravíte, rozhodně nezůstávejte na jednom místě a přejíždějte z jednoho na druhé, protože je to velice jednoduché a určitě to stojí za to.

Anglicky snadno a rychle

Jedna ze skvělých věcí je, že Filipíny bývaly americkou kolonií, takže se zde, na rozdíl od většiny asijských států, bez problémů domluvíte anglicky, jelikož je to spolu s Filipínštinou oficiální jazyk. Znalost řeči vám rozhodně přijde vhod. Podle mého názoru jsou Filipínci jedni z nejpříjemnějších asijských národů. Když jsem procházela ulicemi, skoro na každém rohu jsem slyšela „hello madame“ a viděla spoustu usměvavých tváří. Filipínci jsou také velice ochotní, nutno ovšem dodat, že zde přichází kámen úrazu. Za zmíněnou ochotu se totiž v mnoha případech (neříkám, že vždy) očekává nějaká peněžitá odměna. 


Často se nám také s kamarádkou stalo, že se z nás snažili vymámit peníze – ležely jsme na pláži u stolku, nikde nikdo nebyl, žádné cedule, nápisy, prostě nic. Po několika hodinách se vynořil Filipínec s tím, že tato posezení jsou za poplatek, a že tedy musíme zaplatit. Řekly jsme mu, že v žádném případě, jelikož nikde není napsané, že je to placené a odešly. Buďte tedy pozorní a nenechejte se obalamutit.

Velice komická je tamní doprava a zmiňuji ji z toho důvodu, že ve vás rozhodně vyvolá plno dojmů. Jakmile opustíte centra měst, kromě aut, autobusů a motorek uvidíte na ulicích nespočet tricyklů, tuk-tuků a ostatních dopravních prostředků, které snad ani nevím jak pojmenovat. Nebojte se a rozhodně se svezte, kolikrát je to opravdu neuvěřitelný zážitek. A hlavně pořádně smlouvejte, ceny nejsou fixní a navíc Filipíncům připadá poskytnout cestu na pláž za 30 filipínských pesos a cestu z pláže za 150 pesos naprosto normální. Nemusíte si dělat starosti, ani pokud máte spoustu zavazadel, věřte mi, že se do tuk-tuku vejdete, ať chcete nebo ne :).

V rozmanitosti je krása

Když vzpomínám na Filipíny, vybavuje se mi ta různorodost, najdete na nich všechno možné i nemožné  - rajské pláže, průzračné laguny, vodopády, přírodní úkazy jako Chocolate Hills a takhle bych mohla pokračovat až donekonečna. A které je podle mého názoru místo, které byste během svého putování Filipínami neměli vynechat? Kromě výše zmíněných jsou to nepochybně rýžové terasy v Banaue.

Tyto terasy se nachází na ostrově Luzon, stejně jako hlavní město Manila. V Manile toho moc k vidění není, takže neplýtvejte časem a raději si ho šetřete na terasy, ať nedopadnete jako já a můj pekelně náročný jednodenní výlet.

Cesta z Manily do Banaue trvá 7-9 hodin autobusem. Tyto autobusy jezdí v noci a radím vám, abyste si koupili lístek dopředu. Já jsem si totiž suverénně přijela na nádraží jen tak a tam mi oznámili, že už jede pouze jediný autobus, který je ale úplně vyprodaný. Jelikož jsem ale na terasy chtěla jet za každou cenu, nabídli mi alternativu – jet na rozkládacím sedátku v uličce. Jsem duše celkem dobrodružná, takže jsem samozřejmě jela, ale říkám vám, přepravovat se takovýmto způsobem 9 hodin je věc, kterou opravdu zažít nechcete.


Lehce polámaná jsem brzo ráno přijela do Banaue. Jakmile tam dorazíte, sletí se na vás hejno Filipínců, kteří vám budou nabízet túry po terasách. Kvůli tomu, že jsem byla v časovém presu, tak jsem si koupila jednodenní tour s průvodcem jen pro mě a moc se tím nezabývala (orientačně to bylo okolo 3000 filipínských pesos – moc na tuto cenu ale nespoléhejte, Asiati si ceny rádi mění, jak se jim zrovna zachce). Vy budete chytřejší a necháte si na terasy zhruba 3 dny, takže si budete moct vše prostudovat a rozhodnout se, zda také půjdete s průvodcem nebo vyrazíte na vlastní pěst jako moje kamarádka. 

Můj nedostatek času zapříčinil i to, že jsem se po dlouhé a ne příliš pohodlné cestě autobusem neměla čas dát pořádně dohromady a připravit se, takže ve stavu, jakém jsem nocovala v autobuse, jsem hned vyrazila na túru po terasách. Sice to nebylo moc příjemné, ale moje touha terasy vidět byla tak velká, že bych se tam vypravila klidně i v pytli od brambor. Dobře si také rozmyslete, v jakém stavu byste terasy rádi viděli, zda dáte přednost zeleným nebo zavodněným políčkům a podle toho si vyberte období, kdy se na ně vypravíte, aby výlet neminul vaše očekávání.

Nezapomeňte plavky

Rýžové terasy v Banaue jsou poměrně rozlehlé a je možné zde podniknout několik výletů. Mě vzali na hlavní vyhlídku, kde túra trvala přibližně 3 hodiny. Z centra Banaue jsme museli jet ještě zhruba 45 minut na skútru, než jsme dorazili k začátku teras. Túra byla zakončená malým vodopádem, ve kterém se bylo možné koupat, takže si nezapomeňte vzít plavky. Vodopád byl hezký, ovšem pohled na terasy vás úplně ohromí, byl totiž naprosto neskutečný - rozprostře se před vámi celé údolí s rýžovými políčky a malými vesničkami. Když jsem to celé viděla, bylo mi hned jasné, že veškeré lapálie rozhodně stály za to. Túra nebyla nijak přehnaně náročná, ovšem stoupání nahoru po terasách může být celkem vyčerpávající, takže na nohy rozhodně pohodlné boty.


Dodnes lituji, že jsem na terasy neměla více času a nemohla je tak prozkoumat důkladněji a vypravit se i na ostatní vyhlídky. Jelikož z Banaue nejel odpoledne žádný autobus, jeden z průvodců byl tak moc hodný, že mě zavezl do vedlejšího města na motorce. Tato cesta trvala asi hodinu a pak mě opět čekalo několik hodin v autobuse zpátky do Manily.

Na tento výlet vzpomínám vždy s úsměvem, jelikož jsem toho během 24 hodin stihla neskutečně moc. Bylo to neuvěřitelné dobrodružství, ale když si vzpomenu, na ty nervy, co jsem měla, abych vše stihla, tak příště, až se do Banaue vypravím, si čas určitě rozvrhnu rozumněji.

Text a foto: Alexandra Nezhybová

Diskusní fórum

reklama
reklama
reklama