Byl jste učitelem, starostou, nyní jste vedoucí skautského oddílu, poslanec a kandidujete na hejtmana. Jak se tohle všechno dá stíhat?
Obtížně, to nepopírám. Se skauty jsem letos na tradičním táboře pobyl například jen o víkendech. Sám poslanecký mandát, pokud ho děláte opravdu na 100 procent, je velmi náročný. Proto jsem také hned v okamžiku, kdy jsem vyhlásil svou kandidaturu na hejtmana, řekl, že pokud bych uspěl, poslaneckého mandátu bych se vzdal a pracoval jen pro kraj.
Kolik času věnujete jednotlivým pozicím?
Jak už jsem řekl, poslanecká práce mi zabere naprostou většinu času, kromě „poslancování“ pravidelně sleduji dění ve Zlínském kraji, kde jsem krajským zastupitelem. Všechno ostatní se musí stihnout o víkendech, ve volném čase. To je v podstatě jediný čas, kdy se mohu trochu věnovat i práci pro obec, kde jsem stále neuvolněným místostarostou, a především rodině.
Hned po škole jste se stal učitelem na základní škole v Bánově, chtěl jste odjakživa učit?
Po škole jsem dostal nabídku i od Policie ČR. Studoval jsem ale s tím, že budu učitelem, takže jsem se nemusel rozmýšlet nijak zvlášť dlouho. Že bych ale chtěl učit odjakživa, to určitě ne, na školu jsem si v dětství nehrál, měl jsem obvyklé klučičí představy o svém budoucím povolání.
„Komenský by mě asi nepochválil.“
Jaká to byla zkušenost? Říká se, že je to s dnešními dětmi stále horší, co se týká kázně.
Zkušenost to byla především cenná, v kontaktu s dětmi se člověk vlastně učí vycházet s různými typy lidí, a to je dobrá průprava pro život. Podobnou zkušenost jsem pak udělal ještě na vojně, i když na tu školní vzpomínám raději. Co se týče kázně, je pravda, že dnešní děti ve srovnání s dobou, kdy jsem byl žákem já, mají mnohem větší sebevědomí a menší respekt k autoritám. Komenský by mě asi nepochválil, ale já jsem zastával názor, že dobře mířený pohlavek je občas lepší než poznámky a jiné kázeňské prostředky. Musím říct, že rodiče mých žáků a dnes i sami tito žáci, kteří jsou už dospělí, mi dávali a dávají zapravdu. V naprosté většině jakýchkoliv konfliktů ve třídě jsem se ale mohl opřít spíš o své zkušenosti ze skautingu než o „rychlou pravačku“.
Proč jste u učení nezůstal? Máte ještě ambice vrátit se za katedru?
Stal jsem se starostou, to byla příčina mého odchodu ze školy. Důvody, proč jsem kandidoval v obecních volbách, byly stejné, jako důvody, které mě později přivedly do parlamentu. Viděl jsem kolem sebe věci, které jsem chtěl změnit a jako občan jsem nemohl. Nejsem typ, který se spokojí s tím, že brblá a nadává, takže jsem s podobně smýšlejícími lidmi ze Suché Loze sestavil nezávislou kandidátku a ve volbách jsme vyhráli. Za katedru bych se ale vrátil rád, mnoho dnešních učitelů by mi to možná nevěřilo, ale po zkušenosti v politice by pro mě kantorská práce byla návratem do příjemného, klidného prostředí, kde se dá leccos smysluplného dokázat.
Vaším snem je, stát se ředitelem školy. Proč? Co vás na tom láká?
Je to se mnou pořád stejné, jsem člověk, který chce mít možnost věci ovlivňovat a zlepšovat. A to jde v rámci školy z pozice ředitele lépe, než z pozice učitele.
Splníte si někdy tento sen?
Už jsem několikrát řekl, že kdybych měl pocit, že moje práce v politice nemá smysl a nepřináší nic smysluplného, nedělal bych ji. V takovém případě bych se chtěl vrátit domů a v ideálním případě se věnovat právě učení. Takže to není jenom sen, spíš plán.
Dá se v něčem srovnávat, učení a starostování?
Ano, určitě dá, zejména v případě starostování na malé obci. Člověk rychle zjistí, že škola je taková laboratoř a že v reálném životě, třeba na obci, se pak potkává s podobnými lidmi a podobnými problémy, jaké musel řešit ve škole. Jen šíře problémů, které řeší, je mnohem širší: od sousedských sporů přes dostavbu kanalizace až po dohadování s krajským úřadem o dotace.
