Zeptali jsme se studentů po celé České republice*, jaký je jejich názor na sdílení studijních materiálů a podvádění u zkoušek, a výsledek je celkem jasný. Skoro tři čtvrtiny respondentů někdy měly k dispozici otázky z testu ještě před zkouškou. Jakkoliv to možná zní skandálně, není třeba za tím hledat nelegální kopírování ve stylu průmyslové špionáže. Cesta k testovým otázkám totiž často vede přes jedno až dvě kliknutí myši. Zdrojem jsou nejčastěji studenti, kteří už zkoušku absolvovali a znění otázek jednoduše sdíleli na internetu, například na specializovaném serveru pro sdílení studijních materiálů, na facebookové stránce třídy nebo je jednoduše poslali mailem mladším ročníkům. Portály pro sdílení studijních záležitostí využívá jako zdroj testových otázek přes 70 procent respondentů. Takřka stejné procento dotazovaných odpovědělo, že otázky získalo od spolužáků, například e-mailem nebo na třídní facebookové stránce.
*Průzkum Studenta Media probíhal 10.–13. listopadu mezi 2 105 vysokoškoláky.
Současní studenti si totiž pro sdílení výpisků, poznámek z hodin, prezentací nebo přímo starších testových otázek obecně zvykli využívat komunikační nástroje, které k tomu původně nebyly určeny. Snad každý ročník si tak zakládá společný e-mail. Na ten studenti posílají svoje zápisky, ale také testové otázky. Stále častější jsou rovněž skupiny na Facebooku. Studenti tam mohou komunikovat o úkolech, které během semestru dostávají, ale také si bleskově sdělit, co bylo v testu, který právě proběhl. Má to pro ně velké výhody. Pokud jdete třeba na třetí termín zkoušky, pravděpodobnost, že dostanete stejné otázky jako někteří z vašich spolužáků na předchozích termínech, je vcelku vysoká. Ne každý kantor totiž připravuje speciální sadu otázek na každý termín zkoušky.
Možná to zní trochu překvapivě, ale 15 procent dotazovaných v průzkumu společnosti Studenta Media uvedlo, že testové otázky získali přímo od vyučujícího. Server Primát.cz se podle svého zakladatele Maxe Gorjainova přitom občas potýká s opačným přístupem kantorů. „Někdy nám napíše vyučující, který si nepřeje, aby byly jím vypracované materiály, ať už otázky, nebo třeba prezentace, na serveru sdíleny. V takových případech je řešení většinou jednoduché – soubory ze serveru ihned stáhneme, respektujeme autorský zákon.“ Přesto je zajímavé, jak moc se postoje jednotlivých kantorů ke sdíleným materiálům liší.
Může být vina na straně vyučujících?
Například Václav Moravec, vyučující na katedře žurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, sdílení testových otázek neuznává, vidí v tom ale částečně i problém samotného kantora.
„Žijeme v době, kdy technologie umožňují snazší sdílení dat, a všichni tomu podléháme. Ale mě mrzí, že se ta data neaktualizují,“ vysvětluje Václav Moravec. „Vadí mi, že se sdílejí i testy, ale také to, když kantor testy neaktualizuje, nevymýšlí něco nového. Pak se z ročníku na ročník dědí, i co v tom testu bude. Mrzí mě, že se pak intelektuální úsilí, o kterém by vysoká škola měla být, do jisté míry s pohodlností dnešní doby stírá.“
Takřka ke každému předmětu je možné dohledat nějaké zápisky, pokud vám je přímo nepošle některý ze spolužáků. Jakkoliv je toto pohodlné, není radno spoléhat se na to jako na jediný zdroj. Často se totiž stává, že autor výpisků udělá při jejich zpracování chybu, která se pak šíří i mezi další studenty a často se projeví i v testech. Právě na tato rizika hromadného sdílení omezeného počtu materiálů Václav Moravec své studenty upozorňuje.
„V rámci úložišť nejsou sdíleny třeba knihy, ale jsou to výpisky z té monografie. Dnešní doba nás totiž nutí komunikovat jen v určitém počtu znaků. Moje generace byla nucena si ty knížky přečíst, protože jsme neměli tak sdílené výpisky, aby se celý ročník mohl jít podívat do nějaké databáze výpisků. Za nás kopírky teprve začínaly, všechno se muselo namnožit. A ještě to bylo drahé. Takže šíření v rámci celého ročníku bylo technicky složitější. Nechci kritizovat technologii a pokrok doby, ale spíš upozorňovat studenty na rizika spojená se sdílením. A sám se nutím do aktualizací a akcentace jiných témat, která pak dávám v testu, mezi ročníky. Tím studenty vždycky donutím, aby nějaké úsilí v rámci předmětu vyvinuli. Myslím si, že u každého předmětu jde něco akcentovat. Kantor si tak v každém akademickém roce přednášku aktualizuje a zároveň donutí studenty, aby přinejmenším vyhledávali ve více zdrojích.“
Mezi sdílenými dokumenty samozřejmě nejsou jen výpisky a testy, ale také prezentace, kterými vyučující doplňují své výklady. Prezentace rozdělená do slidů má studentům zjednodušit orientaci v daném tématu a vypomoct například s psaním cizích slov a jmen. Přesto jen polovina vyučujících své prezentace poskytuje studentům pravidelně.
