Už jsem o tom přemýšlela dřív, ale přišlo mi, že to není nic pro mě. Nejsem totiž z těch nejodvážnějších, a představa tří měsíců v úplně cizí zemi a ještě navíc za oceánem, mě dost děsila. A možná trochu děsí doteď. Ale z nějakého nepředstavitelného důvodu jsem se rozhodla to zkusit. A stálo to odvahy víc než dost.
Jak na to?
Věděla jsem sice, že zařídit si program ve Spojených státech nebude nic jednoduchého, ale v průběhu přijímacího procesu jsem zjistila, že to může být občas noční můra (vážně - některé formuláře mě po několikátém neúspěšném vyplnění pronásledovaly i ve snu).
Když se totiž člověk snaží dostat na program Work & Travel, ať už přes kteroukoli agenturu (například CIEE, CCUSA, Work & Travel USA a mnoho dalších), musí projít přes několik pohovorů a schůzek. Vyberete si, jaká práce by se vám nejvíc líbila a o tu se pak ucházíte u amerického zaměstnavatele. No, ale to vám vůbec ještě nezaručuje úspěch. Na pohovor se zaměstnavatelem jsem šla s tím, že bych chtěla být servírkou v restauraci v Yellowstonu. A odcházela s tím, že budu v kuchyni a bůh ví, jestli se mezi hosty restaurace někdy dostanu (a s nejistotou, zda budu mýt nádobí, vyhazovat odpadky, nebo krájet cibuli).
Bohužel jsem také zjistila, že má můj zaměstnavatel podmínku, že musím být v práci minimálně od konce června do půlky září. Takže z představy programu Work & Travel, kde bych měla na cestování celé září a stihla bych se v klidu vrátit domů, bylo spíše work, work, work a možná travel. Každý zaměstnavatel to má ale jinak, takže takové podmínky nemusí být vždycky. Někdo má na cestování třeba už srpen (například když začnete pracovat na začátku června).
Taky cena programu není úplně malá: umístění do práce plus pojištění stojí 22 tisíc korun. Což nám bohužel začalo vycházet tak, že když zaplatíme poplatek a letenky, tak nám už z vydělané částky nezbyde nic na cestování. Ale opět nemůžu mluvit za všechny - záleží hodně na práci, kterou děláte, kde, na jak dlouho a na kolik vyjde letenka.
Čím dříve, tím lépe
Ale konec stěžování si. Popravdě by bylo daleko jednodušší, kdybych se rozhodla na program Work & Travel přihlásit už třeba v prosinci. Protože v tu chvíli je daleko více otevřených pracovních míst, která se pak postupně plní. A jsou také levnější letenky. Tím, že jsem se přihlásila až v březnu, bylo vše komplikovanější a na všechno bylo méně času. Z toho ode mě vyplývá jedna důležitá rada: podobná rozhodnutí určitě nenechávejte na poslední chvíli!
Každopádně jsem všechny překážky zvládla. Občas to chce mít opravdu silné nervy, protože papírování je opravdu hodně. Pomáhá vám s tím ale agentura, přes kterou na Work & Travel jedete. Připomíná vám, které formuláře máte do kdy vyplnit, co si kde vyzvednout apod. Důležité je včas si zažádat o vízum a nezapomenout s sebou na ambasádu vzít všechny potřebné papíry.
A když se vším tím papírováním úspěšně prokoušete, letíte do Ameriky! Je to opravdu zajímavý pocit, hlavně pro mě, protože navštívím Spojené státy poprvé (nejdál z Evropy jsem byla v Egyptě, takže je ten zážitek ještě větší).
Pozdravy z transatlantického letu
Před vstupem do Ameriky vás čeká ještě jedna překážka, kterou je imigrační úředník. Protože samozřejmě neděláte nic ilegálního, nemělo by se vám stát, že by vás vyhostil. Je ale důležité připravit si všechny důležité papíry (ty vám zase všechny sepíše agentura). Je taky fajn vzít si s sebou potvrzení o studiu a výpis z účtu, které úředníka ujistí, že se chcete domů opravdu vrátit.
Nelekejte se, že máte na vízu v případě Work & Travel jako datum jeho vypršení ten den, kdy končíte v práci. V podmínkách programu je, že pak můžete v USA zůstat ještě měsíc, nebo do začátku akademického roku na vaší výšce. A poslední rada: nezapomeňte v letadle sníst všechno jídlo! Do Ameriky se totiž nesmí vozit žádné rostlinné nebo živočišné produkty.
Tohle je info pro začátek. Zatím víte, co všechno musíte zařídit před odjezdem na program Work & Travel v USA. Když se podívám zpátky, není to vlastně zas až tak hrozné… Brzy se zase přihlásím s prvními dojmy z práce. Tak zatím!
