Cosplay

#rozhovor: Kostýmy za tisíce a zabité víkendy. Česká cosplay scéna objevuje sama sebe

Ještě před pár lety se cosplayi v Česku věnovalo jen několik málo nadšenců, které měli ostatní spíš za blázny nebo nerdy. Dneska je situace jiná a cosplay se stává celorepublikově rozšířenou zábavou. Ve světě tahle “hra na hrdiny” dokonce funguje jako regulérní práce, na což si u nás budeme muset ještě nějakou dobu počkat. I přesto má za sebou česká komunita velký kus práce.

"Když bych s někým u piva před deseti lety začala rozebírat cosplay, dost pravděpodobně by neměl tušení, o co jde," potvrzuje mi Linda Langerová alias Lin, která si svůj první kostým vyrobila v roce 2012. "Když to udělám dnes, většinou je na lidech poznat, že už o tom někdy minimálně slyšeli."

Od anime k Popelce

Ve svých začátcích býval cosplay především doménou fanoušků anime a mangy, dost rychle se ale rozšířil i na gamery, filmové fandy nebo knihomoly. Výjimkou cosplayových předloh nejsou ani postavy z opravdového světa nebo věci. Ve světě cosplaye může být zkrátka každý čím chce. 

"Ze začátku jsem hodně vybírala z anime, které jsem viděla a měla jsem ho ráda. Můj první cosplay byla Yuki Nagato, který jsem měla na Animefestu 2008. Postupně jsem ale svou inspiraci rozšířila i na jiné zdroje mimo anime. V poslední době se snažím vybírat postavy, které se mi nejen líbí, ale které se na mě alespoň trochu hodí  charakterem a vzhledem," přibližuje mi vybírání vhodné postavy Veronika Kuncová alias Arisu. "Nejdřív mě postava musí zaujmout vzhledem, hned potom se ale dívám na povahu," přitakává její sestra-dvojče, Andrea Kuncová alias Ayaku.

Co je to cosplay?

Cosplay je zkratkou anglických slov costume a play, která přesně vyjadřují o co cosplayerům (tedy těm, kteří se téhle aktivitě věnují), jde. Není to jenom o propracovaném kostýmu, ale taky o vžití se do postavy a o jejím co nejvěrnějším napodobení. Několikrát do roka můžou cosplayeři zkusit štěstí v několika soutěžích a z některých se kvalifikovat dokonce až na evropská pódia.

Veronika a Andrea spolu tvoří vítězné duo, které vyhrálo letošní kvalifikaci na European Cosplay Gathering, která probíhala na českém Animefestu. Předvedly se s cosplayem české Popelky. Šikovně využily své podobnosti a vytvořily tak kouzelné vystoupení, při kterém nám, starším ročníkům, před očima vystoupila z obrazovky oblíbená postava dětských dnů. Ostatně možnost vidět svoje oblíbence naživo je jedno z kouzel cosplaye.

Výroba kostýmu? Tisíce korun a zabité víkendy

I když se u většiny cosplayerů jedná "jen" o volnočasovou aktivitu, berou ji nebývale vážně. Výroba kostýmu v tomhle případě není jenom šití oblečení, drobné doplňky nebo paruka, často je potřeba popasovat se s konstrukcí realistické zbraně nebo třeba brnění. Ke slovu tak přijdou různé tvarovací hmoty a noci strávené vyřezáváním, broušením a lakováním. Vynaložené částky jdou do tisíců korun (a někdy i daleko dál), nehledě na neuvěřitelné množství investovaného času. 

Joan Welková – Astrid (Jak vycvičit Draka)
Joan Welková – Astrid (Jak vycvičit Draka) Foto: Savannah Nixon Photography

"Na cosplayi Mercy ze hry Overwatch jsem pracovala asi rok, z toho tři měsíce celkem intenzivně. Materiály mě dohromady vyšly na něco kolem 10 000 Kč. Hodně věcí jsem vyráběla na několikátý pokus, u spousty použitých technik a materiálů to bylo moje poprvé. Dostala jsem se k šití, práci s EVA pěnou a worblou, úpravě paruk, barvení textilu, řezání plexiskla, lepení, pájení, barvení a lakování všemožných materiálů, 3D modelování, práci se dřevem…" vypočítává Linda Langerová.

