Dali jsme vám na výběr mezi dvěma krajními pojetími studentského života a chtěli jsme vědět, zda se přikloníte na stranu Martina, který si nechá celé studium financovat od rodičů, s nimiž má skvělý vztah, nebo vám bude sympatičtější druhý extrém, zastoupený Romanem. Ten naopak, zejména kvůli své hrdosti, odmítá cokoli od své rodiny přijmout. A podle toho jeho život (i studium) vypadá.
A jak to dopadlo? Na pivo byste asi zašli spíše s Romanem, protože jeho samostatnost působí zajímavěji než Martinova závislost na rodičích. Nicméně stále pro vás student-samoživitel zůstává exotem. Diskutující několikrát ta optimální řešení označili „zlatou střední cestu“, kdy se na financování studia podílí jak mladý člověk sám, tak jeho rodiče. Ale jak se také objevilo, není to samozřejmě možné ve všech případech.
Jako tři vítězné příspěvky, jejichž autoři mají nárok na lístky do kina, jsme vybrali reakci dívky vystupující pod nickem Studentka. Ta se částečně identifikovala s oběma chlapci a považuje studium na VŠ za impulz k osamostatnění a seberealizaci, což ale není jen o penězích. Další vybraný diskutující zmínil onu „zlatou střední cestu“ a pozastavil se nad současným trendem vychvalování studentů-samoživitelů. Třetí vybraná diskutérka, Marie, podle napsaného není studentkou, ale zaslouží si ocenění za otevřenost a mimořádnou působivost příspěvku.
Další diskuze nad Tématem týdne začne zase v pondělí. Doporučujeme vám, abyste se nezapomněli registrovat, jenom tak můžete vyhrát poukázky na dva lístky do kina. Těšíme se na Vaše názory.
Nejzajímavější příspěvky:
Studentka:
Já se přiznám, že jsem měla to štěstí a první 3 roky VŠ mi pomáhali studium financovat rodiče. Samozřejmě, během prázdnin jsem brigádovala, abych je moc "nevycucávala" :D Teď pracuji a studuji 2 roky v zahraničí. Mám 23 let.Jsem plně samostatná a nezávislá. Začátky nebyly nejlepší, proto plně chápu Romana a fandím mu! Najít optimální řešení u těchto 2 rozdílných osobností je trochu diskutabilní. Protože oba chtějí v budoucnu něčeho dosáhnout, ale přitom každý z nich si zvolil jinou cestu k dosažení cílu. Myslím si, že pokud situace člověku umožňuje jít studovat VŠ, tak by to měl být i impulz k určitému osamostatnění a začátkem seberealizace. Není to jenom o penězích. Na pivo bych pozvala oba, protože s každým z nich mám něco společnýho :D
Franki:
Nemyslím si, že jeden z těchto způsobů uspořádání studentského života je lepší než ten druhý. Každý člověk je jiný a jeho seberealizace také, tudíž mi přijde scestné ukazovat na ,,mamánka´´prstem a vychvalovat samoživitele, jak je nastaven současný trend. Jde především o priority a aktuální rozhodnutí jednotlivců, případně jejich rodin, nehledě na to, že samozřejmě existuje zlatá střední cesta. Já sám studuji, snažím si do toho sem tam něco přivydělat, ale zároveň pociťuji, že jsem stále závislý či parazituji na svých rodičích, kdybych měl použít výraz z níže uvedeného příspěvku v diskusi. btw: poslední otázka, toť s kým bych zašel na pivko mi přijde lehce irelevantní, tudíž i odpověď na ni, i když je pravděpodobně kladena s nadsázkou, jelikož předpoklady k zahájení rozhovoru hledám jinde, než v uvedených výpovědích.
Marie:
Článek končí otázkou "s kým z těch dvou bych šla na pivo" - jasně, s tím druhým - žila jsem podobně, samostatně, bez podpory rodičů celou střední i VŠ, později vychovala děti jako samoživitelka a můj otec v době kdy měl peněz tzv."na rozdávání" je posílal na charitu, přesto, že jeho vlastní vnoučata neměla co jíst, nebo jedla krmné brambory, místo mouky - smetky co v pekárně prodávali na krmení a šťovíkovou polívku a nebo houby, podle toho co les dal... Dnes obě moje děti studují na dobrých školách a z bahna na dně jsme se odrazili, díky všem, kteří pomohli! Držím mu pěsti a všem, kteří se nebojí osamostatnit a vědí, že to dokážou.
Připravila Lucie Frydecká
autorka je redaktorkou Mf Dnes
