reklama
 
Afrika

3 rozhovory s holkami, co samy cestovaly po Africe a Jižní Americe. Je čeho se bát?

Zatímco po Evropě jezdí o samotě kdekdo, země Jižní Ameriky a Afriky nepatří mezi oblíbené destinace sólo cestovatelek. Ale není to škoda? Médii prezentovaný obraz totiž často bývá dost daleko od pravdy. Lákají vás tyto dva kontinenty, ale pořád převládá strach? Nechte se inspirovat třemi neohroženými cestovatelkami, které se s námi podělily o svoje tipy a zážitky z těchto končin.
reklama

Alena Machálková cestovala sama po Africe i Jižní Americe a na obou světadílech cestovala dokonce stopem. Víc o jejích cestách si můžete přečíst na facebookové stránce nebo Instagramu, kde se věnuje především boření mýtů o Africe.

Foto: Alena Machálková

Cestovala jsi sama už předtím?

Sama cestuju už skoro deset let. Tak dlouho jsem teda bydlela, studovala a cestovala po světě. Občas se někdo na pár týdnu přidal, pak zas odletěl a já tak nějak pokračovala sólo. Poslední velká cesta byla stopem z Kapského Města, úplného jižního cípu Afriky, až domů. Trvalo mi to rok. Cestou jsem na blogu vypisovala příběhy lidí, které jsem potkala. Takové 'Humans of Africa'. Chtěla jsem ukázat, že to, jak my v Evropě vnímáme Afriku, je zastaralé, a že Afrika je krásná, bezpečná a úžasná.

Co je podle tebe na sólo cestování nejlepší?

Líp se seznámíš s někým novým a nehrozí ponorka. Místní jsou méně ostýchaví při oslovování jednotlivce než skupiny. Možná to bude znít trochu sobecky, ale sólo cestování taky znamená, že jsem pánem svého času. Čím déle cestuju, tím je moje tempo pomalejší. A když cestuju sólo, tak jsem nejpomalejší.

Myslíš si, že jsou Jižní Amerika a Afrika pro samotnou holku nebezpečné?

Myslím, že ne. Kor pro lidi s trochou selského rozumu. Sama jsem v Africe strávila asi 4 roky, z toho asi 2 roky cestováním a rok ježděním stopem. Lidé jsou strašně milí, nápomocní, hlavně pokud jste sami. Mají pocit, že vás musí ochraňovat a ubezpečit se, že jste v pořádku. Neustále mě někdo zval domů a na jídlo. Lidé jsou takoví lidštější než tady v Evropě.

Co to znamená "používat selský rozum"? Můžeš být konkrétnější v tom, co nedoporučuješ dělat?

Když člověk cestuje sám a baví se s lidmi kolem, tak vždy ví, které město či oblast jsou bezpečnější a kterým se vyhýbat. Jednou se mi třeba stalo, že mě někdo zastavil na ulici a řekl: "Slečno, jděte na jinou ulici nebo se postavte zády ke stěně, tady často proběhnou kluci a vytrhnou někomu telefon z ruky.'' Nebo například takové věci jako neukazovat všem, že jste si vybrali v bankomatu, nevztahovat na sebe pozornost drahýma věcma a podobně. Lidé mají tendence holky chránit, takže sem skoro každý den měla nového kámoše/kámošku bodyguarda.

Stalo se ti na cestě někdy něco vyloženě špatného?

Jednou mě okradli taxikáři (měla jsem si vzít Uber), když jsem jela vyzvednout někoho na letiště. Chtěli můj pin a jezdili kolem bankomatů s mýma kartama a vybírali prachy. Byly asi 3 ráno. Jednu kartu sem měla prázdnou, na druhé tak málo, že při vybírání vysokých částek jim to ukázalo nedostatek peněz, a ze třetí něco vybrali. Já pak začala dělat, že se modlím a řekla jsem, že je Bůh potrestá. Strašně se lekli, odvezli mě poblíž letiště, vrátili mobil, elektrickou čtečku knih, powerbanku a dali mi zpátky nějaké prachy na taxíka. Takže to nebylo zas tak strašné. Ale samozřejmě bych to nikomu nepřála. Teď už ve velkoměstech, kde taxikářské gangy můžou být, jezdí Uber nebo Taxify, takže se tomu dá vyvarovat.

A nejlepší zážitek? 

10 let a 80 zemí… Nejde vybrat jeden nejlepší zážitek.

Lucie Dlauha v Africe byla i žila několikrát, ale za setkání s "pravou" Afrikou považuje asi svoji osmiměsíční výpravu do Ugandy, kde působila jako dobrovolník na dětské HIV klinice a ve volném čase cestovala po Ugandě a Etiopii, taky podnikla sólo výlet do Keni, Tanzánie a Rwandy. Její cesty můžete sledovat na její FB stránce.

Foto: Lucie Dlauha

Co je podle tebe na sólo cestování nejlepší?

Tento způsob cestování mě často vystrkuje z mojí komfortní zóny, nutí mě opouštět sociální bublinu a komunikovat, ať už umím jazyk či nikoliv. Stopování i smlouvání je jednodušší, lidi často zaujme právě fakt, že jsem sama a pustí se se mnou do řeči, pozvou mě na čaj nebo na návštěvu. Takže je to i skvělý způsob, jak poznat místní lidi a kulturu.

Myslíš, že je Afrika pro samotnou holku nebezpečná?

