Dostali za úkol prodávat kopie známých obrazů, vyrobených v Číně. Ale ne jen tak postávat v prodejně nebo na stánku, ale aktivně obcházet obchody a domácnosti. Z každého prodaného kousku museli odevzdat 50 euro a přirážku si pak mohli nechat. Jenomže jak prodat drahé zboží ve Španělsku bez toho, aby španělsky mluvili?
"Ač se to zdá neuvěřitelné, mluvili jsme česky," říká Daniel. Anglicky mluvit nemohli, v Madridu tak totiž téměř nikdo nehovoří. „Španělsky nás naši zaměstnavatelé naučili jen jedinou větu: "Jsme studenti umění a toto jsme namalovali. Měli byste čas se podívat?" Tu frázi ale v mnoha případech ani nepoužili. Čeština byla prý pro Španěly atraktivní, rádi ji poslouchali, zaujala je. "Abychom prodali, museli jsme je zaujmout ne obrazem, ale námi samotnými," říká Daniel. Spolu s kamarádem si z prodeje často dělali legraci. "Popisovali jsme obrazy českými slovy a sledovali španělské tváře, jak se zalíbením poslouchají."
Danielovi to ale nejdříve nešlo a chtěl dokonce odjet domů. "Hned první den jsem prodal jeden obraz, ale pak dlouhých šest dní vůbec nic, znervózněl jsem." Pak ale přišel zlom. "Jednou mi dveře otevřela velmi hezká dívka a pozvala mě dál. V další místnosti se pak objevily další dvě velmi hezké dívky. Nakonec jsem skončil na zahradě na rodinné oslavě, dobře jsem se najedl, napil, pobavil se a dokonce prodal tři obrazy. Pak už mi to začalo jít." Zvýšilo se mu sebevědomí a nebyla náhoda, když prodal až osm obrazů za den. Jeho zaměstnavatelé pak sami obešli zákazníky ještě jednou a prodali jim k obrazům navíc rámy.
"Naučil jsem se komunikovat, prodávat. Nakonec to tak špatně nevidím," hodnotí svůj tamní měsíc a půl Daniel. Ale brigáda to byla pofidérní. V prvotní mailové komunikaci o obrazech nepadlo ani slovo, nezdá se to jako zcela legální a navíc se v bytě, kde Daniel bydlel s ještě dalšími pěti lidmi, dále obchodovalo - a také nelegálně. "Znovu bych to neabsolvoval, ale získal jsem dobrou zkušenost. Ještě dnes je někdy na cestách Evropou potkám, a dokonce se stejnými obrazy. Raději se k nim ale nehlásím," směje se Daniel.
Text: Jana Samšuková
