Ničit knihy je barbarské. Ať už čtení holdujete, nebo ne, určitě by vás při pohledu na knihu hořící v krbu tak trochu zamrazilo. Na druhou stranu, lidé zahlcují literární éter informacemi, které jim připadá důležité pustit do světa, ačkoliv by se bez nich lidstvo úplně bez problémů obešlo. Co pak s takovými zbytečnými knihami?

Celé století uplynulo od doby, kdy Tomáš Garrigue Masaryk objížděl zahraniční státníky a lobboval za vznik samostatného Československa. Po 1. světové válce ho tu občané přijali s nadšením a prakticky se ani nepochybovalo o tom, že by měl být prezidentem někdo jiný. Dnes už si ale jen málokdo pověstnou 1. republiku pojí s ne úplně nezávislou žurnalistikou nebo budování kultu osobnosti Masaryka. A ačkoliv nešlo o nic diktátorsky vymáhaného, jako je tomu dnes třeba v Rusku, nýbrž o přirozené charisma zakladatele a „otce“ naší republiky, nemělo by se zapomínat na historická fakta.