reklama
 
Česká královna sushi: Studium je ideální čas něco rozjet

Česká královna sushi: Studium je ideální čas něco rozjet

To, že se na českém trůně usadila žena, je docela unikát. V Japonsku totiž ani neobslouží ženu, která přijde sama do sushi baru, natož aby za ním stála jako šéfkuchař. S předsudky se ale v Česku Bára Rektorová setkává spíše na adresu svého kolegy – japonského sushi mistra Yukiho Omakiho, s kterým už od začátku tvoří úspěšný tandem ve firmě Sushiqueen.cz. Jaké to je, rozjíždět jako čerstvý absolvent cateringovou firmu v obrovské díře na trhu, nám prozradila v tomto rozhovoru. Pokud budete chtít Bářino sushi ochutnat, hlasujte v anketě Nejlepší sushi v Praze 2014, kam Sushiqueen.cz věnovali hlavní výhru.
reklama

Kdy a jak ses do sushi zamilovala?

Jednou na výletě v Londýně. Ochutnala jsem sushi a nebylo cesty zpět.

Vystudovala jsi dvě vysoké školy, ale ani jednomu oboru se teď nevěnuješ. Je něco z celého studia, co při svém podnikání využíváš?

Ano, studovala jsem přírodní vědy a znalost biologie, fyziologie a chemie se při práci s jídlem vždycky hodí. A vysoká škola člověka naučí i jiné dovednosti - například neustále se vzdělávat. To je u mě zvyk ještě z vysoké, neustále se pídit po nových informacích a znalostech.

Sushi jsi začala dělat zřejmě hned po vysoké. Byla to odvaha, takto úplně změnit od základů obor? Vlastně ani ne, v oboru jsem pracovala na brigádách už od patnácti, takže jsem to znala z praxe možná lépe, než vystudované obory. Ty jsem znala spíš teoreticky.

Už od začátku jsi věděla, že nechceš být zaměstnaná. Kde se tohle přesvědčení vzalo, nebála ses, že ti zkušenosti ze zaběhlých firem budou chybět?

Nějak jsem se s touhou po samostatnosti narodila. V několika firmách jsem pracovala, vždy mě práce bavila, ale cítila jsem, že mé místo je jinde.

Jak dlouho uzrávalo tvoje rozhodování a jak jsi postupovala - co všechno sis musela ne jenom o sushi, ale hlavně o podnikání, o zakládání firmy a dalších věcech zjistit?

Rozhodnutí uzrávalo dva roky, rozmýšlela jsem si to celkem dlouho. Učila jsem se dělat sushi a přemýšlela o své vizi. Praktické věci jsem si předem příliš nepromýšlela, učila jsem se až za pochodu.

Foto: Studenta

Rozjížděla jsi firmu sama, nebo ti s tím někdo radil? Asi to není úplná legrace…

S lidi jsem se radila a hodně, učila jsem se od všech, kdo podnikali. Nebylo snadné se v tom ze začátku vyznat. Nejvíc mi v začátcích pomohl Robert Vlach z portálu navolnenoze.cz. Radím se s ním dodnes. Mým dalším mentorem je momentálně i Karel Novotný, neboli Mindless. Na poradenství nedám dopustit, myslím, že pro určitý druh podnikání je to nutnost. A když může mít několik poradců i takový podnikatel, jako je Donald Trump nebo Richard Branson, asi na tom něco bude .:) Jen jde o to, vybrat si toho pravého, protože v tomto oboru se pohybuje i dost diletantů.

Věděla jsi od začátku, že nemůžeš sushi firmu provozovat sama, ale budeš k tomu potřebovat většího odborníka, než jsi ty sama - tedy někoho, jako je Yuki?

Ano, velmi rychle mi došlo, že pokud chci dělat sushi té nejvyšší kvality, bez odborníka, jako je Yuki, se neobejdu.

Myslíš, že jsi teď úplně stejný odborník jako Yuki nebo se od něj pořád něco učíš?

