reklama
 
Proděkan Špička: Prodloužení studia už není stigma, má smysl i u výborného studenta

Proděkan Špička: Prodloužení studia už není stigma, má smysl i u výborného studenta

Co všechno čeká studenta ve třeťáku? Kromě obvyklých povinností (esejí, zkoušek a seminárních prací) je to hlavně psaní bakalářské práce a státní závěrečné zkoušky. „Je to ale také příležitost položit si znovu otázku: Proč studuji? Abych měl titul? Nebo protože je to lepší než najít si zaměstnání?“ dodává Jiří Špička, proděkan pro vědu a vývoj Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.
reklama

Jaké nedostatky u studentů pozorujete?

Zdá se mi, že studenti podceňují dvě věci. První jsou souvislosti: učí se každou otázku na státnice zvlášť a někdy příliš mechanicky a unikají jim pak celkové souvislosti. Stává se to i v bakalářské práci. Přitom právě podle znalosti souvislostí zkoušející pozná, zda student problému skutečně rozumí. Dalším zádrhelem bývá umět se vyjádřit. Řešením je už během učení si zkoušet nahlas prezentovat téma a předvídat, na co se zkoušející může zeptat. V moderní komplikované společnosti, v níž už nikdo ničemu nerozumí, má úspěch ten, kdo se prezentuje sebejistě a přesvědčivě.

Dá se práce nějak ulehčit správným time managementem?

Osobně jsem skeptický vůči módní vědě, které se říká time management. Každý si musí najít svoji cestu a zjistit, jaký má biorytmus učení, kdy si dát přestávku, kdy a jak se odměnit, jak opakovat, kdy je čas na „tvůrčí psaní“.

Doc. Mgr. Jiří Špička, Ph.D.

Proděkan pro vědu a vývoj na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (FF UP). Odborně se zaměřuje na studium románských jazyků, je autorem řady publikací, mimo jiné knihy Petrarca: homo politicus (Argo, 2010), za kterou obdržel prestižní italské ocenění „Premio Flaiano Internazionale 2011“ v kategorii italianistika za nejlepší zahraniční odbornou monografii o italské kultuře.

Důležitá je určitě i podpora rodiny…

Je. Rodina by určitě měla být v takových stresových chvílích, jakými jsou třeba právě státnice, tolerantní. Na druhou stranu ale povzbuzení silácké nebo nerealistické moc užitku nepřinese. Mám na mysli třeba prohlášení typu „všechny zkoušky jsi udělal napoprvé, ke státnicím ti stačí jen prolistovat otázky“ nebo „přece tě po třech letech u státnic nevyhodí“.

Co když je třeba prodloužit studium?

Prodloužení studia bylo možná kdysi stigmatem, dnes je to ale zcela běžný postup. Pomůže tomu, kdo skládá zkoušky jen s odřenýma ušima a těžší předměty odsouvá na další rok. Ale i u výborného studenta má prodloužení smysl, když například stráví delší čas na studijním pobytu v zahraničí a není schopen si rychle a kvalitně doplnit, co zameškal. Oproti dřívějším, poněkud dogmatičtějším dobám dnes také všichni vědí, že hranice toho, co má student umět, jsou velmi relativní. Prodlužuje-li si tedy někdo studium proto, aby studoval na sto padesát procent, aby toho více prozkoumal, přečetl a nabil se intelektuálním prostředím své katedry či fakulty, zasluhuje to jen chválu.

Pan docent radí: Jak správně na bakalářku

  • Vyberte si téma, které vás zajímá, neboť příprava bakalářské práce vyžaduje mnoho úsilí a musí vás bavit. Zároveň to musí být téma, které lze úspěšně zpracovat s prostředky a znalostmi, které máte k dispozici.
  • V moderní komplikované společnosti, v níž už nikdo ničemu nerozumí, má úspěch ten, kdo se prezentuje sebejistě a přesvědčivě. Naučte se to už u bakalářské práce. Nepište o všem, co se vám zrovna honí hlavou, ale tak, aby vám bylo rozumět a aby váš výklad a vaše závěry byly věrohodné.
  • Masarykovo „nebát se a nekrást“ platí i u bakalářky – nebojte se přijít s neotřelými nápady, ale nekraďte je jiným ani jinak nešvindlujte. Bakalářka sice vypadá „jen“ jako školní práce, ale můžete se při ní naučit mnoho užitečných věcí do dalšího studia nebo zaměstnání.

Co by se dalo označit za první pomoc, když se státnice nezdaří?

Důležité je uvědomit si, kde se stala chyba. Flákal jsem se? Tak teď jsem poznal, že moje charisma na přesvědčení komise nestačí a musím zahájit přísný studijní režim. Některé problémy jsou nad moje chápání? Nebo panikařím, když mám říct u zkoušky tři souvislé věty? Domluvím si konzultaci s vyučujícím: přiznám se, že určité věci nezvládám, ale ukážu snahu splnit aspoň nezbytné minimum, které vyžaduje. U velkých skupin s anonymním vztahem mezi přednášejícím a studenty navíc osobní setkání mezi čtyřma očima pomůže lépe si vyučujícího oťukat, pochopit, jaký přístup vyžaduje, a zbavit se zbytečného strachu z autority.

Text: Nela Vejvodová

reklama

Mohlo by tě zajímat

Nejnovější