O co ve sporu studentů s vedením fakulty vlastně jde? Až do letošního roku se studenti v šestém státnicovém ročníku rozdělovali do tří krajských nemocnic v Plzni, Ústí nad Labem a Českých Budějovicích, nebo si mohli zařídit praxi v jiném městě podle svého. S vědomím toho podávali současní páťáci žádost o praxi loni v listopadu. Ale ejhle, letos v únoru přišla rozhodnutí, ve kterých spousta studentů, ke svému velkému překvapení, našla umístění místo v Plzni třeba v Děčíně. Nebo ve Strakonicích. Vedení fakulty totiž nečekaně uzavřelo smlouvy s okresními nemocnicemi a na to konto snížilo počty stážistů v krajských nemocnicích a zakázalo výběr vlastního špitálu. A změny se odmítá vzdát.
Praxe v malých nemocnicích jsou ten nejmenší problém
I když to podle článku na webu iDnes.cz vypadá, že my medici jsme jenom banda rozmazlených dětí, které pohrdají okresními nemocnicemi a myslí si, že se medicína dělá jen v těch krajských, opak je pravdou. To je na tom to nejmenší. V jádru jde o dobrý nápad, protože v malé skupince máte větší šanci si něco vyzkoušet a plzeňská fakultka je opravdu přeplněná. Celý kámen úrazu se schovává jinde.
Problémem je, že se mění pravidla v průběhu hry a bez upozornění. Když jsme nastupovali do prváku, počítali jsme s tím, že se za pět let budeme připravovat na státnice v krajských nemocnicích nebo si domluvíme vlastní. Podle toho jsme se také do budoucna zařídili - za někým se nastěhovaly drahé polovičky a hledaly si novou práci, další si v Plzni pořídili byty. A najednou je všechno jinak.
Dalším zádrhelem je to, že zatímco do teď vám dobrý prospěch vynesl maximálně příjemný pocit a prospěchové stipendium, nově se z něj stává jedno z hlavních kritérií pro možnost výběru. Čím lepší průměr, tím více bodů a tím dříve si budete vybírat, do které nemocnice na praxi vyrazíte. Co naplat, že medicínu studujete proto, aby z vás byl dobrý doktor a ne kvůli známkám. A že jste v půlce čtvrťáku a s průměrem už toho moc neuděláte? No, takový je život. Počkejte si, co na vás zbyde.
Celá změna byla navíc spíchnutá rychle a není promyšlená do detailů. Obestírá ji tak mlha nejistoty, a i když se důležité věci pomalu vyjasňují, část z nich zůstává zahalená tajemstvím. Nikde navíc není sepsáno, co všechno nás přesně čeká a jak to bude probíhat, takže mezi studenty putují naprosto protichůdné informace, což způsobuje další zmatek.
Samotný výběr nemocnice už je jenom pomyslnou třešničkou na dortu. Nově bude rozdělování studentů na praxi probíhat ve Studijním informačním systému v pěti dnech odstupňovaných podle počtu bodů. Pravda, jsme na tom líp než kolegové páťáci, kteří si téměř vybírat nemohli, ale ruku na srdce - každý, kdo se kdy přes SIS hlásil na zkoušku ví, že tenhle systém s oblibou v nejdůležitějších okamžicích zamrzá. Výběr nemocnice a 150 zuřivě klikajících mediků nebude výjimkou.
I medici mají své osobní životy a závazky
To je náčrt jen několika problémů, které studenty pálí víc, než přesun do okresní nemocnice. Je ale jedna věc, která všechny výhrady spojuje - chybějící dialog mezi vedením a studenty. Celá akce se uvařila mimo veřejnou debatu a výsledek nám spadnul na hlavu, abychom se s ním poprali. Kompromisy se dělají jen neochotně a na většinu věcí vedení školy odpovídá rázným: "Ne!". Apelují na povinnosti studenta, ale už nepřipouští, že i medici mají svoje osobní životy, partnery, rodiny, plány a závazky. A že se zařídili podle toho, co jim od prvního ročníku slibovali.
Praxe v malých nemocnicích je dobrá příležitost. Ale tenhle způsob provedení a načasování zdá se mi poněkud nešťastným.