„Škola je taková laboratoř, v reálu se pak potkávám s podobnými lidmi a problémy.“
Dnes jste ve vrcholné politice. Když se otočíte zpět, byla to dlouhá cesta? Změnila vás v něčem?
Když se otočím zpět, připadá mi to jako pěkně rychlý kolotoč. Když jsem před lety kandidoval na starostu, ani ve snu mě nenapadlo, že by mě to mohlo postupně přes krajské zastupitelstvo katapultovat až do celostátní politiky. A jestli mě to změnilo? V něčem určitě ano, je to úplně jiný životní styl – i když ani před tím jsem myslím nezahálel, teď žiju v mnohem hektičtějším tempu. Věřím ale, že mě to nezměnilo v těch základních věcech, a lidé, kteří mě dobře znají, to zatím potvrzují.
Pro obyčejného člověka je politika úplně cizí svět, zkuste jim ho přiblížit svým pohledem.
Myslím, alespoň na základě toho, co mi často lidé píší, že základní představu o tom, jak politika funguje, lidé mají. Často je ale trochu zjednodušená sledováním jednání parlamentu. Těžiště práce poslance přitom leží spíš v tom, že studuje celou řadu podkladů, z nichž vycházejí návrhy zákonů nebo na které se odvolávají, a musí být schopný se zorientovat v argumentech, které jsou často protichůdné. Vy se ale možná ptáte spíš na celkovou atmosféru, vztahy, takové to často démonizované zákulisí. V tom razím zásadu, že jsem schopen se naprosto normálně lidsky bavit i s lidmi, s nimiž se politicky absolutně neshodnu, dokonce bych některé z nich označil za přátele.
Založil jste s přáteli Skautské střediska Suchá Loz. Stíháte se tomu věnovat, co tam děláte konkrétně?
Jak už jsem říkal, na samotnou práci se Skauty nemám zdaleka tolik času, kolik bych chtěl a potřeboval. Skautský tábor, který je pro mě každoročně nejmilejší částí léta, jsem letos kvůli programu sněmovny mohl navštěvovat jen o víkendech, i to pro mě ale byla velká duševní vzpruha.
Využíváte Jízdomat, to není u politiků příliš obvyklé. Proč tedy?
Mám rád nové, zajímavé nápady, líbí se mi představa, že když už jedu tu dálku z Prahy do Zlínského kraje, mohu s sebou ještě někoho svézt a využít tu projetou naftu co nejlépe, a navíc se celkem rád potkávám s lidmi.
Nemáte strach, že vozíte autem občas cizí lidi?
Nemám strach, všechna ta setkání byla zatím zajímavá a příjemná, a to bez ohledu na politické názory lidí, kteří se mnou jeli. Já věřím tomu, že i lidé, kteří se v politice neshodnou, se můžou civilizovaně, slušně pobavit – a třeba přitom názor toho druhého v něčem pozměnit.
Díky společným cestám autem jste stále se studenty v kontaktu. Dá se říct, jací dnešní studenti jsou? Rozebíráte s nimi například politiku? Vnímáte jejich názory a pohled?
Jsou stejní i jiní, než studenti třeba před dvaceti lety. Stejní v tom, že mají zpravidla velký zájem o dění kolem sebe, že by řadu věcí řešili jednoduše a často radikálně. A jiní v tom, že spoustu věcí vnímají jako samozřejmost, což je pochopitelné vzhledem k rozdílné životní, nebo snad dokonce „historické“ zkušenosti. Nejpřínosnější na těch setkáním je pro mě právě tenhle fakt: že oni skutečnost, že žijeme v demokratické společnosti, berou jako danost, a proto k naší současnosti přistupují bez předsudků, jakým je svým způsobem například dělení politiky na pravo-levou.
Mgr. Petr Gazdík
Český politik, předseda hnutí Starostové a nezávislí, místostarosta obce Suchá Loz. Poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky byl zvolen z prvního místa kandidátky TOP 09 ve volbách 2010 ve Zlínském kraji. V červnu 2010 byl zvolen předsedou poslaneckého klubu TOP 09 a STAROSTOVÉ.V letech 2002 až 2010 zastával funkci starosty obce Suchá Loz. Petr Gazdík je také krajským zastupitelem ve Zlínském kraji. V krajských volbách 2012 kandiduje za TOP 09 a STAN na post hejtmana ve Zlínském kraji. Je také laureát Ceny PŘÍSTAV, kterou mu v roce 2008 udělila Česká rada dětí a mládeže za podporu mimoškolní práce s dětmi a mládeží.
Richard Valoušekfoto: Zdeněk Horák