Ha, ha, ha :). U sushi nejde prostě se něco naučit. Jasně, znalosti jsou důležité. Ale samotné znalosti nebo recept nestačí. Sushi je v rukách a je to řemeslo. To znamená, že mistra dělají roky a roky praxe. Takže ne, nejsem tak dobrá ve výrobě sushi jako Yuki. A pokud nebudu následujících 20 let dělat sushi denně několik hodin, ani nebudu. Ale mně to vůbec nevadí, má úloha ve firmě je jiná. Ráda lidi se sushi seznamuji, sdílím své nadšení. A i přesto, že nikdy nedohoním Yukiho, jsem pořád celkem dobrá. :)

Foto: Studenta

Setkala ses někdy s předsudky? Buď tolik proklamovaného "ženská dělá sushi" nebo s tím, že jsi Češka a děláš japonskou kuchyni?

S předsudky se setkávám, ale jen výjimečně. Spíš mi vadí občasné rasistické komentáře na mého kolegu. Ne ze strany našich klientů, to se nestává. Ale třeba když jdeme s Yukim nakupovat nebo tak, občas mají lidi na ulici hnusné poznámky. Vždy mě to znovu překvapí.

Myslíš si, že studenti mohou mít při podnikání nějaké výhody?

Určitě. Řekla bych, že studium je ideální čas něco rozjet. Málo závazků a mnoho nadšení.

Nebo naopak nevýhody?

Myslím, že studium je vlastně náročnější, než práce, v jistém smyslu. Člověk má pořád něco v hlavě, nějaké povinnosti před sebou a vyčerpává dost duševní energie. Mně osobně přišlo snadnější při studiu pracovat. Vyčistila jsem si hlavu a o nic se nestarala. Podnikání rozjíždět mě tehdy ani nenapadlo, neměla jsem na to místo v hlavě. :)

Jsou zde, podle tvého názoru, pořád příležitosti pro mladé podnikatele, čerstvé a originální nápady?

Příležitosti jsou, jen co se týče originálních a čerstvých nápadů, byla bych opatrná. Já sama jsem jeden z těch originálních nápadů uskutečnila a není to vůbec jednoduché. Když je něco takzvaná díra na trhu, často to znamená, že po podobné službě zatím není poptávka. Člověk musí často tu poptávku vytvořit tím, že lidi službu učí používat a to je pro začátečníka velké sousto. Neříkám, že se to nedá zvládnout. Jen vidím kolem sebe hodně lidí, kteří si myslí, že dobrý nápad je základem podnikání. Ale tak to není. Nápad je 1 % úspěchu. Zbylých 99 % je, jak nápad zvládneš zrealizovat.

Často se studentům doporučuje při škole už pracovat a získávat tím praxi. Měla jsi to stejné, je to podle tebe důležité?

Já jsem to tak měla už na střední, jsem takový činorodý typ. A celou dobu mě to táhlo do gastronomie. Ale nejdůležitější na tom nebyla praxe v oboru, ale vztahy s lidmi. Vysoká škola je tak trochu inkubátor, bylo pro mě důležité potkat lidi, kteří žijí a pracují úplně jiným způsobem. To mě naučilo asi nejvíc.

Udělala bys teď zpětně něco někdy jinak? Ať už na začátku nebo v průběhu své podnikatelské cesty?

Kromě toho, že bych více věcí delegovala (což bych měla dělat i teď), snažila bych se od začátku brát podnikání méně osobně. Je to skvělé dobrodružství, ale pořád je to jen práce, způsob živobytí. Není to svatý grál. A hlavně, když člověk bere podnikání příliš osobně, dost to brzdí. Často ze strachu z kritiky odkládá důležité věci a podobně.

Foto: Studenta

Život není jen o sushi

Baví mě toho strašně moc, potřebovala bych několik životů. Okolo jídla mám ráda zajímavé konzistence. Vždy ocením, když kuchař přemýšlí i nad křupavostí, vláčností či nadýchaností jednotlivých surovin a když i z tohoto hlediska jsou suroviny perfektně sladěné. Jinak kromě klasiky, jako je čtení, cvičení a tak mám ráda angličtinu a každý den aspoň chvíli anglicky mluvím nebo poslouchám nějaký program v rádiu.

Jak se s Bárou můžete spojit?

Navštivte stránky Sushiqueen.cz

Jejich facebookovou stránku

Bářin účet na Twitteru.

reklama

Mohlo by tě zajímat

Nejnovější