Revizor. Víte, co si k vám může dovolit?

Revizor. Víte, co si k vám může dovolit?

Pokuta za jízdu bez jízdního dokladu může potkat ve vozech hromadné dopravy každého. Ať už se jedná o cestujícího, který považuje jízdu ‚na černo‘ za běžnou věc, nebo člověka, který za jízdné poctivě platí, ale v souladu se zákonem schválnosti je nachytán právě v den, kdy náhodou zapomene. Revizoři si zkrátka nevybírají, nebo by alespoň neměli. Ale co všechno si můžou při kontrolách dovolit?

Práce revizora je jasná – vyzve cestujícího k předložení jízdního dokladu, ten zkontroluje, případně udělí pokutu. K tomu ale potřebuje, aby se neposlušný pasažér prokázal dokladem totožnosti. Ten je k tomu povinen ze zákona, co se však stane, když neposlechne? Podle zákona musí s revizorem vyčkat na příjezd policisty či strážníka, případně na služebnu dojít rovnou. Opět zde ale vyvstává tatáž otázka – co když tak neučiní? Jak už to tak bývá, právní úprava pro výstižné a srozumitelné vysvětlení nepostačuje, neboť zákon o drahách tuto situaci neupravuje.

Útěk? Raději ne

Dlouho se spekulovalo, zda může revizor cestujícímu fyzicky zabránit v útěku. V případě, že by to bylo zcela zapovězeno, otevírala by se černým pasažérům jednoduchá cesta, jak se pokutě vyhnout – stačilo by neuposlechnout výzvy na předložení dokladů, pokojně vystoupit a následně zkrátka odejít. Revizor by s tím nemohl udělat zhola nic. Je tedy nasnadě, že kontroloři jízdenek musí mít v tomto ohledu určitá oprávnění, jinak by jejich práce byla k ničemu. Věčnou otázkou však byl rozsah těchto oprávnění, neboť tento nebyl ničím stanoven.

Foto: Studenta

Řešení nabídl až Nejvyšší správní soud, který se vyjádřil k možným donucovacím prostředkům, které revizor může v rámci své činnosti použít. Toto rozhodnutí pochází již z roku 2010, přesto však dosud vládne v této oblasti stále dost mýtů a nejasností.

Případ, který se dostal až před Nejvyšší správní soud, se týkal poměrně běžné situace – cestující bez jízdenky se snažil revizorovi utéct, ten se však nenechal zahanbit a černého pasažéra dohnal. Vše vyústilo v potyčku, v důsledku čehož byl revizor sankciován za přestupek proti občanskému soužití. Soud se revizora zastal, když konstatoval, že takové jednání pasažéra je defakto útok na právem chráněný zájem, konkrétně na majetková práva provozovatele dopravy. Právě tento závěr je pro případ stěžejní, neboť právo v takové situaci zná institut nutné obrany, který umožňuje své zájmy chránit. Ochrana bude spočívat v zadržení osoby, která nehodlá dostát svým zákonným povinnostem. Závěr soudu je tedy takový, že revizor může zabránit osobě bez platného jízdního dokladu v útěku.

Zadržení jen na nezbytnou dobu

Jak už to tak bývá, vždy je však nutné přihlédnout k okolnostem a revizor musí jednat přiměřeně – nemůže například svým počínáním způsobit újmu na zdraví zadržované osoby. Vždy je také potřeba, aby cestující vůbec dostal šanci naplnit své povinnosti – revizor ho nemůže fyzicky zadržovat, aniž by zjistil, zda se osoba nepodvolí dobrovolně. Zadržení musí samozřejmě trvat jen po nezbytnou dobu, tedy do příjezdu oprávněné osoby.

Foto: Studenta

Co z toho všeho vyplývá? Revizoři nejsou bezzubí, jak si část společnosti myslí, avšak jejich možnosti jsou omezené prakticky jen na nejnezbytnější úkony směřující k donucení osoby vyčkat na příjezd strážníků.

Dopad tohoto závěru Nejvyššího správního soudu je širší, neboť se vztahuje nejen na revizory, ale rovněž například na ochranku v obchodech či pracovníky restaurace, kteří mohou zadržet osobu snažící se o útěk bez zaplacení.

Autor: Adéla Šianská

Foto: pixabay.com, youtube.com

Mohlo by tě zajímat

Nejnovější