Mauricio je brazilský student studující v Drážďanech. Praha je pro něj jedním z nejhezčích měst a navštěvu je jí pravidelně.
Maurici, můžeš se nám představit? Mohl bys přiblížit své studium v Evropě.
Pocházím z Ria de Janeira (portugalsky se obyvatelům Ria říká Carioca). Vědu mám rád již od dětství, což je vlastně i důvodem, proč jsem si vybral ke studiu právě Evropu. Poprvé jsem uslyšel o studiu doktorátu na jedné hodině biologie na střední škole. V té době jsem měl romantickou a infantilní představu o studentech doktorského studia jako o výjimečně nadaných a moudrých lidech. Právě v tom okamžiku jsem se rozhodl, že chci být jedním z nich, i když jsem tou dobou vůbec netušil, co vlastně znamená akademický život. Dnes jsem studentem postgraduálního programu Biofyzikálního Institutu Federální Univerzity v Riu de Janeiru, kde jsem nejprve studoval Biologii a nyní studuju doktorské studium na Institutu Maxe Plancka v Drážďanech. Hlavní vědeckou otázkou, která mě fascinuje, je podstata vývoje organismu od té nejmenší buňky.
Spolupracuješ na projektu Kino Brasil – festival brazilských filmů, můžeš projekt představit?
V této souvislosti musím říci, že mě opravdu potěšilo vidět, jak může naše kultura nadchnout lidi z jiné kultury. Projekt Kino Brasil organizující festival brazilských filmů si klade za cíl ukázat i jinou stránku Brazílie - tu okleštěnou od násilí, sexuálního turismu atd. Projekt organizuje skupina přátel, kteří se o brazilskou kulturu dlouhodobě zajímají. Založili vlastní neziskový spolek Saudade a po večerech připravují festival, který měl v prvním ročníku velký úspěch. Odvádějí skvělou práci a já mám velkou radost, že se jako Brazilec mohu do projektu zapojit a podpořit jejich nadšení. Filmový festival proběhne mezi 5. a 8. listopadem na Praze 7 v kině Bio Oko a jste všichni srdečně zváni!
Proč ses rozhodl studovat v Evropě?
Evropa byla již od devatenáctého století považována za kolébku molekulární biologie a embryologie. Evropská historie a tradice vytvořily velmi bohaté prostředí a to je přesně to, co mě inspiruje. Například když se procházím Prahou, sním a představuji si třeba vědce, jakým byl Čech Jan Evangelista Purkyně, o tom, jak asi přemýšlel o svých experimentech, když seděl na zídce na Karlově mostě. Je to určitá výzva a privilegium moci pokračovat ve výzkumech, které navazují na počátek všeho. Kromě toho mi velikost Evropy dává možnost pozorovat obrovskou kulturní rozmanitost a formy myšlení, které rozhodně budou mít nějaký dopad na můj osobní i profesní život.
Co se ti na Praze líbí nejvíce?
Praha je bezpochyby moje oblíbené evropské město. Je podobně živým městem jako Rio deJaneiro.Co tě v Evropě nejvíce překvapilo a co vnímáš jako kulturní rozdíl?
Je toho více. Tak například jak lidé spolu komunikují. V Brazílii k sobě mají v jisté formě blíž. Jako by intimní vzdálenosti ztrácely hranice. Lidé se objímají i dotýkajíi při běžné konverzaci a není tím myšleno nic nevhodného, je to forma komunikace. V Německu i v Čechách cítím, že si lidé udržují odstup a pevně si hlídají svůj intimní prostor. Myslím, že je to právě o kultuře a společnosti. Například jsem si také všiml, že v Evropě se mladí lidé baví především při elektronické hudbě. V Brazílii lidé tancují sambu, forro atd. Jsou to tance velice kontaktní.Festival Kino Brasil
Festival Kino Brasil proběhne mezi 5. a 8. listopadem 2015 v pražském Biu Oko. Již druhý ročník, při kterém se promítne 8 projekcí, organizuje neziskový spolek Saudade. Jedná se o unikátní akci, jelikož brazilské filmy jsou v českém prostředí téměř neznámé. Festival si bere za cíl představit divákům tropickou zemi v její různorodosti a okleštěnou od stereotypů.
Nebude chybět ani animovaný snímek, dokument nebo film vyslaný Brazílií do oskarového klání. Všechny snímky jsou ukázkou současné brazilské kinematografie. V rámci festivalu se účastníci mohou těšit na projekci doplněnou diskuzí o brazilské společnosti, výstavu fotografií nebo na dva víkendové večery nabité hudbou pod taktovkou brazilských a českých DJs v Cafe Jedna.
Není ti tu zima?
Já tu vlastně stále umírám zimou. V Brazílii, tedy kromě jižních částí země, existují jen dvě roční období: horko a ještě větší horko. Vlastně nevím, jestli bych si měl takhle stěžovat, v Brazílii ještě ani nezačalo léto a všichni Cariocas roztávají tím vedrem, co je tam už teď na jaře.
Po čem se ti nejvíce stýská a co tady nejvíce oceňuješ?
Vlastně mi nejvíc chybí hudba, která je velkou součástí naší kultury. A taky ten způsob komunikace, o kterém jsem již mluvil. Co opravdu oceňuji je rovnostářství, které v Evropě panuje. Všiml jsem sociálního smýšlení Čechů i Němců: všichni lidé bez výjimky mají přístup ke kvalitnímu vzdělání i zdravotnictví. To je velká evropská výhoda, ze které by si Brazílie měla vzít příklad. Společnost je složena z velké části ze střední třídy a u nás je to naopak. Chudí jsou protikladem bohatých, a obě skupiny bohužel tvoří velkou část společnosti a to přináší i společenskou nenávist.
Díky za rozhovor, ještě poslední otázka: Kam bys nás v Brazílii pozval?
Na tuto otázku musím jako správný carioca samozřejmě odpovědět do Ria de Janeira. Pozval bych vás do místa zvaného Pedra do Sal – je to opravdu speciální místo především pro černošskou kulturu a také pro všechny milovníky samby. Toto místo bylo nejprve domovem otroků. Dnes je význačné mixem jazzu, samby a černošské muziky, který dávají tomu místu jedinečnou a vibrující atmosféru.
Více info o programu a vstupenkách najdeš na www.kinobrasil.cz nebo na Facebooku.
