reklama

Jsme na Facebooku! Koukni, co je nového.

Seriál na Studenta.cz Závislost na technologiích: Jsou technologie drogou moderní doby? Nejsme na nich tak nějak... závislí?

Úspěch v podnikání není zaručený. O těch neúspěšných si ale nepřečtete

29.11.2017 / Kariéra

Podnikání je složité a má svá rizika, o kterých se příliš nemluví. Stát navíc podnikatelům ani moc nepomáhá, spíš naopak. Zatímco si tak lidstvo masově navyká na moderní technologie, státu se to zatím příliš netýká. Co s tím dělat do budoucna? Na názor jsme se zeptali Michala Horáčka, úspěšného podnikatele, spisovatele a také jednoho z kandidátů na příštího českého prezidenta.

Hodně mladých lidí má dnes zájem o podnikání. Vy sám jste také podnikal. Jsou tu nějaká rizika, co si podle vás možná neuvědomují?

Mám radost, že mladé táhne podnikání. Bez vlastních firem, vlastní přidané hodnoty a vlastních slavných značek se úspěšnou a perspektivní ekonomikou nestaneme. Éru levné montovny zvládneme opustit jen v případě, že budeme mít vlastní schopné podnikatele. A pokud jde o rizika, to hlavní vidím asi v tom, že se všude možně dočtete o lidech, kterým se to povedlo. Bohužel drtivé většině se to ale nepovedlo, jenže o nich se nikde nedočtete. Tím vzniká dojem, že to půjde samo a úspěch je zaručený. Není. To pak člověka může zkrušit. Natolik, že nezačne znovu, případně jinak.

Myslíte si, že stát v současnosti podnikatelům spíše pomáhá, nebo škodí? 

V rámci kampaně jsem navštívil přes pět set míst po celém Česku, často právě menší a střední české firmy. A snad nikde jsem neslyšel, že by jim stát pomáhal. Naopak si všichni stěžují na čím dál složitější předpisy a čím dál tvrdší regulace. Já bych chtěl stát, kde si po internetu založíte firmu za pár minut. Jde to jinde, může to jít i u nás. Klidně ať zůstanou ještě nějakou dobu i staré, „papírové“ postupy pro ty, kteří moderní technologie nemají v oblibě nebo jim prostě nerozumějí. Ale pro všechny ostatní by měly být možnosti odpovídající 21. století. 

Hovoříme-li o moderních technologiích, máte pocit, že lidstvo posouvá k technologické závislosti?

Nepochybně. A tento trend posílil zejména s objevením parního stroje. Vývoj technologií a společnosti jde ruku v ruce. Jestliže chceme i nadále využívat veškerý komfort, který nám technologický pokrok přináší (bez ohledu na to, jestli je to dostupnost všech informací na internetu, nebo ústřední topení, které nás zbavilo nutnosti přikládat do kamen), tak se holt musíme smířit s tím, že budeme do značné míry závislí na technologiích, jejichž fungování valná většina z nás naprosto nerozumí. A jestli máte dojem, že to přišlo až s dobou pokročilé výpočetní techniky, zkuste si jen tak zpaměti nakreslit schéma fungování zmíněného parního stroje.

O technologické závislosti jedinců (zejména mladých lidí) se začíná mluvit jako o velmi závažném problému, jak na to nahlížíte vy?

Označovat koukání do mobilů a tabletů za závislost je podle mého z velké části hysterie. To samé se říkalo v době objevu knihtisku. Všichni si budou číst v knihách a nebudou se bavit mezi sebou, čímž společenský život upadne. Pak přišlo rádio a televize a bylo to to samé, opět přišly stížnosti, že rodiny se mezi sebou nebaví a jen se dívají na televizi. Jenže lidstvo navzdory těmto apokalyptickým scénářům žije dál vcelku plnohodnotným a často i velice tvůrčím životem. Zkrátka jestli vám vadí, když sedíte v kavárně s někým, kdo zároveň kouká do mobilu, tak zkuste být zajímavějším společníkem, třeba s tím přestane. 

Zůstaneme-li u mladých lidí, ti si často stěžují, že u nás upadá politická kultura. Jak z toho podle vás ven?

Nestěžujme si na ostatní. Aby ke kultivaci politické kultury mohlo dojít, musí se o to přičinit každý z nás. 

Vy sám se o to zrovna přičiňujete, kandidujete na prezidenta. Jakou máte pro tuto pozici kvalifikaci?

Danou mým životním příběhem: když šlo o zásadní věc a studenti v listopadu 1989 prolomili první ledy, byl jsem aktérem revoluce. Hodně jsem si tam odsloužil a jsem na to hrdý. Jsem si jistý, že v nadcházejících prezidentských volbách půjde zas o hodně. Prošel jsem i herním prostředím a umím poznat falešné hráče. A jejich hru překazit. A to je přesně to, co má prezident dělat. Kvůli tomu ho občané jako svého, a ne stranického zástupce na Hrad vysílají. A pak mám i vzdělání, které je podle mého názoru kvalifikací hodně dobrou: jsem sociální antropolog. Vysokoškolákům ani nebudu připomínat, že „sociální“ je společenský a „antropolog“ ten, kdo se zabývá člověkem. Vnímám a studuji tedy člověka ve společnosti. Jaké vzdělání by mělo být pro prezidenta příhodnější?