Pěkně draze můžou vyjít i látkové kostýmy, což potvrzuje Adéla Miklíková alias Rozari, když se pustí do popisu výroby cosplaye Philippy Eilhart ze Zaklínače. "Kostým je složený z několika sukní, ta nejsvrchnější je sešitá z dvou set modrý a hnědých pruhů látek. Motiv jsem musela ušít sama, protože látka se stejným vzorem se prostě nedá koupit. Ke kostýmu patří taky vyšívané doplňky, detaily jsou vymodelované nebo vytisknuté na 3D tiskárně a kovové věci, které visí na bocích, jsem odlila z pryskyřice. Vyrobit kostým mi zabralo minimálně 250 hodin v průběhu celého roku. Materiál stál nesmysl. Bojím se to sečíst, ale na pěknou dovolenou by to bylo. Možná na dvě." A jak se dozvídám od Andrey Kuncové, ani zmíněná Popelka nepatří mezi levné záležitosti. "Pracovala jsem na ní asi půl roku, většinou o víkendech, a do kostýmu jsem investovala víc než šest tisíc korun."

Soutěžením k fanouškům i zahraniční reprezentaci

Cosplayeři mají během roku hned několik příležitostí předvést svou zručnost, šikovnost a sžití se s postavou. Problematiky znalá porota totiž hodnotí oba aspekty cosplaye - kvalitu kostýmu a hraní, které cosplayer prokáže v připravené scénce. Vítězství v soutěži znamená finanční příspěvek na další výrobu kostýmů, rozšíření povědomí o práci vítězů (tedy nehynoucí slávu) a někdy taky šanci reprezentovat Českou republiku na mezinárodní soutěži.

Adéla Miklíková alias Rozari – Philippa Eilhart (Zaklínač)
Adéla Miklíková alias Rozari – Philippa Eilhart (Zaklínač) Foto: Hane Iro

"Největší úspěchy jsem zažívala kolem roku 2017, kdy jsem vyhrála Cosplay debut na Animefestu, což je soutěž pro začínající cosplayery. V reakci na to mě oslovovala spousta lidí kvůli společnému focení, porotcování soutěží, dokonce mi psali i organizátoři akcí jako je festival živých soch nebo automobilové závody, abych se jejich eventu zúčastnila jako model. Spolu s několika dalšími českými cosplayery jsme taky jeli reprezentovat Česko na European Cosplay Academy v Litvě," shrnuje Linda Langerová.

Díky nominacím na zahraniční akce, si čeští cosplayeři stihli za poměrně krátkou dobu udělat dobré jméno i světě. V roce 2016 vyhrála EuroCosplay Madlenka Moozová známá jako Germia. Mezinárodní zkušenost má i Eliška Lysoňková alias Arashi, která Česko reprezentovala dokonce dvakrát. Na velké soutěže ji ale už moc neužije. "Do větších soutěží jsem přestala chodit před pár lety. Stále mě to láká, ale atmosféra se z rodinné a přátelské změnila na hodně soutěživou a profesionální, což nemusí být nutně špatně, ale taky to není úplně můj styl."

Eliška potvrzuje, že začátky nemusí být hned hvězdné. "Začínala jsem v roce 2008 s kostýmem Deidary z Naruta," vzpomíná. "Tenkrát se cosplayi moc lidí nevěnovalo, i proto bylo všechno těžce lowcost - vlasy jsem měla své hnědé, čelenku udělanou z alobalu a sandály od Vietnamců."

