reklama
 
Díky, že můžem pouták upr

Revoluce je pro nás víc než pro naše rodiče, říká Martin ze spolku Díky, že můžem

Spolek Díky, že můžem čeká už šestý ročník oslav sametové revoluce. Letošek se bude ale lišit tím, že bude jubilejní. S jedním ze zakládajících členů spolku Martinem Pikousem jsme si povídali o tom, co bylo na letošních přípravách jiné i co se na Národní určitě nehodí.
reklama

Plánovali jste, že Korzo Národní bude místo pro setkávání mladší a starší generace?

Prvotně jsme se tam snažili dostat hlavně mladé lidi, protože jsme měli pocit, že ty nikdo nikam nezve. Záhy nám ale došlo, že tyhle dvě skupiny musí nějak existovat vedle sebe, komunikovat spolu. Při první akci nám došlo, že je to hrozně fajn. Chodili za námi lidi, co nám říkali, jak jsou dojatí. Takže po prvním ročníku jsme o Korzu začali přemýšlet jako o místě setkávání napříč generacemi. Vyjadřuje to, kdo děkuje komu. Podle nás jsou to mladí lidé, kteří děkují starším za to, že můžou žít ve svobodném světě.

Spolupracujete s lidmi, co sametovou revoluci zažili?

Hrozně důležití pro nás byli ti, co byli přímými účastníky revoluce. Nemohli bychom totiž dělat něco, s čím by tihle lidi nesouhlasili. Takže jsme se hlavně ze začátku hodně stýkali třeba s Monikou Pajerovou nebo s Michalem Žantovským.

Tiskový mluvčí Martin Pikous

Martin Pikous je tiskový mluvčí spolku Díky, že můžem. Má bakaláře z marketingu, aktuálně studuje pražská práva a je zastupitelem v Českých Budějovicích.

A nevyčítali vám, že nemáte oslavy 17. listopadu co organizovat, když jste to nezažili?

Myslím si, že argument "vy jste to nezažili, vy o tom víte kulový" nepřichází od těch, co se na sametové revoluci podíleli. Usilovali o to, aby žili ve svobodě oni a generace následující. A jsou rádi, když se objeví lidi, pro které to je důležité. 

Na revoluci máme lepší pohled než naši rodiče

Myslíš si, že je dobře, že máte od sametové revoluce určitý odstup? 

Je výhoda mít odstup od 17. listopadu, ale i třeba od devadesátek. Ale zároveň člověk musí něco vědět o tom, o čem mluví. My jsme strávili fakt hodně času zjišťováním informací o historických událostech a jejich dopadech. Ale super bylo třeba bavit se o sametové revoluci s jejími účastníky, protože to nám umožnilo ji vidět zase z jiného úhlu.

Jak podle tebe my mladí vnímáme revoluci? Nechybí nám zážitek té euforie během listopadu 1989?

My vlastně můžeme mít na sametovou revoluci lepší pohled než generace našich rodičů. Oni zažili velké očekávání a pro spoustu z nich to bylo i velké zklamání. My výsledek známe a nezažili jsme tu deziluzi. Takže pokud si srovnáme to, co se stalo po roce 1989, máme možnost mít k revoluci racionálnější přístup. Na jednu stranu je sice škoda, že jsme sametovou revoluci nezažili, ale bez té velké euforie nemáme ani to velké zklamání.

Foto: Hana Grohová

Oskar Rejchrt (hlavní dramaturg spolku Díky, že můžem, pozn. red.) řekl pro Aktuálně, že ve škole se o komunismu naučil kulový. Ovlivňuje náš pohled na moderní dějiny způsob, jakým se o nich učíme?

Já jsem teda měl větší štěstí než Oskar, protože jsem měl skvělého dějepisáře. Ale vím, že to byla výjimka. Jinak způsob výuky nás samozřejmě ovlivňuje, protože tím, že jsme to nezažili, víme v zásadě jenom to, co nám někdo řekne. A často nás učí lidi, kteří už učili za minulého režimu, protože měli dobrý kádrový profil. Anebo nás o tom neučí vůbec, protože se bojí mluvit o 17. listopadu, aby je nikdo nenapadl, že je to tendenční. Výuka moderních dějin je u nás podle mě dost jednosměrná, měla by umožňovat nějakou diskuzi.

