Celé století uplynulo od doby, kdy Tomáš Garrigue Masaryk objížděl zahraniční státníky a lobboval za vznik samostatného Československa. Po 1. světové válce ho tu občané přijali s nadšením a prakticky se ani nepochybovalo o tom, že by měl být prezidentem někdo jiný. Dnes už si ale jen málokdo pověstnou 1. republiku pojí s ne úplně nezávislou žurnalistikou nebo budování kultu osobnosti Masaryka. A ačkoliv nešlo o nic diktátorsky vymáhaného, jako je tomu dnes třeba v Rusku, nýbrž o přirozené charisma zakladatele a „otce“ naší republiky, nemělo by se zapomínat na historická fakta.