reklama
 
Jan Tvdoň

O factcheckingu s Janem Tvrdoněm: Nemůžete říct, že někdo má větší pravdu než druhý

Když se Jan Tvrdoň v roce 2012 připojil k factcheckingovému projektu Demagog.cz, věřil, že může české mediální prostředí kultivovat. Uběhlo několik let, žurnalistika se vlivem technologií i sociálních sítí změnila, zejména zrychlila a Jan Tvrdoň přesídlil do redakce Deníku N. Povedlo se ale kulturu přenosu a přijímání informací zlepšit? A co to je vůbec factchecking? I o tom jsme si povídali.
reklama

Jak byste definoval factchecking?

Asi úplně nejobecněji to mohu definovat jako ověřování faktických prohlášení. Často se to v poslední době vztahuje k dezinformacím, ale ona by to měla být klasická náplň novinářské práce - ověřujete fakta, která k vám přijdou, teprve pak je předáváte dál.

Co je při ověřování informací hlavním úkolem redaktora?

Musíte hledat primární zdroj, ptát se těch, od kterých informace pochází, jak to je a pracovat jen s tím. Takhle to samozřejmě funguje dlouho, jen teď to nabylo na nové dynamice hlavně kvůli sociálním sítím. Lidé často sdílí věci dotknuté emocemi nebo ty, co předem potvrzují jejich názor, což ale nemusí být vůbec pravdivé.

fake news
poweredbyexperts
Fenomén „fake news“: Jak se neztratit v záplavě polopravd
16. 1. 2019
3 minuty o "hejtech"

Když se k vám tedy dostane nějaké tvrzení, jak postupujete?

Celé ověřování probíhá z veřejně dostupných zdrojů, z ničeho jiného. Hlavní je dohledat původní informaci - třeba statistiky nezaměstnanosti. Pokud se zase respondent odkáže na Právo, kouknete se do Práva, jestli to tam opravdu je. Občas samozřejmě musíte oslovovat i příslušné instituce, politiky, když se výroky týkají témat z utajeného jednání a vy k nim nemáte přístup.

Pak je také otázka, jestli je výrok vůbec ověřitelný. Pakliže strana A říká něco a strana B říká něco jiného, tak je to neověřitelné. Nemůžete říct, že někdo má větší pravdu než ten druhý.

Ptala jsem se hlavně proto, jestli sám příjemce zprávy - ať už uživatel sociálních sítí, divák televize nebo čtenář novin - může jednoduše ověřit zprávy, které se k němu dostanou.

Ano, vlastně to může dělat kdokoliv. Hlavní je být kritický ke zdroji informací a nepřijímat vše, co vám kdo tvrdí.

Musím ale poznamenat, že ověřovat se dají jen fakta. Sice můžu říct, že je tramvaj číslo 9 lepší než tramvaj číslo 11, ale to je jen můj názor. Ověřit se dá maximálně, jestli na lince 9 jezdí více cestujících, tam už nějaká data budou.

Raději suše než bulvárně

Zmiňoval jste sociální sítě. Mění ony nějakým způsobem to, jak k nám zprávy o aktuálním dění přicházejí?

Dříve měla média monopol na informovanost, byla jakýmsi filtrem. Dnes je ale médiem každý. Pokud má člověk dva tisíce followerů, stává se silnějším než spousta značek a redaktorů. Mohou pak ovlivňovat veřejné dění tím, že si vymýšlejí pitomosti.

Foto: Tereza Kopelentová

Vezměme si americké prezidentské volby - ve finále kampaně mělo top 20 nejčtenějších zpráv z neseriózních informačních webů a z normálních médií srovnatelný zásah, což je strašně moc.

Sociální sítě mohou ale naopak i pomoct s šířením už vyvrácených dezinformací, ne?

Když kupříkladu Miloš Zeman ve čtvrtek večer na Barrandově řekne, že nikdy kromě jednoho konkrétního případu neúkoloval BIS, ale vy dohledáte další jeho výrok, kde se přiznává k jiné situaci, kdy BIS úkoloval, jeho zásah v televizi stejně bude kolem 250 tisíc diváků. Vy takový dosah nikdy mít nebudete.
Můžete se to sice snažit sdílet zajímavěji. Možná se víc uvolnit na Facebooku, Instagramu, snažit se do toho dostat víc šťávy, ale já myslím, že důležitá je hlavně ta informace samotná. Raději si upřu dosah, než to dělat zbytečně bulvárně a eventuálně sklouznout k tomu, že budu nedůvěryhodný.

fake news - elfové
life
Válka českých elfů: Jak se bojuje proti dezinformacím
17. 12. 2018
3 minuty o fake news

Mordor alias řetězové maily

Už je to nějaká doba, co jste se na Masarykově univerzitě v Brně připojil k projektu Demagog.cz a začal jste se věnovat factcheckingu. Kultivovalo se třeba i díky tomu v České republice mediální prostředí?