Zastánci tohoto postupu tvrdí, že pokud student ví, že prezentaci po přednášce dostane k dispozici, nebo si ji může prohlédnout dokonce už před přednáškou, lépe se mu vnímá samotný výklad. Václav Moravec se ale obává, že tomu tak v praxi často není.
Václav Moravec, přednášející na FSV UK: Nechci si na přednášce připadat zbytečný
„Současnou multitaskingovou generaci v učebnách s wi-fi připojením nepřinutím k tomu, dávat větší pozor a vnímat připravenou strukturu prezentace, tím, že ji dostanou k dispozici už před přednáškou. Naopak si studenti říkají: „My to vidíme,“ vypínají pozornost a surfují na internetu, brouzdají na Facebooku a sociálních sítích a jedou několik věcí souběžně. Proto u některých složitějších přednášek, kde chci, aby byla zachována pozornost, dám slide v prezentaci jen bodový a nechám ho tam viset klidně celou hodinu. Studenti tak mají na očích strukturu přednášky, ale zároveň je donutím poslouchat a dělat si výpisky. Když je slide moc podrobný a ještě bych ho dal na úložiště, tak bych byl jako kantor na přednášce už skoro zbytečný,“ zdůvodňuje svůj postoj Moravec.
O tom, že studenti se při učení na zkoušky spoléhají na sdílené dokumenty, není pochyb. Potvrdilo to devadesát procent respondentů v průzkumu. Skoro 70 procent dotazovaných někdy nějaké studijní podklady sdílelo. Podobně přesvědčivý je i počet sdílených dokumentů na serveru Primát.cz, který se vyšplhal na necelých dvě stě tisíc. To vychází na 80 dokumentů sdílených každý den od roku 2007, kdy byl server založen.
Servery pro sdílení studijních materiálů mají oproti vyměňování poznámek jen mezi studenty daného ročníku velkou výhodu. Můžou se k nim jednoduše dostat i studenti, kteří daný předmět studují o několik semestrů nebo let později.
„Podle mě je hlavně výhoda, že všechny informace jsou na jednom místě a neztrácí se. Starší ročníky měly na matroš nějaké stránky, ty už nefungují, pak jsme materiály měli na e-mailu, něco na Facebooku, ale nikde pořádně nic. Tady je to rozhodně pohodlnější a taky jsou tu zachované informace od těch, co to studovali před námi, což je fajn,“ okomentovala uživatelka kosatka123 výhody takového serveru.
Sdílení materiálů v číslech*
71 % studentů někdy znalo otázky z testu ještě před zkouškou.
42 % si myslí, že by zkoušku zvládlo složit i bez toho, aby otázky dopředu znali.
22 % studentů by bylo ochotno za znalost otázek dopředu i zaplatit.
91 % studentů využívá k přípravě na zkoušku materiály vypracované ostatními (výtahy ze skript, poznámky od spolužáků, zpracované testové otázky).
57 % studentů dalo někdy takové materiály k dispozici ostatním.
8,5 % to dělá pravidelně.
64 % studentů se přiznalo, že někdy u zkoušek podvádělo (taháky, opisování, hledání odpovědí na mobilu...).
50 % se při tom cítilo provinile nebo nepříjemně.
*Průzkum Studenta Media probíhal 10.–13. listopadu mezi 2 105 vysokoškoláky.
Většina podobných serverů funguje na bezplatné bázi, k jejich využívání většinou stačí registrace. Přesto průzkum ukázal, že pětina dotazovaných by byla ochotná za poskytnutí studijních materiálů i zaplatit, skoro 70 procent by dokonce zaplatilo více než 100 korun.
Někteří kantoři vidí ve sdílení studijních materiálů něco na hranici podvádění. A i když dvě třetiny studentů přiznávají, že někdy u zkoušky podváděly, hromadné sdílení dokumentů by tak posuzováno být nemělo. Studenti by si měli uvědomit, že využívání sdílených dokumentů není vždy bez vady a ne vždy se na ně dá úplně spolehnout. Vyučující by se na druhou stranu měli snažit najít způsob, jak s novým trendem mezi studenty pracovat, ne bojovat. Například neustále obměňovat testové otázky nebo rovnou ustoupit od biflování dat na zkoušku a více studenty zapojit do práce během semestru, jak je to běžné v zahraničí.
Text: Vojta Koval
