reklama
 
Studentský sex, ale za peníze

Studentský sex, ale za peníze

Studují žádané vysoké školy. A zároveň si přivydělávají vlastním tělem. Tak, že si mohou ve dvaceti koupit vlastní auto. Ne, Markéta a Tereza nejsou modelky. Jsou prostitutky.
reklama

Hospoda, kterou jsem pro naši schůzku vybrala, se jí očividně nelíbila. A taky se do ní nehodila. Markéta (tak se samozřejmě nejmenuje, ale pravé jméno z pochopitelných důvodů zveřejňovat nechce) měla oblečený černý značkový kostým a kouřila bílé davidoffky. Je jen o rok starší než já, ale je úplně někde jinde. Markéta si totiž na studium vydělává prostitucí.

„Jak jsem se k tomu přesně dostala, bych si radši nechala pro sebe.“

V prváku jsem zjistila, že pokud s prominutím nepohnu prdelí, školu nezvládnu dodělat. Naši se rozvedli a s penězi to bylo takové všelijaké. Chvíli jsem pracovala v supermarketu, ale byla to pakárna,“ začíná vyprávět o své cestě za nejstarším ženským řemeslem Markéta. Za kasou si ale potvrdila něco, co tušila už od patnácti: chlapi na ní mohou oči nechat. „Na modeling jsem moc malá, ten nepřicházel v úvahu,“ poznamenává černovláska, která podle svých slov měří jen 155 centimetrů. Na přehlídkové molo skutečně málo.

Takže na myšlenku nabízet sex za peníze přišla úplně jednoduchou úvahou? Markéta se zarazí. „Jak jsem se k tomu přesně dostala, bych si radši nechala pro sebe. Nebylo to zas tak radostné období. Zpočátku to byl docela humus,“ brání se Markéta vzpomínkám. Ptám se, jestli teď je to lepší. „Už to nevnímám. Je to práce, nic víc,“ odsekne „studentská prostitutka“.

Do konce školy jí zbývá už jen rok a něco málo. Co pak? Dokáže přestat a bude se věnovat právům, která studuje? Dívka přiznává, že je to těžká otázka. „Už jsem měla možnost s tím skoncovat a začít pracovat v jedné firmě. Jenže jako takový ten otloukánek. Pomalu za milé slovo. Fakt si nechci znovu zvykat na skromné poměry. Vybaví se mi vždycky znovu, když jedu navštívit mámu a ségru,“ povídá. A jako by vytušila moji další otázku, navazuje hned: „Samozřejmě, že jim něco vozím. Ale kdybych každý měsíc dotáhla deset tisíc, asi by jim bylo podezřelé, co že to dělám za lukrativní práci.“ „Moje máma vydělává šest litrů čistého za měsíc,“ dodává.

Rodinu zmíní ještě jednou za náš rozhovor. To když se jí zeptám, jestli se dokázala svěřit sedmnáctileté sestře s tím, jak si po nocích vydělává. „Nikomu jsem to samozřejmě neřekla. A doufám, že sestra se to ani nikdy nedozví,“ říká Markéta. A hned dodává, že až bude mladší sestra studovat na vysoké (o čemž ani vteřinu nepochybuje), bude její studium financovat ona. „Nesnesla bych, aby dělala to, co já. Ještě teda nevím, jak to vysvětlím mámě, ale snad něco vymyslím,“ uvažuje dívka. Zdroj značných financí je pouze její tajemství. Neřekla o tom ani jediné kamarádce.

„Až se nechce věřit, že její postelí projde téměř každou noc jiný chlapík.“

Druhá studentka, se kterou jsem o prostituci mluvila, byla o poznání otevřenější. Říkejme jí třeba Tereza, opět se nejedná o pravé jméno. „Hledala jsem si nájem a kamarádka mi nabídla celkem levné bydlení. A taky práci na takzvaném privátě,“ povídá Tereza. Stejně jako Markéta je i tato studentka velmi hezká, ale na rozdíl od ní má (podle fotky, kterou mi poslala mailem) v sobě ještě pořád něco dětského. Až se nechce věřit, že její postelí projde téměř každou noc jiný chlapík.

„Poprvé jsem si potom musela dát panáka, ale nakonec jsem to rozdýchala,“ vzpomíná s úsměvem. Rty má podobně vykrojené jako Audrey Tatou alias Amélie z Montmartru. A jako ona nosí i zastřiženou ofinu. Sex za peníze nabízí už rok. „Napřed jsem s tím chtěla hned skončit. Říkala jsem si: až si koupím bundu, zabalím to. Pak jsem potřebovala boty. Pak nový parfém a náušnice,“ vypočítává trochu ironicky Tereza. Teď uvažuje, že si koupí malé auto. Tedy něco, co si dvacetileté dívky za své peníze mohou dovolit jen stěží. „S holkami od nás z kruhu se moc nebavím. Trochu mě odvrhly. A to ani neví, kde ty prachy beru,“ usmívá se Tereza. Ale vadí ji to jen trochu.

„Začala jsem pochybovat, jestli je mi celé to vzdělání vůbec k něčemu.“

Svým vrstevnicím nemůže vyprávět o ničem, co prožívá, takže si s nimi v podstatě nemá co říct. „Bydlí na omlácených kolejích a když chtějí uspořádat party, koupí si levný krabičák. Na oběd zajdou do menzy a jsou spokojené. To už není můj svět,“ říká. Povídá si tedy jen s kamarádkou, se kterou sdílí privát. „Té můžu říct všechno, protože je na tom podobně,“ doplňuje.

Školu podle svých slov stíhá dobře. Na spolužáky její améliovsky rošťácký úsměv okořeněný nedosažitelností evidentně zabírá: kopírují jí zápisky z přednášek a vypracovávají za ni seminárky. Za ty je navíc ochotná i zaplatit. Na druhou stranu… „Začala jsem pochybovat, jestli je mi celé to vzdělání vůbec k něčemu. Je mi sice jasné, že takhle si nebudu vydělávat celý život, ale nějak se   mi zrelativizovaly hodnoty. Když vidím, jak strašně snadné je mít plnou peněženku a skříň, tak se na vysokou školu dívám jinak,“ říká Tereza. A jestli vůbec dostuduje? „To zatím nedokážu říct. Popravdě se mi nechce tolik roků trčet na škole a pak někde začínat od píky. Tenhle semestr určitě dodělám, ale jak to bude dál, zatím moc nepřemýšlím. Mám trochu jiné starosti,“ uzavírá.

Lucie Frydecká

reklama

Nejčtenější za měsíc

Nejnovější