reklama
 
Daniel Adam - farmář Prohlédnout grafiku

Mladý farmář Daniel: Smrdíme hnojem a zdržujeme na silnici. Tak nás vnímá, kdo o naší práci nic neví

Zemědělství dnes není úplně in, což je škoda. Práce je to totiž krásná a hlavně rozmanitá. Daniel Adam, student pražské ČZU a farmář v rodinné firmě Sibagro, tráví většinu času na poli a nikdy ho prý ani nenapadlo, že by dělal něco jiného. Sedět na židli u počítače by pro něj totiž byla děsná nuda. Že agro není sexy, ví, ale hlavu si z toho nedělá. Většina lidí, co zemědělce kritizuje, totiž o jejich práci ve skutečnosti vůbec nic neví.
reklama

Dane, co říkáš na to, že u nás není zemědělství vnímáno zrovna prestižně?

Možná je to tím, že došlo ke zpřetrhání vazeb, a lidé jsou tak od něj trošku odtrženi. Dvě generace lidí nikdy nedělaly na polích, protože jsou odstěhované do měst. Pokud někdo z nich vlastní půdu, většinou se o ni moc nezajímá a podle mě ani neví, kolik má třeba hektarů. Nejen, že pak tito lidé nevědí, jak hospodařit, ale ani k tomu nemají důvod, protože dělají něco jiného.

Foto: Jindra Kodíček

Další důvod, proč zemědělství není vnímáno jako příliš prestižní práce, asi je, že se o nás hodně píše v negativním světle. Víte, my jsme přece ti, kteří smrdí hnojem, zdržují na silnici, stříkají chemii, neustále nadávají na počasí a špiní hlínou asfaltky. Je škoda, že ve společnosti o nás a naší práci panuje spousta nepřesností.

Kterou z nich bys nejradši uvedl na pravou míru?

Například, když se řepka pěstuje jen občas, tak to úplně špatná plodina není. Chemie se do ní taky neleje nejvíc. Těch nepřesností je opravdu hodně, to by bylo na dlouhé povídání. Problém je v tom, že nám spousta lidí radí, jak máme po poli jezdit s traktorem, co tam máme zasít, jak to máme hnojit, přitom si nedokážou vypěstovat ani muškát v květináči. Některým lidem ale nic nevysvětlíte. Vím to i z diskuzí na internetu. Neříkám, že zemědělci dělají všechno dobře, protože nikdo z nás není odborník. Něco sice víme, ale zbytek je na přírodě. I když ale lidem řeknete, že v zemědělství děláte a snažíte se být objektivní, není to nic platné. Podle mě tu chybí osvěta, díky které by lidé věděli, proč a jak se co dělá.

Někdo sice sám nefarmaří, ale třeba z návštěvy farmářských trhů si udělal sobotní tradici. Co ty na to?

Těm lidem rozumím. Pokud žijí ve městě, kde bydlí v bytě, nemají možnost někde polařit. K pozemku není úplně jednoduché se dostat, i když to samozřejmě jde. Když proto chtějí kvalitu a jsou ochotni si za ni zaplatit, jdou na farmářský trh. Musíme být rádi, že si lidé tyto produkty kupují, protože tím ty prodejce podporují.

Foto: Jindra Kodíček

Doba je taková, že aby někdo něco dělal, musí to být in, což zemědělství asi úplně není. Někoho ale můžou farmářské trhy inspirovat, a tak si třeba koupí zahradu nebo kus pole a začne si tam hospodařit. Lidé v dnešní době zjišťují, že je na vesnici krásně, proto se sem zase začínají z měst stěhovat.

Čím je to podle tebe způsobeno?

Nevím. Možná utíkají před velkými cenami nájmů nebo před hektickým životem, ale opravdu v poslední době vnímám, že se začínají objevovat menší hospodáři. Navíc ze školy vím - studuju zemědělku -, že se i mladší lidé začínají o zemědělství víc zajímat. Před pár lety totiž prý neměli na škole nikoho, koho by učili polařinu, teď už ale zájemci jsou.

Daniel Adam

Daniel Adam studuje magisterský obor Rostlinná produkce na České zemědělské univerzitě v Praze. Už několik let pracuje jako farmář v rodinné firmě Sibagro, kterou po revoluci založil jeho děda. Ve firmě postupně začali pracovat všichni členové jeho rodiny, kteří v současné době společně obhospodařují 560 hektarů orné půdy a luk, chovají hospodářská zvířata a také se starají o své lesy a rybníky.

Co tě na farmaření baví?

Všechno. Práce farmáře je rozmanitá, protože každý den děláte něco jiného, a můžete si tak vyzkoušet spoustu činností. Nepracuju jen na poli, ale jsem také v lese nebo u rybníka. Občas je zase potřeba něco postavit nebo opravit, což někdy zvládneme sami, jindy si musíme najmout například zedníka nebo zámečníka, od kterých se člověk také něco přiučí. Kromě toho musíte hlídat mašiny, protože vyžadují údržbu. A v neposlední řadě pak sledujete, jak se firmě daří po finanční stránce. Mě by opravdu nebavilo celý den sedět u stolu nebo stát u pásu a dělat pořád to samé.

Farmaříš v rodinné firmě, tam se asi nehraje úplně na pozice.

Ne v tom konvenčním smyslu. Buď večer, nebo ráno vždycky probíhá rodinná porada, na které si řekneme, co je potřeba ten daný den udělat. A většinou každý z nás dělá, co umí. Děda začal chovat ovce a krávy, proto se o ně stará on. Táta je opravář, proto s bráchou opravují všechno možné. Já jsem agronom, proto trávím hodně času na polích. Když je ale potřeba, zaskočíme jeden za druhého. A pokud se stane, že někdo třeba zapadne s traktorem nebo se mu něco rozbije, seběhneme se a vzájemně si pomůžeme.

