Kdy a hlavně proč ses do soutěže Vize 2025 poprvé přihlásil?
Poprvé jsem se o soutěži dozvěděl v roce 2008, když u nás na škole měla Penta banner. První rok, kdy byla výhra něco přes 1 000 eur, nebyly peníze hlavní a jedinou motivací, protože podobnou částku si člověk vydělá za měsíc ve firmě a nad psaním eseje, která má tři až pět normostran, nejméně ten měsíc stráví také. Chtěl jsem si spíš dokázat, že jsem dobrý, mám dobré názory a že to dokážu. A to byl i důvod, proč jsem do toho šel i v dalších letech.
Pomohlo ti při psaní hlavně to, co ses dozvěděl ve škole, anebo spíš vlastní výzkum?
Je to kombinace více věcí. Je třeba mít dobrý rozhled, aby člověk mohl psát třeba o zdravotnictví nebo bankovnictví a spojil jeho legislativní fungování s byznysmodelem a podobně. Člověk také musí číst denní tisk, ale škola je určitě stejně důležitá. Například v prvním roce bylo téma pro soutěžní eseje management a na VŠE jsem měl ten semestr předmět o managementu také. Takže jsem si přečetl pětisetstránkovou knihu, získal větší rozhled a ten mi pomohl esej napsat.
Mají pak soutěžní a hlavně vítězné eseje ještě nějaké další využití? Dají se například někde publikovat nebo použít pro praxi?
Myslím, že by dost pomohlo, kdyby si některé eseje přečetli zákonodárci, poslanci anebo regionální poslanci. To se ale neděje, Penta si práce nechává spíš pro sebe, protože je může také dál využít. Vítězné eseje všech ročníků jsou ale přístupné na webu Penty. Podle mě by ale mělo větší potenciál, kdyby se pořadatelé rozhodli vydat každý rok svazek se všemi soutěžními esejemi, to by mohlo být pro lidi zajímavé čtení.
Co jsi za ty roky s penězi získanými za vítězství udělal?
Za něco z výhry jsem si financoval semestrální výměnný pobyt v Norsku, kde jsem byl první semestr na magistru. Ještě na bakaláři jsem si za část peněz z výhry koupil oblek ve Vídni, potom jsem si financoval ubytování na pracovní stáži v Barceloně na tři měsíce a za první výhru jsem si také začal financovat školu a normální život v Praze, čímž jsem se mohl už od začátku odměnit rodičům. A něco ještě mám a dávám to do podnikání.
Tím se dostáváme k další otázce: Jak dál si při škole vyděláváš?
Od prváku pracuju permanentně. Nejdřív jsem byl učitel angličtiny a teď pracuji v manažerském poradenství, v kanceláři Roland Berger Strategy Consultants. Moje přítelkyně má také firmu, kde vedeme kurzy přípravy na pracovní pohovory jak pro studenty, tak pro starší lidi. Vedle toho také sám podnikám, provozuju službu Nový Dodavatel (novydodavatel.com). Vytvořili jsme si databázi velkoobchodů a velkoskladů všeho možného zboží a za poplatek jsme schopni kterémukoli podnikateli nebo živnostníkovi dát kontakt, na kohokoli chce. Pokud chce tedy někdo prodávat dále elektroniku, kabelky anebo třeba parfémy, máme pro něj vytvořenou širokou databázi velkoobchodů a velkoskladů, jeden či dva kontakty mu posuneme, popřípadě dodáme ceníky. Podnikatelé jsou ochotni za takovou službu zaplatit, protože jim to ušetří čas i námahu. Službu inzeruju pomocí Google AdWords, přes vyhledávač se tak ke mně lidé rychle dostanou.
Takže máš dvě práce, školu a do toho podnikáš. Dá se to stíhat?
Určitě. Moje práce je flexibilní, v podnikání si člověk dělá, kdy chce. Škola má tak velkou přednost ve všem. Diplomku jsem už odevzdal a za měsíc budu mít státnice, takže už se trochu učím.