Andrea Kuncová (Ayaku), Veronika Kuncová (Arisu) – Popelky (Tři oříšky pro Popelku)
Andrea Kuncová (Ayaku), Veronika Kuncová (Arisu) – Popelky (Tři oříšky pro Popelku) Foto: CoolADN

Cosplayerem na full time

Být cosplayerem na plný úvazek není ve světě vůbec nic zvláštního, v Česku nám k tomu chybí poptávka a možná i lepší znalost celého prostředí. "Většina z nás má cosplay hlavně jako koníček, maximálně přivýdělek," potvrzuje Andrea Kuncová. "Klientela na zakázky se dá najít primárně v zahraničí, v Česku je ten rybník malinký a uživí se tu tak jenom absolutní špička. Jen pár vyvolených dostává zakázky i od herních společností či firem," vysvětluje Joan Welková, která se letos zúčastnila Animefestu i další zahraniční soutěže jako Astrid ze série Jak Vycvičit Draka. I přesto hodnotí českou komunitu pozitivně. "Česká scéna je podle mě jedna z těch kvalitnějších. Máme tu opravdu mnoho talentovaných cosplayerů."

Přestože by se mohlo zdát, že větší množství cosplayerů a rozmach sociálních sítí budou odvětví spíš výhodou, přinášejí s sebou i stinné stránky vývoje. Veronika Kuncová se v komunitě pohybuje už jedenáct let a tak může srovnávat: "Za ty roky se dost věcí změnilo. Určitě se zlepšila dostupnost materiálu, informací a návodů na to, jak dobrý kostým vyrobit, zároveň to s sebou nese i stinné stránky - kyberšikana a přehnané hejtování jsou na sociálních sítích docela časté."

I přesto je o co stát. Cosplay je zajímavým a různorodým koníčkem, jehož velká síla tkví ve spojování lidí a vzájemné toleranci. Možná, že v běžném životě vyčuhujete z řady, v cosplayi ale vždycky zapadnete. Platí to i přeshraničně. "Česká cosplay scéna se dost propojila s lidmi z jiných států. Cosplayeři už nemají své známé a přátele jen v Česku nebo na Slovensku, ale po celé Evropě. Najít spřízněnou duši, která třeba dělá na tom samém charakteru o tisíc kilometrů dál, je skvělý pocit," uzavírá povídání Adéla. Ostatně, vyzkoušet si to můžete sami - do soutěží se může přihlásit kdokoliv, kdo zvládne vlastníma rukama sestavit kostým. To je ta nejdůležitější cosplayová podmínka. 

Eliška Lysoňková alias Arashi – Evil queen Regina Mills (Once Upon a Time)
Eliška Lysoňková alias Arashi – Evil queen Regina Mills (Once Upon a Time) Foto: Caté Photosis

Co tě na cosplay přitahuje?

Joan: Nejčastěji je to láska k charakteru. Díky tomu jsem schopná dělat kostýmy, které dělat chci a mít z nich radost, i když je to občas náročné. (FB: Joan Cosplay)

Arisu: Seberealizace. Mám ráda pocit, že si umím něco sama vytvořit, že to potom můžu ukázat a vždycky být tak trochu někdo jiný. Těší mě, když mě v kostýmu lidé poznávají a mají radost, že vidí postavu, kterou mají rádi a chtějí se třeba vyfotit, případně i pochválí. (FB: Arisu cosplay)

Rozari: Je to pro mne zdroj odpočinku, legrace, určitého naplnění fascinace novými materiály a hledáním možností, co s nimi. (FB: Rozari cosplay)

Arashi: Mým hlavním motorem je aktuálně oddech, který mi tvorba kostýmu přináší. Plus možnost vzdát hold své oblíbené postavě. (FB: ArashiCZ cosplay)

Lin: Vždycky mě bavilo něco vyrábět, ale jsem typ člověka, co u jedné činnosti nevydrží dlouho. Proto se mi líbí, že je cosplay tak široký pojem a že si při něm člověk vyzkouší neuvěřitelnou škálu různých rukodělných činností. (FB: Lin Art&Cosplay)

Ayaku: Je to můj koníček a jistý způsob seberealizace. Nejdůležitější je pro mě hlavně vědomí, že dokážu něco dokáži vytvořit a pak se v tom ukázat a víc se socializovat. (FB: Ayaku cosplay)

Mohlo by tě zajímat

Nejnovější