Český Ježíš na kole: Mladík objel západní Afriku. V Mali ho vítali, v Namibii málem ukamenovali - Studenta.cz
reklama
 
Tadeáš Šíma na kole Afrikou

Český Ježíš na kole: Mladík objel západní Afriku. V Mali ho vítali, v Namibii málem ukamenovali

Když se loni v listopadu postavil na začátek svojí cesty, doufal, že stihne přejet západní část Afriky na kole za necelý rok. Cestu přes Saharu, Mali nebo Kongo nakonec zvládl za sedm měsíců. „Ještě jsem se z toho nevzpamatoval. Všechno kolem mě je teď trochu chaotické, ale zatím si to užívám,“ přiznává šestadvacetiletý Tadeáš Šíma. Na letišti na něj koncem června čekala nejen rodina, kamarádi, pár zvědavých novinářů, ale také řízky. „Pomalu se mi je všichni snažili lidi cpát do pusy, ale já jsem po cestě fakt nestrádal. Je pravda, že mi třeba chyběl český chleba,“ popisuje s odstupem několika dní a dodává, že se kromě rodiny a chleba těšil i na české holky.
reklama

(zdroj Aktuálně.cz) Tadeáš Šíma měl cestu po Africe původně dokončit již v roce 2016. Po týdnu v Maroku mu však tehdy během pauzy na toaletě ukradli kolo, a tak se vrátil zpět do Česka s tím, že na africký kontinent kašle. Nakonec sebral odvahu a do sedla vybaveného bicyklu usedl vloni v polovině listopadu znovu.

Samostatnou výpravu začal v marockém Tangeru, kde se mu oproti prvnímu pokusu tentokrát líbilo. "Nejlepší lidi byli v muslimských zemích a hlavně v Maroku. Tam byli všichni velmi pohostinní a milí," nešetří chválou.

Sahara o Vánocích
Aktuálně.cz
Štědrý den v poušti a s vlaštovkami. Veselé Vánoce ze Západní Sahary, vzkazuje český cyklista
26. 12. 2017

Denně ujel až sto kilometrů, v závislosti na počasí a své fyzické kondici. Vánoce strávil sám na největší poušti světa, Sahaře. "Poušť mě vyplivla v městečku Bir Gandus, kde jsem se nechal ubytovat v hotelu s teplou sprchou - po týdnu šlapání v poušti přijde vhod. A zrovna v den vánoční. Pouštím si koledu od Franka Zappy - Don't Eat the Yellow Snow. A vařím guláš, který vezu přesně pro tuto příležitost. Ještě si zahraji na ukulele, rozbalím dárek z domova, který už měsíc vozím v brašně, a přečtu si jednu dvoustranu Rychlých šípů," popsal tehdy své Vánoce na písku.

Na Sahaře strávil necelý měsíc. Úplně odříznutý od světa však Šíma nebyl, i na Sahaře je totiž mobilní signál a policejní hlídky. "Byl jsem skoro pořád připojený a komunikoval jsem s rodinou a kamarády," vysvětluje a dodává, že signál a mobilní internet nebyl v oblastech, kudy projížděl, problém. "Kamarádi se mi smáli, že jsem byl pořád na Facebooku," sděluje se smíchem.

Přes Saharu až do Kapského města

Vzdálenosti mezi jednotlivými obchody byly až dvě stě kilometrů, proto s sebou vozil vždy devět litrů vody v lahvích. "Jednou mi došla a tehdy mi taky zastavil kamion a řidič mi daroval barel vody. Na poušti si každý pomáhá, cítil jsem se tam bezpečně," vypráví.

Policejní hlídky mu také po páté odpoledne radily, aby už zastavil a postavil si stan. Dokonce si něj braly telefonní číslo, aby prověřily, že dorazil, kam sliboval. Kromě policistů potkal taky místní zlatokopy, kteří se mu chlubili svými úlovky.

Nápad prozkoumat západoafrické pobřeží z cyklistického sedla přišel Šímovi na mysl před pěti lety poté, co se vrátil z výpravy po Kyrgyzstánu. "Asii už jsem tak nějak projel, víc mě táhl kontinent, kde jsem ještě nebyl," popsal před necelým rokem.

Z africké pouště projel přes Senegal do Mali, Burkiny Faso, Ghany a Toga. Odsud se však nakonec musel přepravit do Gabonu letecky, nedostal totiž víza. "Do Nigérie mi nechtěli dát víza, musel bych mít pobyt třeba půl roku v Mali, abych měl na žádost o vízum nárok. Takže jsem Nigérii a Kamerun nakonec musel přeskočit," vysvětluje.