Sametová revoluce není jen pro starý

Kde hledáte inspiraci pro oslavy 17. listopadu?

Hlavně u různých akcí ve veřejném prostoru, převážně u komunitních akcí a festivalů. Snažíme se taky učit ze svých chyb. 

A co byl teda váš největší fail při přípravách Korza Národní?

První rok jsme nebyli poučení, takže jsme udělali dost alternativní program. Ve čtyři hodiny odpoledne tam třeba na hlavním vystupovala rocková skupina Vložte kočku, což teda byl úlet. To na Národku rozhodně nepatří.

Foto: Hana Grohová

Na instagramu máte takovou "kampaň", kde se mladí lidé z veřejného života snaží přiblížit, jak vypadal život za socialismu, představují, jak se jedlo, cestovalo a tak podobně. Jak jste tenhle projekt připravovali?

Původně jsme měli na instagramu jen "fun facts stories" právě s naším Oskarem. Pak jsme se rozhodli, že oslovíme mladé lidi, kteří nějak tu svojí generací ovlivňují, člověk by asi řekl influencery. Hlavní cíl je v mladých vyvolat zájem o 17. listopad a moderní dějiny. Protože když od člověka, ke kterému vzhlíží uslyší, že je to pro něj důležité, bude to pro ně znamenat víc. Chceme v nich vytvořit pocit, že to téma není jen "pro starý".

Chatujte si o událostech roku 1989

Jak se mění přípravy na 17. listopadu, když už jste teď zkušenější a zároveň se letos připravujete na třicetileté výročí?

Letošní oslavy připravujeme vlastně už od minulého ročníku, protože ten rozsah třiceti let byl hrozně náročný. A hlavně jsme se letos společně s dalšími organizacemi ujali funkce koordinovat celé oslavy. Nejvýrazněji v letošním roce funguje společná platforma Festival svobody, která už vznikla dřív. Každá akce 17. listopadu má vlastní identitu a my se snažíme nad nimi vytvořit střechu.

Jak se bude letošní jubilejní ročník lišit programově od těch předchozích?

Snažíme se akce více propojovat. "Korzo" bude vlastně od Národní až ke koni. Z Albertova na Národní se půjde taková vzpomínková procházka, která bude připomínat trasu průvodu 17. listopadu 1989. A s Pamětí národa (kterou organizuje společnost Post Bellum, pozn. red.) jsme udělali projekce na Národní třídě. Takže největší novinka je, že jsme rozšířili vzájemnou spolupráci.

Ale mění se i váš obsah na internetu.

Jasně. Zavedli jsme třeba nový chatbot o sametové revoluci, jmenuje se to Sametový reportér. Dáš si odběr zpráv a máš předvolené odpovědi. Takže ti to v messengeru několikrát za týden řekne, co se stalo v ten den před třiceti lety.

Kdo jsou Díky, že můžem?

Díky, že můžem tvoří dvě desítky mladých lidí. Už pět let organizují oslavy 17. listopadu a především Korzo Národní. Snaží se tak svým vrstevníkům připomenout, jaké to bylo v roce 1989. Chtějí poděkovat za to, že žijí ve světě takřka neomezených možností.

Na vašich sociálních sítích se snažíte poukázat na to, co nám sametová revoluce přinesla, co můžem posledních 30 let díky 17. listopadu dělat. Ozývají se vám třeba mladí lidé s tím, za co jsou v demokracii vděční?

Stačilo mít jen víc času a věnovat se obsahu a ukazuje se, že ten je dost funkční. Lidi na něj reagují. Každý si představí něco jiného a potom nám píšou, za co jsou vděční oni.

Za co ty konkrétně děkuješ, že můžeš?

Snažil jsem se využívat svobody slova i třeba pohybu. Procestoval jsem Balkán stopem, a nemusel jsem mít žádnou výjezdní doložku. Kandidoval jsem ve volbách, to je podle mě nejextrémnější využití demokracie. Takže obecně děkuju za svobodu.

reklama

Mohlo by tě zajímat

Nejnovější