Je něco málo po půlnoci a já už pátou hodinu sotva lezu Prahou v doprovodu bývalého narkomana, prostituta a bezdomovce s přezdívkou Karim. Na krku nosí čtyřkilový „smotek“ tvořený z různých darovaných předmětů. To však není v jeho životě to nejtěžší. Karel je již šestým rokem zapojen v sociálním projektu Pragulic, který umožňuje lidem žijícím na ulici znovunalezení cesty do společnosti, finanční příjem, a zároveň možnost pracovat se svým životním příběhem a s leckdy i tvrdými zážitky. Účastníkům změní pohled v mnoha směrech.

O tom, že jako lidstvo máme dost zásadní problém s plasty, sice všichni víme, ale jen málokdo si připouští, jak moc vážná situace to je. V podstatě sedíme na časované bombě. Opravdu už je potřeba se postavit k věci čelem a přijmout fakt, že dokud my samy neuděláme určité změny samy u sebe, blíží se plastová zkáza.