Ne. Chcete to rozvinout?

Zkuste to.

Ono by bylo důležité, aby po kultivovanosti byla vůbec poptávka. Pokud by voličům vadilo, že politici používají nepravdivé argumenty, fake news a podobně, tak by to sami dělali méně. Nejsem schopen říct, jestli je to o hodně horší, ale není to lepší.

Má to vůbec potenciál ke zlepšení?

To nevím.

Nebo jinak. Dá se alespoň proti dalšímu zhoršení něco dělat? Kromě samotného ověřování informací.

Důležité je samozřejmě vzdělání. My jsme s Demagogem jezdili po školách, stejně jako jiné projekty a spíš než ukazování, co číst a co ne, jsme učili kritickému myšlení - přemýšlejte nad věcmi, nepřijímejte všechno a buďte otevření. To je ale běh na dlouhou trať.

Dezinformace bohužel cílí nejen na mladé. Vezměte si sociální síť jménem řetězové maily, která není ještě tak popsaná, ale je to prostě Mordor. Mezi většinu starších se cíleně posílají překlápěné články z Aeronetu a podobných serverů. Těmto naprostým nesmyslům je dávaná zdánlivá legitimita, protože si to mezi sebou posílají příbuzní, přátelé, kteří by nám přeci nelhali.

Foto: Tereza Kopelentová

Umělá inteligence? Tudy cesta nevede

Minulý rok jste v Interview ČT říkal, že se inspirujete například ve Spojených státech, kde informace ověřují seniorní redaktoři velkých titulů a mají k tomu úplně jiné zázemí. Jak na tom jsme v Česku?

Srovnatelně určitě ne. Ale naše média jdou s The Washington Post nebo The New York Times těžko porovnávat.

Věnují se tu média factcheckingu alespoň v menším měřítku?

To ano. Třeba iRozhlas něco zkouší, sem tam Aktuálně.cz, i když tam to dělal kolega, co se mnou teď přešel do Deníku N. Jenže ověřování trvá strašně dlouho, debaty v Demagogu ověřovalo 6 až 10 lidí za den.

Určitě je ale zajímavé brát si inspiraci od těch nejlepších, minimálně v tom, co dělají, jaké používají nástroje nebo postupy. Vnitřní nastavení ale neokopírujete nikdy, to je nesrovnatelná redakce, nesrovnatelné zdroje.

Já jsem dokonce někde slyšela, že před prezidentskými volbami v USA televize v živém přenosu u projevů Donalda Trumpa promítaly, jestli je pravda to, co říká, nebo ne. Jak tohle funguje?

Stejně jako na ČT24 běží dole titulky o tom, jaké bude počasí, nebo že Pražská ZOO nezískala pandu, CNN a ještě jedna stanice tam daly: "Donald Trump mluví o Japonsku a co říká, není pravda." Svým způsobem to je factchecking, ale zároveň nevysvětlíte, proč to není pravda. Navíc to použili jen proti Trumpovi, což je už z principu špatně.

Takže v tomhle budoucnost factcheckingu není?

Samozřejmě by byl ideální stav, kdyby v živém přenosu bliklo: "Tohle pravda není." Některá tvrzení jsou ale komplikovaná, zvlášť když politik kecá, tak se to hůře dohledává. Když slyším, jak státník řekne: "Tahle legislativa platí ve 12 státech EU" a vím, že to mám dohledat, chci se podříznout. (smích) V ideálním stavu bych měl totiž projít zákony ve všech unijních zemích.

Dlouhodobě se sice řeší nějaká forma automatizace nebo umělé inteligence, ale na něco potřebujete kontext, více vysvětlování. Tam je potřeba lidský faktor. Když uděláte pár chyb, ztrácíte kredibilitu a lidé už vám nebudou věřit, na to je nutné dát si pozor.

reklama

Mohlo by tě zajímat

Nejnovější