Když stojím na tréninku pražského týmu, připadá mi to jako kombinace atletiky, power jógy a štafetového běhu. Jen si u toho navíc ještě házejí diskem. Na ultimate frisbee je nejzajímavější asi to, že tu nejsou žádní soudci ani rozhodčí. Na tom, jestli se stala chyba a co s tím, se musejí dohodnout sami hráči. Se sportem je proto asi víc než kde jinde spojený takzvaný Spirit of the Game - tedy odpovědnost za dodržování všech pravidel.
"Hráči ultimate frisbee jsou hodně free lidi. Všechno je tu hlavně o komunikaci, dohodě a argumentaci. Možná právě proto se kolem tohoto sportu pohybují samí pohodoví lidi. Když se v týmu náhodou objeví nějaký člověk, který by nejraději za každou cenu vyhrál, vlastní tým ho umravní, aby se choval fair play," vysvětluje Daniel Pína, trenér a hráč týmu Poletíme a FUJ.
Výbava pro ultimate frisbee není nijak finančně náročná. Stačí vám sportovní oblečení a fotbalové kopačky, disků je na hřišti k dispozici dost. Hraje se na trávě a hřiště je označené stejně jako při americkém fotbalu. Tréninky i zápasy se dělí na dvě sezony: venkovní a halovou. Dovnitř se hráči přesouvají na přelomu října a listopadu.
Léta tréninku jen tak nedoženete
Pravidla jsou složitější, ale dají se shrnout takto: Hlavní je přihrávkami doházet disk do soupeřovy zóny. I v tomto je sport podobný americkému fotbalu. Na rozdíl od něj ale s diskem nesmíte běhat. V přihrávce spoluhráči brání soupeř. "Je to hodně běhavý sport a je super, že je nekontaktní, protože jenom tak ho můžou hrát holky a kluci dohromady. Neznám moc jiných sportů, u kterých je to možné," doplňuje Dan.
I když se u nás ultimate frisbee provozuje více než osmnáct let, moc známé není. Přitom vyžaduje řadu let tréninku. "Začal jsem s frisbee před čtyřmi lety, ale už nedoženu náskok těch, kteří to hrají od malička. Jako ve fotbale - když začneš hrát až ve dvaceti, nikdy nebudeš tak dobrý jako ten, kdo to hraje odmalička. Možná i v tom je problém s jeho popularitou v Česku - nedopracovali jsme se ještě k žádné juniorské lize," podotýká Dan.
Skautský sport
Přesto ale funguje systém turnajů tak, aby si zahrál kdokoli. Jakmile se rozhodnete pustit do ultimate frisbee za vaše město, stačí sehnat někoho, kdo rozumí pravidlům, a sestavit tým. Nedávno se konalo mistrovství Evropy, na kterém se Česko umístilo na devátém místě. A to je super úspěch. Ale pokud byste chtěli hrát ultimate frisbee profesionálně, musíte do Ameriky. V Evropě je to téměř nemožné.
Na tréninku často potkáte všechny věkové kategorie, dokonce i dvanáctileté děti. Ty jsou sice znevýhodněné výškou, dospělí je ale berou mezi sebe, aby si zahrály. Jde hlavně o férovost a o to, aby hra všechny bavila. Možná proto je ultimate frisbee tak populární mezi skauty.
"Na tenhle sport jsem přišel díky skautu," popisuje mi šestnáctiletý Jáchym, který se zrovna přiřítil k tribuně hřiště. "Mezi skauty dělá frisbee dost lidí, je to hodně skautský sport. Jsme totiž dost féroví, stejně jako tahle hra. A to, že není tak populární, mi na ní přijde snad jako to úplně nejlepší. Díky tomu je to hodně speciální."
Hon za koláčovou formou
Počátek házení placatým kulatým předmětem se datuje k roku 1871. V Connecticutu v USA tehdy bylo jedno pekařství s koláči z kulaté formy. Studenti tamních škol zjistili, že když si s ní hází, skvěle lítá. Dalších 75 let si tedy s koláčovými formami hráli.
O něco později začalo být v Americe velmi populární UFO. Stavební inspektor W. F. Morrison si dal dvě a dvě dohromady a vycítil v souvislosti mezi UFO a studentskou hrou výbornou obchodní příležitost. Formu z koláčů proto předělal na umělohmotné frisbee s názvem Pluto Platter. Asi není potřeba vysvětlovat, že uspěl a jeho vynález se těšil obrovské popularitě. Od roku 1984 pak ve Švédsku působila Světová asociace létajícího disku (později se z ní stala neziskovka a asociace se usídlila v Coloradu), která začala sdružovat milovníky frisbee z celého světa. A nutno říct, že ultimate frisbee je jen jedna z mnoha disciplín, které si s ním můžete zahrát.
V ČR zatím najdete jenom něco kolem pětačtyřiceti aktivních týmů. V průběhu roku mezi sebou často pořádají zápasy. Protože se sportu u nás věnuje jen malé množství lidí, všichni se mezi sebou znají. Turnaje se pořádají o víkendu, takže pokud se chcete taky přidat, nemusíte mít strach, že vám to výrazně zasáhne do školní docházky nebo do práce.
