V mládí jste absolvoval gymnázium v Chebu. Jak jste se potýkal se školou, spolužáky a profesory?
Takhle, já jsem nastoupil na gympl jako hrozně mladej, někdy ve 13 letech. To protože sem měl o rok starší sestru a tatínek měl dojem, že jsem nějak moc chytrej. Takže jsem byl z žáků nejmenší a myslím, že spolužáci si první dva roky ani nevšimli, že s nima chodím do třídy. Teda, spíš mě mrzelo, že si toho nevšímaly spolužačky, ale pak jsem přes prázdniny najednou vyrost a bylo to lepší. Ale ani potom jsem nebyl bavič třídy. Já jsem třeba nikdy neuměl vyprávět vtipy nebo historky. Zaujmout posluchače a vyzdvihnou pointu, to není nic pro mě.
Už tehdy jsem spíš glosoval jednou větou nějakou situaci a to mi vydrželo až do dneška. Krom toho mi hodně pomohlo, že jsem, alespoň tenkrát, měl dobrou paměť a byl poměrně sečtělý. Denně jsem dokázal přečíst třeba dvě knížky, když jsem přišel ze školy a nešel třeba na kolo, nebo hrát fotbal.
Kvůli vašemu specifickému mluvenému projevu mě napadá, jestli jste náhodou nehrál v mládí v nějakém amatérském divadle?
Hrál. Tehdy jsem často chodili do Chebského divadla, který mělo poměrně úroveň. Hráli tam lidi, co pro ně v Praze nebylo místo. A tak nás napadlo, že taky něco secvičíme. Odehráli jsme na prknech divadla v Chebu pár představení, ale nebylo to nic, na co bych moh bejt dneska nějak zvlášť hrdej.
Na svých webových stránkách píšete, že se sám stále aktivně věnujete fotbalu. Jaké byly vaše největší fotbalové úspěchy?
Já jsem to s velkým fotbalem dotáhl nejdál do divize, kdy jsem si ve 40 letech zahrál za Slavoj Vyšehrad jeden divizní zápas. Do tý doby jsem hrál jen takový ty A třídy a B třídy. Protože už v tý době jsem měl trochu jinej zájem, než abych mohl pětkrát v tejdnu trénovat. Protože, holt jsem dělal tuhle práci a časem to už prostě nešlo, aby se člověk věnoval fotbalu na vyšší úrovni. Hanspaulku jsem začal hrát až potom v Praze. A musím říct, celkem hrdě, že jsme s Damnedem vyhráli první ligu. To byl svýho času poměrně dobrej mančaft. Zlatý 80. léta.
Když už jsme se toho tématu dotkli, vaše webové stránky jsou poměrně sdílné v takřka všech ohledech vašeho života. Kdo je v současné době spravuje?
V podstatě už já sám. Postavili mi je kamarádi, ale už jsem se naučil třeba i překlápět věci a tak. S mým technickým „nadáním“ to byl trošičku problém, ale teď už si řídím já, co tam bude a co tam nebude. Respektive, už jsem se k nim dlouho nedostal, naposled někdy na podzim jsem je trošku aktualizoval.
Vaše popularita je, krom rozsáhlých fotbalových znalostí, založena na bryskních komentářích se symptomy britského humoru. Ví se o vás, že si rád dopřejete Terryho Pratchetta nebo Monty Python. Je právě tohle váš styl?
Určitě. Doma mám celou Pratchettovu Úžasnou Zeměplochu a viděl jsem i filmová a divadelní zpracování. Krom toho mám rád třeba Červenýho trpaslíka, nebo Kancl. Líbí se mi, když je humor absurdní až za hranice únosnosti. Pak to dostává úplně jinou rovinu. Bohužel, lidi v Čechách na to ještě pořád nejsou zvyklí a považují to za hloupou a povrchní zábavu. A taky to už dneska málokdo umí dobře dělat, jako třeba právě legendární Pythonovci. Klíčem úspěchu je, že se člověk nesmí sám rozesmát. V tu chvíli je napětí to tam.
Hodně lidí obdivuje vaší znalost takřka všech evropských fotbalových lig. Využil jste někdy těchto Vašich vědomostí a vsadil si na nějaké sportovní utkání?