Co tě kromě studia a práce ještě baví?
Kromě práce a školy běhám půlmaratony a teď bych chtěl zkusit i maratony. To mě baví moc, jinak se ale ve volném čase musím soustředit na školu, a když k tomu přičtu práci, moc toho nezbývá. Takže prostě běhám :)
Uvažuješ o dalším studiu po skončení magistra?
Zatím ne, už mám studia dost. Taky stále ještě hledám, co mě v životě zajímá, ještě jsem na to nepřišel... Možná až zjistím, co to je, půjdu to dál do hloubky dostudovat, teď ale ne.
Vraťme se ještě na chvíli ke tvému úspěchu ve Vizi 2025. Neuvažoval jsi po tolika vítězstvích o další autorské činnosti?
Rodina mě k tomu po tom, co jsem jim své eseje přečetl, nabádala. Říkali: „Tak to bys mohl být spisovatel, ne?“ Ale mě ten samotný akt psaní zase tak nebaví, spíše mě baví kreativita během něj. Podobná kreativita funguje ve strategickém poradenství, které dělám, není potřeba věci psát – a to mi vyhovuje.
Co ti soutěž přinesla a proč bys ji – kromě peněz – doporučil?
Super je, že člověk má možnost si na měsíc zauvažovat a zároveň formulovat své myšlenky. Protože jakmile má do pěti stran dát nějaké fakt husté nápady, musí se naučit psát tak, aby každá věta byla úderná myšlenka, to se mi dařilo až v posledních pracích. Také má člověk možnost si celý měsíc dělat rešerši, dávat věci do souvislostí… Vnímal bych to jako jednoměsíční mimosemestrální kurz, kdy si student může zauvažovat, logicky si spojovat souvislosti… Člověk si zkrátka musí máknout, proto bych účast doporučil. Díky soutěži jsem navíc získal kontakty na lidi z Penty.
Znamená to, že s nimi uvažuješ o budoucí spolupráci?
Uvažuji. Myslím, že až skončím, zkusíme společně něco vymyslet, aby to bylo pro ně prospěšné a pro mě také vhodné.
Letos už se soutěže účastnit nebudeš?
Nebudu. Sice bych mohl, protože oficiálně končím až v létě a do té doby bych stihl napsat možná i dvě eseje, ale řekl jsem si, že stačí. Přirovnávám to k tomu, když skončil Michael Schumacher… On se potom zase vrátil, ale za nějakou lúzerskou stáj a hrozně mu to nešlo, byl vždycky nějaký patnáctý z dvaceti dvou. Kdybych se teď účastnil, bylo by to už kvůli penězům, protože když jsem se čtyřikrát umístil, mám pocit, že už si nemusím nic dokazovat. V předešlých letech to tak bylo, chtěl jsem si dokázat, že to zase dám a budu mít nejlepší esej ze všech, tak jsem se zavřel doma a tvořil. Vzpomínám, když jsem soutěž vyhrál, jaká to byla hrozná euforie – že lidé z praxe a takové firmy uznali, že můj názor a výtvor je dobrý. Přesně to bych chtěl dát pocítit i někomu jinému, protože to budoucímu výherci fakt přeju. Já jsem byl totiž štěstím úplně bez sebe, když jsem soutěž vyhrál.
Poslední otázka po vzoru soutěže zní: Kde vidíš sám sebe v roce 2025?
V roce 2025 mám rodinu, dělám to, co mě baví – takže podnikám anebo pracuju ve firmě, kde mě to každý den baví a naplňuje. Zatřetí žiju ve fungujícím světě, kde vypadá dobře nejen můj život, ale i vše okolo. Hnusná korupce je minimální, neexistují vraždy ze závisti ani lidé bez domova, sociální systém je vyřešený... To by bylo super, ale za 13 let ode dneška se tyhle věci nevyřeší. Takže jde spíš o utopii, představu světa, kde si na křeslo prezidenta sedne nějaký moudrý ekonom a vyřeší vše správně.
Mariana Kopecká
