Posléze na podium vystoupila ředitelka festivalu a písecké filmové školy Vladana Terčová, pozvala k sobě ještě významné persony účastnící se festivalu nebo ho zaštiťující a popřála nám, aby nás jako důležité součásti celého počítačového systému nenapadly viry. Místo antivirového programu jsem spolkla céčko a festival mohl začít. Uvedl ho nádherný dokument o Miloši Formanovi, který měl zrovna ve čtvrtek českou premiéru a dočkal se promítání právě na Mezinárodním festivalu studentských filmů 2009.
Studenti za plakátem
Písek hostí poměrně širokou škálu studentských krků. Převažují středoškoláci – lesáci, zemědělci, zdravotníci nebo gympláci. Nachází se tu ale i několik vyšších odborných škol (průmyslová, umělecká nebo filmová) a nechybí ani vysoká – Filmová akademie Miroslava Ondříčka v Písku. Ta se podílela na přípravě letošního devátého ročníku Mezinárodního festivalu studentských filmů. A právě srdce jejích studentů bila pro festival ze všech píseckých studentských srdcí nejrazantněji.
Většina študáků Písečáků často ani netušila, že se v Písku bude ve dnech 8. – 10. října něco konat. A o co půjde přesně, už netušil téměř nikdo. Cestou do Písku jsem v autobuse testovala svoje kamarády a známé z kulturních vědomostí o jejich domovském městě a setkala jsem se jen s udivenými pohledy. Naštěstí písecké filmové školy navštěvuje dostatek mladých lidí, kteří společně s dalšími návštěvníky festivalu zaplnili sál kina Portyč, veškeré workshopové kavárny i koncertní prostory.
Tito studenti se ovšem podíleli hlavně na organizaci celé akce. Filmoví tvůrci jsou umělci. A o umělcích se často tvrdí, že se vymykají některým konvencím. U většiny vysokoškoláků takovou konvenci představují přednášky, cvičení, zápočtové testy a ústní zkoušky. Po těchto peripetiích následuje vytoužený kredit nebo dva. Jak vypadá získání jednoho z kreditů u průměrného studenta písecké filmovky? Musí se podílet na přípravách festivalu! Bez přiložení ruky k dílu jednoduše nedostanete zápočet. Každý rok tedy filmáci dostávají čtrnáctidenní volno vyhrazené výhradně na přípravu fesťáku.
Říkáte si, že kredity získávají písečtí filmoví studenti mnohem pohodlněji a příjemněji než třeba brněnští studenti VUT? Chyba lávka – organizace festivalu je časově i fyzicky náročná. Celý den běháte, v noci kalíte a do toho neustále doufáte, že zrovna váš soutěžní dokument vyhraje. Najdou se ale i jedinci, kterým je celé festivalové dění nadmíru protivné. Nemají rádi hromadění lidí, mezilidské soutěžení a nezajímá je ani „kecání“ odborníků na doprovodných seminářích. Podílet se na festivalu jim působí bolestivé utrpení a těch čtrnáct dní by raději proseděli v posluchárně. Naštěstí ani letos nezískali tito laxní či dokonce zatrpklí studenti převahu.
Zahájení 2
Po celý festival se mi v hlavě navzájem pletla dvě slova. I přes veškerou mou soustředěnou snahu se mi ani jednou nepodařilo nazvat poslední festivalový večer správným jménem – zakončení. Nazývala jsem ho tedy neustále zahájením. A musím říct, že jsem si závěrečné zahájení užila. Většinou se na sedadle v sále, kde přede mnou na podiu nějaký řečník odříkává vtipný text, ošívám trémou v očekávání, kdy se nit scénáře přetrhne, moderátor se zarazí a nastane trapas.
V sobotu 10. října se pár škobrtnutí nevyhnulo ani Vojtovi Kotkovi, ale daly se lehce přejít smíchem. Celý večer jsem se totiž náramně bavila. Je poznat, když do organizace festivalu vloží ruce studenti. Jelikož sám Kotek je studentem písecké Filmové akademie, působil uvolněně a tento pocit přenášel na nás, na slavnostně oděný orchestr vedený taktovkou Varhana Orchestroviče Bauera i na porotce, kteří museli ten večer vyřknout svůj ortel. Po třídenním rozhodování udělila pětičlenná porota Grand Prix-hlavní cenu festivalu, cenu Václava Kršky, Lee Jong-woovi za film My Dear Childlike Cinderella.
Ačkoli podle slov vedení zasáhla i písecký studentský festival finanční krize, můžeme se za rok těšit na další plejádu různorodých studentských filmů. Protože: The Game Is Not Over! Fotografie, reporty a podrobný výčet všech hlavních ocenění naleznete na festivalových stránkách www.filmfestpisek.cz.
Tři postřehy:
Na prvním místě film:
Na festivalu bylo kromě úvodního dokumentu Miloš Forman: Co tě nezabije… promítnuto ještě 44 studentských filmů, které byly v průběhu tří dnů rozděleny do šesti soutěžních bloků. Nejvíc – čtrnáct – filmů patřilo českým autorům, pět filmů pocházelo z USA, po třech filmech vyprodukovali studenti z Velké Británie a Izraele, po dvou filmech promítnutých na festivale vzniklo v Německu, Koreji a na Filipínách. Vždy jeden film pak přišel ze Švédska, Portugalska, Polska, Kanady, Holandska, Španělska, Estonska, Bulharska, Indonésie a Austrálie. Nejkratší film trval jen jednu minutu a čtyřicet dva sekund, nejdelší potom přes půl hodiny.
Na postranních lavicích workshop:
V překladu z angličtiny znamená slovo workshop dílna, seminář nebo dokonce sympozium. V Písku se konalo všechno. Pro hudební, výtvarné, divadelní a hlavně filmové vyžití poskytovaly návštěvníkům festivalu své prostory kavárny, hotely, kaple, ale i parky nebo mosty po celém Písku. Poklábosili jsme si s Milanem Caisem z Tata Bojs nebo jsme se dozvěděli, jak se vyrábí Comeback. Nechyběly ani panoptické hrátky s ohněm.
Dohled seshora:
Porotci se do Česka sletěli ze všech koutů Země. Nevím, co bylo národnostně rozmanitější – zda soutěžní snímky nebo hvězdná porota. Posuďte sami (bohatá je i profesní skladba). V kinosále seděli: mexický kameraman Antonio Riestra, česká spisovatelka Galina Poppová, izraelská filmařka Yasmine Novak (na fotografii), polský kameraman a profesor Andrzej J. Jaroszewicz a profesor Daniel Boyd ze Spojených států. Společně vybrali výherce osmi festivalových cen.
Eva Samšuková