Už jsem si strašně dlouho nevsadil. Dřív jsem si párkrát šel vsadit. Říkal jsem si: „Něco o tom fotbale vím, tak bych to měl prodat.“ Ale nikdy jsem nic pořádnýho nevyhrál. Protože, když je v tom takhle celoživotně zapletenej, tak o tom člověk až moc přemýšlí. A ono spíš kolikrát vychází, když dáte takovej ten tip od stolu. „Tak tam plácnu dvojku, a co…“ Ale já jsem vždycky vsázel tak do 50 korun, takže jsem na tom nikdy nevydělal nějaký velký prachy. Dneska už na to ani nemam čas a vím, že nejsem dobrej ‚tiper‘, takže já si musím vydělávat prací.
Jaké fotbalové zápasy nejraději komentujete?
Nezáleží na zemi, lize ani úrovni jednotlivejch hráčů. Jde hlavně o to, aby zápas nebyl nudnej. Když takhle člověk kouká na to utkání, je rád, že u toho sám neusíná a navíc to má ještě komentovat. To chce pevný nervy. Když je dobrej zápas, tak se to komentuje samo a je jedno jestli hrajou dva prvotřídní týmy finále ligy mistrů, nebo támhle Baumit Jablonec s pražskou Duklou.
Kromě fotbalových zápasů různých lig a mezinárodních utkání komentujete také golfové turnaje. Je mezi těmato dvěma sporty pro komentátora nějaký významný rozdíl?
Golf je sport, kterej má úplně jinej rytmus v televizním vysíláni, ale i sám o sobě. Takže to komentování musí být trošku jiný. Zdaleka není potřeba tolik slov nebo emocí, jako u fotbalu. Navíc se to s kolegou Čendou Lorencem, kterého jsem si kvůli tomuhle účelu přitáhl, snažíme dělat metodou dialogu. Aby se diváci taky dozvěděli něco o hráčích, o hřišti, o podmínkách. Ale první zásada, nejen u golfu, ale u každýho sportu, je komentářem diváka nerušit. Ale to neznamená, že si nemůžete udělat legraci nebo použít ironii. To samozřejmě jde, protože bez toho by to bylo nudný a lidi by u toho usínali. Tak je potřeba občas je navrátit do světa živých.
Máte za sebou už nějakých 20 let novinářské praxe. Je ve vaší kariéře něco, co byste s odstupem času udělal jinak?
Určitě spoustu věcí. Hlavně z počátku byl ten způsob komentování výrazně jinej, než je dnes. Jednak proto, že už je člověk starší, jednak proto, že už toho víc ví. A já, v tý době kdy jsem začínal, jsem si to chtěl dělat úplně po svým. To mi teda zůstalo. Já jsem nikdy neměl nějakej vzor, protože mám rád originály. Ale je fakt, že ze začátku jsem se snažil bejt zbytečně moc vtipnej. A někdy má člověk pocit, že on je tam ten hlavní, což je blbost. K tomu dojde člověk léty. Takže dneska, kdybych poslouchal svoje přenosy z roku 94‘, tak bych se asi chytal za palici. Ale obecně myslim, že chyby jsou důležitý, pokud si jich všimneme. Protože jenom tak se z toho může člověk trošku poučit a začít to dělat jinak. Když má někdo pocit, že chyby nedělá, tak je v tu chvíli na nejlepší cestě dolů.
Plánujete do budoucna nějakou profesní změnu, nebo byste se chtěl i dál věnovat komentování fotbalových a golfových zápasů?
Určitě bych se chtěl zúčastnit fotbalovýho mistrovství světa v Riu 2014. Protože zažít fotbal v Brazílii, to je velká věc a ČT už má koupený práva. Taky tam bude Olympiáda. Takže to bych ještě chtěl zažít a pak se budu rozhodovat. Protože přeci jenom, tu práci budu dělat ve chvíli mistrovství světa v Brazílii třiadvacet let a bude záležet na zdravotním stavu, na tom, jak se budu cítit po stránce psychický… Ale hlavně bych nechtěl končit tak, že na vás lidi už jenom nadávaj.
Martin Holzknecht
Foto: Týden
Informace: wikipedia.cz
