reklama
 
Muhammed Najem - Twitter

Kvůli válce jsme přišli o hodně. Mladý chlapec zachycuje válečnou realitu v Sýrii

Dětství patří k nejhezčím obdobím v životě, ale to neplatí, pokud je dětství ovlivněno válkou. Tahle představa je pro většinu lidí ve vyspělých státech nepředstavitelná, nicméně jinde na světě je hrozba smrti každodenní realitou. Ani válka v Sýrii se dětem nevyhne. Někteří však díky moderním technologiím mohou dokumentovat situaci kolem sebe a informovat o nich svět přes sociální sítě. Jedním z nich je i Muhammed Najem.
reklama

Většina z nás dává na sociální sítě veselá selfie, fotky jídel a zážitků, abychom dostali co nejvíce lajků a sdílení. Čerstvě šestnáctiletý Muhammed Najem však tvoří zcela jiný obsah s úplně jiným cílem - tím je upozornit svět na situaci v jeho domovině Sýrii. S dokumentováním začal loni v prosinci, když žil ještě v Ghútě. Jeho město se letos v únoru stalo terčem bombardování ze strany Asadova režimu s podporou Ruska, jelikož Ghúta byla jednou z posledních území povstalců.

Ghútu se zbytkem své rodiny opustil a našel útočiště v Idlibu, kde však začalo bombardování na začátku záři. Do Idlibu byla převezena autobusy velká spousta lidí právě z měst jako Ghúta, Aleppo, Homs a Dar'á, což jsou oblasti, nad kterými po povstalcích převzala kontrolu vláda. V současnosti se odhaduje, že kolem 50 % z celkem 3 milionů aktuálních obyvatel Idlibu jsou děti a ovdovělé ženy.

"Všichni zde vnímáme nebezpečí bombardování, válečných letadel, bomb. Všechny tyto zbraně mohou být kdykoliv použity. Ať už jste doma, ve škole, na ulici či trhu, smrt vás pronásleduje všude," svěřil se Muhammed o pocitu každodenního nebezpečí magazínu Studenta.

Pro nás naprosto triviální záležitosti nejsou pro lidi v těchto situacích vůbec samozřejmostí. "Chybí mi opravdu spousta věcí. Nejvíc mi chybí můj domov, moje škola, mí přátele, oblečení a ostatní věci," říká Muhammed. Školy prý fungují, nicméně kvůli válečným okolnostem a bombardování často svoje vyučování musí přerušit a situace škol se prý víc a víc zhoršuje. Volný čas tráví Muhammed tím, že pomáhá matce, občas chodí na tržiště koupit ty nejzákladnější suroviny a hraje s kamarády fotbal.

Chlapec monitoruje válku ve východní Ghútě skrze selfies. | Video: Youtube.com

"Když začalo bombardování, přenášeli jsme s mojí sestrou věci z našeho zničeného domu, do domu nového. Výbuchy se začaly blížit a museli jsme rychle utéct a schovat se do sklepa. Naše máma o nás v tu chvíli nic nevěděla a my nevěděli nic o ní a našich bratrech, měli jsme strach o sebe navzájem. V tu chvíli byli v obrovském nebezpečí. Byli jsme vyděšení, když bomba spadla blízko našeho úkrytu," popisuje Muhammed jeden ze svých nejhorších zážitků z války. "Tu noc byl můj strýc poraněn střepy a vykrvácel, protože jsme se kvůli neustálému bombardování nemohli dostat do nemocnice. Nemohli jsme nic udělat."

Dobrovolně v uprchlickém táboře. Rozhovor se studentkou, která poznala uprchlíky zblízka
Studenta
Dobrovolně v uprchlickém táboře. Rozhovor se studentkou, která poznala uprchlíky zblízka
15. 12. 2016

Podobných příběhů o ztrátách členů rodiny a kamarádů je nespočet. Mohammad na svých sociálních sítích často přidává příspěvky o lidských tragédiích, které doplňuje o fotografie a videa, takže rozhodně nejsou pro slabší povahy.

Mnozí z vás si určitě kladete otázku, jak řeší ve válečné zóně, kde bojují s nedostatkem základních surovin, připojení na internet. "Wi-Fi je zde dostupná, ale nikde není zadarmo. Musíme platit za přístup na internet."

Ruský prezident Putin s tureckým prezidentem Erdoganem se dohodli na demilitarizované zóně v Idlíbu, která by měla oddělit bojující strany a má trvat do poloviny října: "Situace zde je nyní neznámá, ale režim po dohodě o demilitarizované zóně přestal pořádat letecké nálety na Idlib." Pásmo je pod ruskou a tureckou kontrolou, dohodli se na tom lídři obou zemí v polovině září v Soči.

Je možné těmto lidem nějak pomoci? "Běžní lidé nemohou zastavit válku, ale mohou pomoci válečným uprchlíkům v Sýrii. Je to pro nás velká humanitární pomoc," tvrdí Muhammed. Pomoci se dá různě, nejlepší je přispět některým neziskovým organizacím, které pomáhají lidem v Sýrii. Jedna z takových organizací jsou například Lékaři bez hranic, kteří pomáhají v této zemi již od roku 2009. Podle Světové zdravotnické organizace funguje v Idlibu méně než polovina nemocnic, takže každá podobná zdravotní pomoc má pro místní cenu zlata. Další aktivní neziskovou organizací je i Člověk v tísni, který místním dodává základní suroviny. Můžete přispět přímo na konto pro Sýrii.

Závěrem rozhovoru Muhammed Najem dodává: "Přišli jsme o domovy, naše rodiny, naše oblečení, je to jakoby někdo přišel o kus svého těla. Kvůli válce jsme přišli o hodně."

reklama

Nejčtenější za měsíc

Nejnovější