reklama
 
Díky UNI CHANCE se dostali do vysněných firem

Díky UNI CHANCE se dostali do vysněných firem

Dva úspěšní mladí muži. Jeden pracuje jako finanční ředitel v LEO Express, druhý zastává pozici Junior Financial Controller v Pentě. Ještě před pár lety ale byli Robin Švaříček a Jakub Coufal jedněmi ze stovek uchazečů o stáž, která otevírá dveře hned do tří špičkových firem. Měli své ambice a vize do budoucna, ale také obavy a nejistoty. Něco v nich ale ostřílené manažery zaujalo, a proto jsou dnes na tak vysokých pozicích. Jaké je jejich tajemství?
reklama

Jak jste si na vysoké škole představovali budoucí kariéru?

R. Š.: Neměl jsem konkrétní představy o tom, co bych chtěl dělat. Právě to byl jeden z důvodů mého zájmu o UNI CHANCE, protože mi nabídl možnost podívat se do různých firem a projít různá oddělení, například controlling, finance, marketing, HR a podobně.

J. C.: Už při studiu na vysoké škole jsem se snažil orientovat na svět financí a investic, včetně mimoškolních aktivit. Obchodoval jsem na burze, přes letní prázdniny stážoval v brokerské společnosti v Dubaji, poté v renomované konzultační firmě v Jakartě v Indonésii. Měl jsem zafixované, že v dnešní době pouze vystudovat vysokou školu nestačí, pro úspěšné uplatnění v reálném životě je potřeba dělat i něco navíc.

Co pro vás bylo ve výběrovém řízení nejtěžší a čím si myslíte, že jste naopak zabodovali?

R. Š.: Očekával jsem celodenní „grilování“, takže to, že ve skutečnosti jsme na AC byli pouze dopoledne a celé probíhalo v příjemné atmosféře, mě mile překvapilo. Pamatuji si, že špatný pocit jsem měl z úvodního představování, dneska bych se na něj určitě lépe připravil. Věřím, že důležité je především přirozené chování, schopnost týmové práce, akceptace názorů kolegů a také prosazování svých názorů. Na konci probíhal networking, toho je také dobré se zúčastnit a projevit zájem o diskusi se zástupci společností. Před tím je dobré si o společnostech něco přečíst, třeba o LEO Express jsem toho moc nevěděl…

J. C.: Nejtěžší pro mne určitě bylo závěrečné assessment centrum. Nikdy jsem na žádném nebyl, a tak jsem z toho měl celkem obavy. Hodně jsem googloval a hledal informace, jak se na AC nejlépe připravit, obvolával kamarády, co už s AC měli nějakou zkušenost, aby mi dali nějaké rady. Ve výsledku ovšem vše, co jsem o AC nastudoval, bylo vesměs k ničemu, protože atmosféra v AC vás tak pohltí, že nemáte myšlenky přemýšlet o tom, jak se „správně“ chovat. Myslím, že jedním z faktorů pro mé vybrání bylo i to, že při týmových úkolech jsem se nesnažil za každou cenu prosazovat svůj názor, ale naslouchal ostatním a snažil se pracovat týmově.

Jakub Coufal

Vystudoval The Open University Business School v anglickém Manchesteru, obor Business and Leadership. Finance ho zajímaly už od nějakých 12 let, kdy si listoval v Ekonomu a Hospodářských novinách a „sledoval“ ceny akcií a grafy, kterým ale vůbec nerozuměl. Program objevil úplnou náhodou, tou dobou byl ve třetím ročníku. Do práce chodí kolem půl deváté ráno a pracuje do té doby, dokud nemá své povinnosti splněné. A že se to někdy celkem protáhne.

K čemu vás po nástupu do firmy jako stážistu pustili?

R. Š.: Měl jsem štěstí, že jsem do LEO Express přišel v období, kdy se připravovala zpráva pro investory, kde bylo velké množství krátkodobějších úloh, což je na začátku typický úkol pro stážistu, kde je navíc dobrá šance se ukázat. Navíc na projektu již v tu dobu pracovalo několik stážistů, takže jsem se k nim plynule přidal a dokument jsme dokončovali spolu.

J. C.: Už jako stážistu mě pustili k opravdu zajímavým věcem, jako například pomoc při přípravě různých reportů pro vrcholový management Penty za všechny naše Real Estate projekty, shromažďování a vyhodnocování podkladů pro externí valuace našich projektů a tak dále. Stáž určitě nebyla o stání u kopírky, na to v Pentě není čas. Všichni se ke mně chovali velmi vstřícně, ochotně vždy, když jsem s něčím potřeboval pomoct nebo něco vysvětlit. Atmosféra byla velmi přátelská.

Kdy vám nabídli práci na plný úvazek?