Můžu mluvit jen za tu část Afriky, kde jsem sama byla, takže východní Afrika, Etiopie, Egypt a Maroko. A ze své zkušenosti mohu říct, že jsem se tam po prvním otrkání cítila bezpečněji než v Evropě. I samotné cestování bylo jednoduché. Lidé jsou pohostinnější, všímavější a mnoho z nich vám rádo pomůže.

Dodržovala jsi na cestě nějaká pravidla bezpečnosti?

Pravidlem, které se snažím na cestách dodržovat, je respekt ke kultuře a náboženství, a chovat se a oblékat podobně jako místní. V Africe to byla třeba dlouhá sukně a zahalená ramena. Dále nedávat na odiv drahé šperky, vybavení nebo štosy bankovek. A necestovat za tmy, především kvůli velké nehodovosti a chybějícímu veřejnému osvětlení (i když ne vždy se mi to povedlo dodržet).

Foto: Lucie Dlauha

Vybavíš si nějaký vyloženě nepříjemný zážitek?

Jediný ne příliš příjemný zážitek jsem měla s neodbytným taxikářem v Dar Es Salaamu, který sice neuměl anglicky, ale po tříminutové jízdě mi vyznal lásku a naivně čekal, že mu ji budu opětovat.

A nejlepší zážitek z cest? 

Nejlepší zážitky byly určitě setkání a čas strávený s místními. Nejraději vzpomínám na rodinku na etiopském venkově, u které jsem dva dny bydlela v domku bez vody, elektřiny a koupelny. S maminkou jsem komunikovala jen posunky, ale byla zlatá a skvěle se o mě starala. Večer mi připravila lavor s vodou na umytí, tak jsem si ho vzala na dvůr, abych měla trochu soukromí, načež přišla maminka s lucernou, že mi na to mytí posvítí.

Co bys poradila holkám, které by se chtěly vydat v tvých stopách?

Nebojte se, nekoukejte na zprávy, moc neplánujte a vyrazte! A pokud máte víc času a chcete ho strávit i nějak smysluplně, koukněte na dobrovolnické příležitosti na workaway.info.

Studentka Evropských studií a mezinárodních vztahů na Univerzitě Palackého v Olomouci Monika Synková poznala kousek Jižní Ameriky skrze půlroční studijní pobyt v Kolumbii. 

Foto: Monika Synková

Co je podle tebe na sólo cestování nejlepší?

Na sólo cestování je podle mne nejlepší ta svoboda. Můžu si jít, kam chci, kdy chci, jak chci… Pokud se rozhodnu změnit plán a zůstat někde víc dní, prostě to udělám. 

Myslíš si, že je Jižní Amerika a Afrika pro samotnou holku nebezpečná?

Já jsem byla jen v Kolumbii, tak můžu mluvit jen z vlastní zkušenosti v této zemi. V místech, která jsem navštívila, jsem se vždy cítila bezpečně a nikdy se mi nepřihodilo nic zlého. Je pravdou, že někteří pánové, zvláště na pobřeží Karibiku, si mne prohlíželi více a důkladněji, než mi bylo příjemné, dokonce občas někdo něco pokřikl či komentoval, ale nikdy se mi nestalo nic zlého. Zároveň jsem ale kromě pár výjimek vlastně nikdy nebyla sama. Vždy po příjezdu jsem se s někým seznámila a pak jsme objevovali město a okolí společně. Pokud jsem se neseznámila už v hostelu, tak při nějaké prohlídce. Vždycky se našel nějaký další "solo traveler". Například při prohlídce kávové plantáže jsem se potkala s dvěma Němkami, se kterými jsme se pak společně vrátily do města a šly spolu večer na jídlo.

Foto: Monika Synková

Dodržovala jsi na cestě nějaká pravidla bezpečnosti?

Samozřejmě jsem byla obezřetná. Člověk ví, že je tam větší riziko kapsářství, takže si dáváte větší pozor na kabelku nebo batoh, nosíte u sebe kopie důležitých dokladů místo originálů a menší hotovost, ale to už tak nějak k cestování po Latinské Americe patří. Rozhodně se však nedá říci, že bych večer třeba nechodila ven. Chovala jsem se úplně stejně jako všude jinde, jen jsem si mobil nedávala do kapsy u džínů jako v Evropě a měla jsem ho bezpečně schovaný v podprsence. A na ulici ho nevyndávala.

Jak reagovalo tvoje okolí na rozhodnutí, že se vydáš sama do Jižní Ameriky a Afriky?

Moji rodiče řekli, že už jsou zvyklí, že v Čechách moc nejsem. Nejlepší kamarádka mi řekla, že jsem magor. 

Vybavíš si nějaký špatný zážitek?

Nikdy se mi nestalo nic špatného, naopak mám jen spoustu pozitivních zážitků a přátel na celý život!

A co nejlepší zážitek? 

Nejlepším zážitkem je celá cesta! Bylo skvělé vyzkoušet si žít (studovat) čtyři měsíce ve městě na pobřeží Karibiku, zároveň však v blízkosti hor a tropických lesů. Poslední měsíc jsem pak už jen cestovala a to bylo taky úžasné, Kolumbie je obrovská a rozmanitá. O pár kilometrů dál se vše mění, lidé mluví jinak

Co bys poradila holkám, které by se chtěly vydat po tvých stopách?

Nebojte se a běžte do toho!

reklama

Mohlo by tě zajímat

Nejnovější