Je deset minut před desátou hodinou a my již netrpělivě čekáme na Pavla Klimeše a Jarku Tomáškovou z Českých Radiokomunikací, kteří nám zprostředkovali tuto prohlídku. Po pár minutách se scházíme a dobrodružství může začít.
Naši návštěvu zahajujeme v dohledovém centru, což je technická budova u paty Žižkovské věže. Odtud mají Radiokomunikace dohled nad všemi vysílači a objekty. Vzhledem k tomu, že je za rok možná pouze jedna denní a dvě noční výluky vysílání, nesmí dojít k žádné výraznější poruše. U drtivé většiny poruch je důvodem výpadek proudu a jsou tak krátké, že je divák ani nezaznamená. Za celou dobu provozu se Žižkovská věž ocitla bez proudu pouze na 10 sekund, výpadek však pokryly agregáty. Samotné datové a dohledové centrum je zajištěno proti výpadku proudu odběrem ze tří nezávislých zdrojů a vlastním dieselovým agregátem.
Procházíme chodbami a smutně koukáme na zamčené dveře s datovými úložišti. Sem se mohou dostat jen někteří vyvolení. Samozřejmě s příslušnými bezpečnostními prověrkami. I přesto jsme se dostali dostatečně hluboko do tajů Českých Radiokomunikací. V dohledovém centru se k nám připojuje pan Zdeněk Klečka, který popisuje základní principy užitých technologií. Používá spoustu odborných termínů, které slyšíme poprvé.
S rozvojem technologií se rozrůstá i budova dohledového centra. Je zde také tým, který testuje možnosti nejnovějších technologií, jako například Ultra HDTV. V rámci stáže si zde mohou zapojit i studenti s odborným zaměřením. Ve stejné budově je umístěno i datové centrum, které umožňuje umístění serverů pro firmy a také pronajímání IT infrastruktury firmám prostřednictvím cloudu.
Z dohledového centra už jdeme na věž a začínáme rovnou na nejvyšším přístupném místě. Výš už to jde pouze s horolezeckou výbavou. Stojíme ve výšce 118 m a nad námi je jen bílý korpus (zvaný „kukuřice“), ve kterém jsou ukryté rozhlasové a televizní antény. V samotné špičce věže je tunové kyvadlo, které vyrovnává výkyvy za velkého větru.
Žižkovská věž leží mimo letovou zónu, ale změny osvětlení stejně hlásí letovému úřadu. Piloti vidí světla už z dálky a jsou na ně zvyklí. Zvláštně osvětlená věž byla například 18. června, kdy se rozzářila červeně na podporu kampaně Světlo pro AIDS.
Věž má samozřejmě také nouzové schody, které v roce 1993 vyskákal cyklotrialista Pepa Dressler. My na střechu restaurace raději sjíždíme služebním výtahem. Několik metrů od nás jsou slavná miminka Davida Černého, ale především tu není žádné zábradlí a fouká do nás dost silný vítr. Nad námi je observatoř a poslední kabina s neprůhlednými okny, za kterými jsou antény radioreléových spojů. Z věže se však nevysílá jen rozhlasový a televizní signál, ale svá zařízení zde mají i telekomunikační firmy, mobilní operátoři, policie, armáda, nebo záchranná služba.
Na této střeše naše návštěva končí. Na závěr se dozvídáme, že zde majitelé restaurace chtěli vybudovat venkovní zahrádku. V silném větru, který se do nás opírá, se to nezdá jako nejlepší nápad.
Text: Petr Plachký
Foto: Barbora Müllerová