Foto: Jindra Kodíček

Co všechno u vás pěstujete?

Pěstujeme řepku, ječmen, pšenici, mák, hrách, brambory a oves. Máme také trávy na semeno, jílky, kostřavy a lupinu žlutou. Na dvou hektarech si teď zkouším kmín, tak doufám, že bude aspoň na zelí.

Dá se ve škole nebo praxí naučit, jak jednotlivé plodiny pěstovat a tak to prostě funguje, nebo je to každý rok víceméně nejistota?

Můžete se naučit, kdy a co zasít, ale pak vám jednou nezaprší a už se ten porost kvůli suchu vyvíjí trochu jinak. Lidé říkají, že pořád brečíme nad tím, že svítí sluníčko nebo prší, ale naše práce je na počasí opravdu závislá.

Kromě počasí, jací jsou strašáci zemědělců?

Poslední měsíce bylo teplo a sucho, což vyhovovalo různým škůdcům. Před pár dny zapršelo, takže zase budou plísně.

Foto: Jindra Kodíček

Jak s tím bojujete?

Chemií. Dá se ale regulovat. Pokud si osevním postupem přerušíte sled chorob a škůdců, tak chemie takový problém není. Bez ní to ale není v tomhle množství skoro možné. Samozřejmě někdy přijde ročník, který bude dobrý a dá se udělat bez chemie, ale pak přijde rok, kdy vám do plodin půjdou plísně, brouci, a to je špatné. Kdo chce dělat ekologii, je dotovaný většími penězi. Anebo se ekologie řeší tak, že se všechno zatravní a pustí se tam krávy.

Vy nefarmaříte ekologicky proč?

Když farmaříte ekologicky, stát a EU vám posílá obrovské peníze v podobě dotací, které si strašně hlídá, což by znamenalo kontrolu každou chvíli. Už teď k nám chodí všechny možné kontroly, a kdyby ještě chodily další kvůli ekologii, to by mě nebavilo. Na druhou stranu je určitě pěkné farmařit ekologicky, má to image, ale nevypěstujete toho tolik. Určující je také poptávka. Kdyby tady každý chtěl bio jídlo a každý by za něj byl schopen zaplatit to, co opravdu bude stát, tak potom bychom samozřejmě farmařili ekologicky rádi.

Společná zemědělská politika

Nejstarší politika EU vznikla již v 50. letech, aby podpořila produkci potravin ve válkou roztřesené Evropě a aby umožnila volný a férový obchod se zemědělskými produkty. V dnešní době má podobu dotací, které mohou evropští zemědělci získávat prostřednictvím přímých plateb nebo z programů zaměřených na rozvoj venkova.
 
Hlavním smyslem společné zemědělské politiky je produkce kvalitních potravin s ohledem na životní prostředí. Politika také usiluje o zvyšování životní úrovně zemědělců - dává jim jistotu stálého finančního příjmu a podporuje jejich investice v sektoru. Čím dál více se také zaměřuje na financování mladých začínajících zemědělců či moderních technologií.
 
Největším úskalím společné zemědělské politiky je její složitost, což také mnohé zemědělce od využívání evropských fondů odrazuje, případně motivuje jiné, aby dotace zneužívali. Unie však intenzivně pracuje na jejím zjednodušování - rozdíl by měl být patrný zejména po roce 2020, kdy má být společná zemědělská politika reformována. 

Takže u vás žádné evropské dotace nevyužíváte?

Všechny podniky pobírají dotace. Nejedná se o zanedbatelnou částku, a pokud ji nebudete brát, přestanete být konkurenceschopní. Záleží samozřejmě na konkrétním podniku. Některý by si bez dotací poradil líp, jiný hůř, ale už byste nebyli schopni tolik investovat, pořídit si nové mašiny nebo technologie. Navíc byste už nemohli konkurovat s cenami nájmů. Přišel by tak někdo jiný, kdo by lidi přeplatil, začal by na dříve vám pronajaté ploše hospodařit a ty dotace by pobíral on. Kdyby nebyly dotace, bylo by to tady mnohem lepší. Nejspravedlivější dotace je totiž žádná dotace.

Proč si to myslíš?

Samozřejmě nezpochybňuju, že některé činností by bez dotací nešly, například ekologické zemědělství. Některé podniky jsou ale ještě zakonzervované v době minulé a bez dotací by nemohly vůbec existovat. Každý rok dostávají na účet několik milionů, které je drží nad vodou, ale takto dobré zemědělství nepodpoříte. Kdyby dotace nebyla, tak by se teprve ukázalo, kdo umí hospodařit a zvládá, a kdo ne.

Foto: Jindra Kodíček

Když někdo chová slepice, nedá většinou na svá domácí vajíčka dopustit. Jak to máš ty? Dokážeš si ještě vůbec představit, že bys nakoupil brambory, které nejsou z vašeho pole?

Dovedu, protože se nám to jednou stalo. Všechny naše brambory jsme si prodali, a tak jsme si je museli jít koupit do obchodu. A minulý rok jsme na Vánoce prodávali kapry z našich rybníků a také jsme je všechny prodali, takže jsme na Štědrý den neměli našeho.

To jste si ho nemohli dát stranou?

Mohli, ale tady je to už taková tradice. Nechtěli jsme lidem říkat, že pro ně nemáme kapra, dokud jsme opravdu neprodali toho posledního.

reklama

Nejčtenější za měsíc

Nejnovější