Michal Horáček

Český spisovatel, esejista, textař, básník, producent a vystudovaný antropolog. V roce 1990 založil spolu se třemi kolegy akciovou společnost Fortuna, která se stala prosperující mezinárodní společností a – byť od roku 2004 bez Horáčka – funguje dodnes. Loni oznámil kandidaturu na prezidenta České republiky. O tento post se utká v lednu příštího roku. 

Co by podle vás prezident měl mít, umět a dělat?

Měl by používat obě poloviny mozku, tedy rozum i srdce. Měl by být radikálně nezávislý, ke všem aktérům politické scény by měl mít stejně blízko a stejně daleko, zodpovídat se má především občanům. Měl by být energický, čitelný a důvěryhodný. Možná bych to řekl slovy jednoho svého textu: Měl by mít „srdce jako kníže Rohan“.

Prezident v porovnání například s předsedou vlády nemá zase takové výkonné pravomoci, a tudíž toho nemůže zase tolik změnit. Nelákalo vás spíš kandidovat do sněmovny?

Do sněmovny jsem nikdy kandidovat nechtěl. Přece jen parlamentní politika je založená na partajích. A já jsem nikdy extra netoužil být členem nějaké party, nebo ještě hůř nějaké partaje. Jistěže je to legitimní a já si přeji, aby lidé do stranické politiky vstupovali. Ale pro mě osobně to není. Nedělal bych to s vášní a nasazením, takže ani dobře. 

Prezident oproti premiérovi skutečně nemá příliš velké pravomoci, zato má obrovskou moc symbolickou. Na rozdíl od parlamentních a vládních politiků si může dovolit uvažovat dál, než sahá jeden státní rozpočet. Může inspirovat občany země a vnášet do společnosti klíčová témata. To je třeba věc, která se mi docela daří už v rámci kampaně. 

Jak například?

Kamkoli přijedu, všude lidi trápí zadluženost. Tak jsem se svým týmem dal dohromady návrh na plošné odpuštění úroků, pokut a penále z dluhů, které vůči státu mají fyzické osoby. Státu by to jednoznačně pomohlo, protože by se zbavil spousty nedobytných pohledávek, a těm dlužníkům by to pomohlo taky. Najednou by mohli zaplatit jen dluh samotný, ne ty šílené pokuty kolem. A parlamentním stranám se ten návrh líbí a snad se ho podaří zrealizovat. To je třeba konkrétní věc, k níž jsem mohl inspirovat už jako kandidát na prezidenta. Co teprve v úřadě…

Můžete stručně vyjmenovat pár svých postojů? (EU, Rusko, migrace…)

Byl bych raději, kdyby si zájemci prošli můj program, má padesát čtyři stran a je v něm všechno. Ale chcete-li ve zkratce, tak například dlouhodobě říkám, že členství v Evropské unii je v podstatě předpokladem české státnosti. Netvrdím, že EU je ideální projekt, naopak má nespočet chyb, ale zvenčí je odstraníme jen těžko. 

Pokud jde o Rusko a Čínu, jsou to světové velmoci, které není možné ignorovat politicky ani ekonomicky. Nicméně je klíčové si uvědomit, že jsme členy NATO a EU a že Bezpečnostní strategie ČR i další strategické dokumenty zcela logicky vycházejí z našeho členství v těchto organizacích. Není tím pádem možné upřednostňovat zájmy zemí, které našimi spojenci nejsou, před těmi, které naopak patří mezi naše spojence a sousedy. Navíc dlouhodobým základem naší zahraniční politiky je apel na dodržování lidských práv, což je u Číny i Ruska dost zásadní problém. 

Kvóty pro migranty pak skutečně odmítám, protože ten koncept je jednoduše pitomý. Jak chcete udržet nějaký počet lidí na území některého ze států EU, když v Unii nemáme hranice? Migrační krize je skutečně zásadní celosvětový problém. Jenže kvóty nejsou řešení. Podle mého jde o věc, kterou musíme být schopní řešit na celoevropské úrovni. Zejména posílením ochrany vnějších hranic Unie. A samozřejmě bychom měli udělat vše pro to, aby se ti lidé pokud možno nevydávali na cestu. To znamená posílit bezpečnost a zázemí přímo u nich doma. Jistě, je to běh na dlouhou trať a bude to stát peníze. Ale jakmile se Evropou budou valit stovky tisíc lidí bez střechy nad hlavou a platných dokladů totožnosti, bude už pozdě. 

-- Advertoriál. Zadavatel: Michal Horáček, Zpracovatel: Michal Horáček --

Diskusní fórum

reklama
reklama
reklama