R. Š.: Již v průběhu stáže v LE jsme se dohodli na spolupráci, až dokončím stáže v dalších dvou firmách. Nakonec to dopadlo tak, že již v průběhu stáže v Pentě a KPMG jsem zároveň chodil do LE, dostal jsem totiž na starost vlastní projekt výroční zprávy, u kterého nebylo možné termín posunout až po skončení dalších stáží.

J. C.: V Pentě mi práci na hlavní úvazek nabídli po dvaceti dnech stáže. V nabídku full- -time pozice jsem doufal, ale určitě jsem ji nečekal takhle brzy.

Robin Švaříček

Vystudoval VŠE v Praze, obor účetnictví a finanční řízení podniku. Střední školu sice vystudoval technicky zaměřenou, zájem o finance ale měl vždy. Dělal například pokladníka v svém hokejovém klubu. Do programu nastoupil po bakaláři ve čtvrtém ročníku. Do práce chodí na osmou hodinu a odchází podle potřeby. Žádný pevný režim nastavený nemá. A prý by to ani nešlo, ještě v průběhu dne dokáže kalendář tak změnit, že mít naplánovaný pevný odchod z práce je nemyslitelné.

V kolika letech jste se dostali na dnešní pozici? Co je náplní vaší práce?

R. Š.: Asi po roce v LE probíhala ve firmě malá restrukturalizace, v té se době CFO posunul na vyšší pozici, a protože stylem společnosti je pozice obsazovat z interních zdrojů, dostal jsem tuto hezkou pozici na vizitku já. V té době mi bylo dvacet čtyři. Jinak to pro mě znamená více práce za stejně peněz, více odpovědnosti, větší tým na řízení a méně klidných snů v noci. Práce mě velice baví, každý den se řeší nové a nové věci, jsem v úzkém kruhu lidí ve vedení, řešíme jak strategické otázky, tak každodenní komplikace.

J. C.: Na pozici Junior Financial Controller jsem se dostal ve svých dvaceti třech letech. Mám na starosti například reporting všech Real Estate projektů Penty v Česku, Polsku a na Slovensku. Sleduji vývoj projektů z finančního hlediska jak pro vrcholový management Penty, tak například pro oddělení Property, Leasingu anebo Business Developmentu. Připravuji podklady pro analytické oddělení a tak dále. Práce je to opravdu různorodá, každý den se učím něco nového a na stereotyp si rozhodně stěžovat nemůžu.

Co vám stáž UNI CHANCE dala? Proč byste ji doporučili, nebo nedoporučili?

R. Š.: I kdybych nedostal nabídku práce v LE, stáže mi daly během studia jasný pohled na to, co od absolventů ve firmách požadují, a že ohánět se pouze titulem ze školy dnes opravdu nestačí. Možnost uspět v jednom výběrovém řízení a podívat se do tří různých firem, potkat velké množství zajímavých lidí, získat kontakty a zkušenosti z mezinárodních firem, to jsou ty základní důvody, proč na stáže UNI CHANCE rád vzpomínám.

J. C.: Stáž mi dala full-time pozici ve firmě, ve které jsem vždy chtěl pracovat. Program určitě doporučuji všem studentům, kteří v životě chtějí něco dokázat. Kde jinde získáte během jednoho roku zkušenosti ze tří různých společností?

Komu byste doporučili se zkusit přihlásit?

R. Š.: Ideální je hlavně kandidát, který na stáže bude mít dostatek času – je sice požadováno dva a půl pracovního dne, ale když už jste v Pentě, KPMG nebo v jiných společnostech, tak je důležité svou docházku co nejvíce maximalizovat, firmy s tím určitě problém mít nebudou. Takže nemá cenu se hlásit, když už dopředu vědí, že tomu budou moct věnovat den, den a půl – to pak nemá efekt ani pro stážistu, ani pro firmu. Jinak si myslím, že nejlepší je program pro třeťáky nebo čtvrťáky. Důležitá je chuť do práce, ochota tomu věnovat hodně času a úsilí. A pak se úspěch určitě dostaví.

J. C.: Určitě bych ji doporučil každému, kdo například ještě není přesně rozhodnut, co by v životě chtěl dělat. Je tu velká šance, že během stáží ve třech různých prestižních společnostech zjistí, jakým směrem by se chtěli v životě ubírat. Uchazeč určitě nemusí být génius; musí být ochoten se učit novým věcem, brát si ponaučení ze svých chyb a také být dostatečně perzistentní. Nejdůležitější je však být týmovým hráčem. Pokud si vyberete práci, která vás baví, a máte kolem sebe kolektiv chytrých a ctižádostivých lidí, motivuje vás to ke stále lepším a lepším výsledkům.

Text: Jekatěrina Tkačenko

reklama

Nejčtenější za měsíc

Nejnovější