Svatý Valentýn se musí v hrobě obracet, protože na málokterý svátek má společnost takto rozdílný názor. Jeho zarytí odpůrci často tvrdí, že jde pouze o komerční americký svátek, na kterém nejvíce vydělávají obchodní řetězce, pro jiné je to den, kterého se nemohou dočkat.
Pojďme ale zabrousit do historie. Těžko říct, čeho že to vlastně svatý Valentýn svátek je - historicky jsou dvě možnosti, jak mohl vzniknout. Jedna varianta tvrdí, že ve starověkém Římě slavili v tento den svátek Lupercalia, kde mladé dívky vhazovaly do "urny lásky" lístečky se svým jménem, které si potom tahali mladí chlapci - tím si losovali svoji polovičku na další rok.
Druhá možnost je už více známá. Svatý Valentýn byl v dávných dobách kněz, který za vlády Claudiuse II., vládce Říma, tajně oddával zamilované páry. V tomto období měli muži zákaz ženit se z důvodu, že by se jim potom nechtělo do války a radši by zůstali s ženou a dětmi doma. Proti tomuto nařízení se ale postavil kněz Valentýn. Samozřejmě, že se to provalilo, a hrdinný partyzán lásky Valentýn byl popraven - a to prý právě 14. února.
Den všech zamilovaných
Ať už tomu bylo jakkoliv, je jasný, že svátek sv. Valentýna po celém světě rozděluje lidi na dvě skupiny. Ta první jej prožívá naplno, má svátek zamilovaných ráda a nenechají si jej zničit ani všudypřítomnou masivní reklamou. Pokud zrovna mají vhodný protějšek, svatý Valentýn je pro ně příležitostí, kdy mohou strávit krásný den se svou přítelkyní či přítelem a obdarují se dárky v podobě čokolády, masáže či romantického výletu. Pokud není člověk, se kterým lze tento svátek pro zamilované sdílet, tak bonboniéry vystřídá smutek, masáže deprese a místo výletu spíše postel a samota.
Druhá skupina lidí je naprostý opak, tento svátek nemá příliš v oblibě a neřeší ho. Neslaví, a to ať už partnera mají nebo ne. Spíše u nich převládá názor, že se jedná pouze o komerční svátek a den, kdy musí dávat zamilované dárky a převlékat se do svůdného prádla jen proto, že je k tomu nějaká kalendářní příležitost.
Den sv. Valentýna je tedy podle nich jen komerční záležitostí. Jasně, mají ale částečně pravdu - tradice svátku zamilovaných prý byla totiž ve Spojených státech obnovena na počátku 20. století kvůli špatné ekonomické situaci jedné firmy vyrábějící vánoční přáníčka. Jednoduše potřebovala zvýšit tržby i v dalších měsících kalendářního roku. Založení valentýnské tradice bylo úspěšné a začali z tohoto dne vydělávat nejen výrobci pohlednic a přáníček, ale i květinářství, zlatnictví, producenti papírnického materiálu, cukrárny a kavárny.
Prvomájová tradice
Ti, kdo neuznávají sv. Valentýn, spíše nedají dopustit na českou tradici prvního máje. Jak už Karel Hynek Mácha pravil, první máj je lásky čas a hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj… Inspirací tomuto zvyku byl ale keltský svátek Beltaine, přinášející do jarních zahrad oslavu plodnosti i tradici májek.
První máj je ale především spojen s tradicí polibku pod rozkvetlou třešní. Jeden výklad této tradice ženám zaručuje, že následující rok neuschnou. Jiný výklad zase říká, že budou díky polibku krásné. Nutno uznat, že oproti sv. Valentýnu tento svátek výhody má - nemusíme se stresovat s dárkama, protože stačí pusa pod třešní. A taky můžete na rande přijít v šatičkách a nebo slavit celý den, protože je volno.
