Anna Hlaváčová s Matějem Bůžkem z české pobočky HOCHTIEF CZ se přihlásili v srpnu 2015, a doplnili tak své kolegy z Německa, Velké Británie a Kataru. Tým odletěl do Rwandy na necelé tři týdny a za tu dobu postavil v oblasti Muhanga-Ruhango v jižní provincii země přes sedmdesát metrů dlouhou lávku přes řeku Ururumanza. “Těsně před začátkem stavby vylosovali zaměstnanci neziskové organizace Bridges to Prosperity z místních obyvatel 25 pomocníků, kteří se s námi podíleli na stavbě. Z počátku jsme pro místní byli především atrakce, protože bílé lidi ještě nikdy v životě neviděli,” vzpomíná Anna.
Řeka se každý rok na jaře rozvodní natolik, že je nemožné ji bezpečně přejít. Přitom ji místní lidé musejí překonávat, aby mohli dojít do práce nebo si nakoupit na trhu. Sedm tisíc dětí tudy chodí do školy a stejným směrem jsou i nemocnice, pošta a další úřady.
Nemají tu doma ani zrcadlo
"Pracovali jsme od sedmi ráno do pěti do večera. Poté jsme se auty přesouvali do našeho obydlí ve starých cihlových domcích,“ líčí běžný pracovní den Matěj, který dětem do Rwandy přivezl jako dárek nafukovací balonky a způsobil tak v celé vesnici pořádné pozdvižení.
Anička zase ráda vzpomíná na okamžiky, kdy s kolegyněmi vytáhly foťáky a místním dětem ukazovaly, jak na fotkách vypadají. „Tady nikdo nemá doma zrcadlo, děti ani dospělí se asi v životě neviděli, tak to pro ně bylo něco neskutečného a snímky jim dělaly obrovskou radost.“
Na záchod do díry a elektřina jen pár hodin
Oba dva si také vyzkoušeli život ve skutečných místních podmínkách. Vařilo se na ohni, pořád dokola stejné jídlo: rýže, těstoviny, brambory, banány, fazole, rajčatová omáčka a avokádo. Na záchod chodili do vykopané díry, splachovalo se hrníčkem s vodou. Elektřina fungovala jenom pár hodin denně.
„Svoji účast na výstavbě mostu považuji za zážitek na celý život. Poznala jsem úplně jiný život, jiný přístup, rozdílnou mentalitu a pro mě zcela neuchopitelnou spokojenost zcela chudých a prostých lidí,“ shrnuje svoje pocity Anna. „Postavení mostu je pro místní lidi skutečná pomoc. Projekt s neziskovou organizací Bridges to prosperity má smysl, protože z mostu budou mít užitek tisíce lidí. O malé věci se místní lidé dokáží i poprat a vzájemně si věci brát. Most bude pro každého,“ hodnotí práci mezinárodního týmu Matěj Bůžek.
Text: Karolína Kříženecká
Foto: Philippe Weber
