Bezpečnost jako taková se dá přesně nadefinovat poměrně složitě, protože se používá v mnoha souvislostech a oborech od společenskovědních přes přírodovědné až po technické. Obvykle je ale bezpečnost definována jako stav, kdy nehrozí nebezpečí ani rizika. Slovo samotné pochází z latinského výrazu „securus“ mající význam bezstarostný nebo klidný. Téma bezpečnosti se v poslední době stále častěji objevuje i mimo specializované kruhy. Málokdo mohl přehlédnout třeba několik kontroverzních „protestsongů“, které zahýbaly českými médii a které těžily právě z tematiky obav o bezpečnost. Je tedy zřejmé, že se vlastním pocitem bezpečí, obavami o svou rodinu, stát či kontinent momentálně zabývá široká veřejnost. A jak na tom tedy v Česku jsme?
Evropa nejbezpečnějším kontinentem
Subjektivní pocit bezpečí se samozřejmě u každého liší, ale při objektivně vědeckém přístupu zjistíme, že existují různé parametry, podle nichž je možné relativní bezpečnost země zkoumat. A ať už se někdo bojí procházet v noci po městě, nebo naopak nepřikládá bezpečnostním opatřením vážnost vůbec, existují žebříčky, díky nimž lze zhodnotit, jak na tom Česká republika v porovnání s ostatními zeměmi světa je.
Mezi jeden z nejvýznamnějších patří GPI – Global Peace Index, tedy Index světového míru, který je už deset let každoročně zveřejňován pod záštitou organizace Institute of Economics and Peace. Tato instituce hodnotí mír v jednotlivých zemích podle třiadvaceti kritérií, mezi které patří například četnost násilí a kriminality, politická nestabilita, vztahy se sousedícími státy, terorismus, vnitřní konflikty nebo třeba přístup ke zbraním.
Nejbezpečnějším kontinentem byla letos zvolena Evropa a na žebříčku jednotlivých nejbezpečnějších zemí zabíraly evropské země z prvních deseti míst hned sedm, a to včetně první příčky, kterou obsadil Island. Z mimoevropských zemí se do první desítky probojovaly pouze Nový Zéland, Kanada a Japonsko. A navzdory tomu, že se mnozí možná necítí v Česku příliš bezpečně, umístila se letos naše republika na šestém místě z celých 163 států.
Dobře jsme si vedli ve všech hodnocených kritériích, na škále jako ve škole od 1 do 5 jsme byli obvykle hodnoceni známkami 1–1,5. Nejhůře jsme dopadli v parametru hodnotícím policii a bezpečnostní složky se známkou 2,8. V historii hodnocení GPI je naše letošní umístění zatím tím úplně nejlepším, kterého jsme kdy dosáhli. Od roku 2008, kdy proběhlo první hodnocení a kdy jsme zaujali jednadvacáté místo, se Česká republika nicméně vždy vešla do první dvacítky zemí.
Nejhorší je Praha, nejbezpečnější Vysočina
Podíváme-li se na množství vražd, tak podle instituce UNODC (United Nations Office on Drugs and Crime) byl v roce 2012 světový průměr 6,2 vražd na 100 000 lidí. V České republice jsme se v žebříčku opět drželi na předních příčkách s číslem 0,7. Znásilnění u nás v roce 2009 bylo 4,6 na 100 000 obyvatel, což je méně než například v Německu, Británii nebo Holandsku.
Policie letos také informovala, že podle statistik za rok 2015 byl počet nejbrutálnějších trestných činů od roku 2000 vůbec nejnižší. Celková kriminalita se meziročně snížila o více než 14 % a celkově vzrostla objasněnost případů, kterých byla vyřešena více než polovina. Pravděpodobněji se tak dnes dočkáte kapesní krádeže nebo zločinu na internetu, jejichž četnost naopak stoupla. Tím zaručeně nejhorším krajem, co se počtu kriminálních činů týče, je Praha. Naopak nejbezpečněji se mají lidé na Vysočině.
Text: Bára Baštová
