Lézt do domu plného špíny a prachu?
Jedním z důvodů vkročit na takové místo je touha po dobrodružství. Komu se nelíbí dělat něco zakázaného a někdy i nebezpečného... Ve městě se většinou navíc musíte schovávat před kolemjdoucími, případně ochrankou objektu.
Odměnou za překonání strachu jsou místa, kam možná několik let nikdo nevkročil. Pod vrstvou prachu a odpadků můžete najít opravdu unikátní lokality.
Více o této aktivitě nám řekla autorka webu http://opustenamista.wordpress.com
Jak si začala s urbexem?
Už kdysi dávno, ještě v minulém století, jsme procházeli různá místa, ale spíš náhodně a bez foťáků. Urbexu, tedy jakési systematické činnosti hledání a dokumentování míst, se věnuji teprve tři roky. Jako první jsme se byli podívat na opuštěné sídliště a bývalý vojenský prostor. Přestože jednotlivé budovy nebyly zachovalé, tak mě začala bavit atmosféra a ten pocit dobrodružství. Postupně jsem začala vyhledávat další místa a trávit u mapy a na cestách všechen volný čas.
Které místo pro tebe bylo nejzajímavější?
To se asi nedá úplně specifikovat. U zámků a vil bývá krásná architektura, továrny ohromí nekonečnými halami a velkými prostory a nemocnice zase působí takovým zvláštním ponurým dojmem. Ale samozřejmě to není jednoznačné, často dokáže továrna ohromit více, než nějaké sanatorium. Mám je ráda všechny.
Ale zážitek, na který ráda vzpomínám, je z Německa, z areálu zábavního parku. Tenkrát jsme jeli celou noc a někdy v půl 6 ráno jsme se dostali na místo. S kolegou, který má na Facebooku stránku Němá svědectví, jsme přelezli plot a plížili se k atrakcím. Pomalu se rozednívalo, obrovské ruské kolo ve větru vydávalo vrzající zvuky a atrakce působily smutně. Opuštěné labutě, dinosauři, autíčka, horská dráha... Bylo zvláštní vidět takhle místo, které mělo rozdávat radost. Zábavní park se změnil na strašidelné místo – asi jako to umí klauni. Taky někdy působí opačným, děsivým dojmem.
Zažila jsi nějakou extrémní situaci?
Zatím jsem měla štěstí a hlídače jsem nepotkala. S bezdomovci to bývá horší, hlavně v objektech v blízkosti měst. Ale i s těmi jsem zatím neměla žádný problém, většinou si nás nevšímali. Pak tu bylo pár nepříjemných chvil, kdy se propadá podlaha nebo strop. Ale zbytečně neriskuji, takže k vážnému úrazu taky nikdy nedošlo.
Proč jsi založila vlastní web o urbexu?
Protože mi přišlo, že v Čechách se takhle aktivita dostává do povědomí lidí ve velmi špatném světle kvůli stránce s několika tisíci fanoušky, jejíž autoři na zapomenutá místa jezdili. Ti propagovali svoje myšlenky hrozně zmateně, prozrazovali lokality, brali z míst věci, popř. nabízeli, že prozradí místo se zachovalým trabantem, pokud jim na účet přijde určitá částka. Proto jsem založila stránku, kde se snažím lidi přimět k tomu, aby k místům měli úctu, neničili je a neviděli je pouze materialisticky. Prostě jsem chtěla udělat stránku, co je názorovým protikladem stránek, které tu již byly. Také jsem chtěla zájemce o stránku inspirovat, vzbudit v nich zájem o místa ve svém okolí a nakonec jsem i hodně lidí se stejným zájmem poznala, což mě těší nejvíc.
Máš nějaké vysněné místo, které chceš navštívit?
Je jich hodně a většina je v zahraničí. Jedná se o hodně zachovalé vily a jiné stavby s původním vybavením. Ale už se mi tyhle sny začínají plnit, v Německu mám vyhlédnutou zachovalou vilu a brzy se tam podívám.
A místo dalších slov se podívejte na fotky od autorky webu, nebo na film Crack the surface a nasajte atmosféru urbexu...
Foto: opustenamista.wordpress.com/
Text: Petr Plachký