Přestože cestování do Mali není například ani českým ministerstvem zahraničních věcí doporučeno, Šímovi se na jihu země, kudy projížděl, líbilo a s žádným problémem se nesetkal. "V Mali se ke mně chovali opravdu hezky, líbilo se mi tam." Problémovým částem země se však raději vyhýbal. 

"Měl jsem panickou hrůzu z malárie"

Africká výprava ale úplně bezstarostná nebyla. "Vzadu v hlavě jsem měl kontrolku, že se může něco stát a byl jsem připraven reagovat," říká. "Až panickou hrůzu jsem měl z malárie, ale naštěstí se mi až na pár nevolností všechny nemoci vyhýbaly," dodává Šíma.

stopování
life
5 důvodů, proč cestovat stopem
8. 6. 2018
2 minuty tipů na cestování

Blonďatému mladíkovi z Prachatic říkali po cestě všelijak. Třeba Ježíš, strejda, lev nebo "papa". "První, co jsem slyšel na hranicích s Ghanou, bylo zvolání 'Jesus on the bike', Ježíš na kole," vypráví se smíchem.

Ve většině zemí se zdržel v průměru patnáct dní. Jeho prvním cílem bylo Kongo, kde strávil čas se svým českým kamarádem Arthurem Sniegonem, který prostřednictvím neziskové organizace Save Elephants bojuje s pytláky a místním je pomáhá vyhledávat.

Češtinu ale nakonec slyšel překvapivě častěji, než předpokládal. V malijském městě Sikasso narazil na muže, který studoval v České republice farmakologii. "Počkal na mě na jednom kopečku a řekl mi česky: 'Čau chlape, kam to šlapeš?'" popsal nečekané setkání Šíma.

V Ghaně strávil čas s Čechy pracujícími na ambasádě v Akkře, v Angole zase potkal pár českých pracovníků Člověka v tísni. Na pláži v Togu narazil na staršího rodáka z Hodonína, který do africké země zavítal na dovolenou. A několik Čechů potkal také v Namibii.

Krádeže i kamenování

Kromě příjemných setkání a pěkných momentů zažil i pár chvilek, na které by raději zapomněl. V Senegalu jej srazil kamion, což se ale nakonec obešlo bez výraznějších zranění. V Ghaně si vykloubil rameno poté, co jej srazil minibus. Na jihu Gabonu mu z odloženého kola ukradli elektroniku asi za 15 tisíc, zatímco se koupal v řece.

A v cíli cesty, v jihoafrickém Kapském Městě, mu sofistikovaným způsobem ukradli z účtu více než 20 tisíc korun. Nejhorší zážitek z cesty má ale z turisticky prozkoumané Namibie, kde se jej snažila ukamenovat skupina třicátníků.

"Pořád nevím, co po mně chtěli, jestli peníze, ledvinu, nebo si jen tak zablbnout. Když jsem se těm šutrům vyhýbal, připadal jsem si trochu jako v akčním trháku se Sylvestrem Stallonem. Měl jsem ale obrovské štěstí, protože mě zachránili dva lidi v projíždějící toyotě. Mohl jsem se o auto opřít a kluka, co mě napadl a snažil se mě z kola shodit, setřást," popsal Šíma.

Z noční můry jej nakonec vysvobodili policisté ve vedlejší vesnici, které zřejmě zavolali cestující z toyoty. Do dalšího města tak jel policejním autem.

"Když jsem dorazil do Namibie, řekl jsem si, že všechno bude v pohodě. A stal se přesný opak. Namibie je podle mě nejméně vhodný stát pro cykloturistiku. Cesty jsou úzké, takže vás všichni ohrožují, a zážitek s klukama tomu taky nepřidal," vypráví.

Přesto všechno na Afriku nezanevřel a plánuje se jednou na horký kontinent vrátit, zejména pak do Republiky Kongo, okolo města Brazzaville. Právě cesta do Konga stála na začátku jeho další výzvy - napsat knihu. Spis nejen o zážitcích z Afriky by chtěl dokončit na podzim. "Jakmile dopíšu knihu, budu si muset sehnat práci a řešit, co bude dál. Ale mám plány na čtyři životy dopředu," uzavírá.

A jak dopadlo jeho kolo? Z Kapského Města dorazilo celé a zůstává v krabici, od šlapání si totiž Šíma podle svých slov dá ještě pár týdnů pauzu.

Video: Sto let českého trampingu

Na výstavě v Národopisném muzeu Národního muzea s názvem Století trampingu si mohou diváci sbalit usárnu či posedět u ohniště a zahrát si na kytaru. | Video: Zuzana Hronová |  01:20
reklama

Nejčtenější za měsíc

Nejnovější